postapo

Ťukali jste si na čelo a koukali do tabletů, když jsem vám vyprávěla, co jsem se jako malá naučila. Styděli jste se za babičku s tlačítkovým mobilem.
A teď, když jsou z měst ruiny, když v supermarketu už nezůstaly ani regály a z benzínky je ohořelé torzo, když nám občas z výšky letadla shodí něco, co bychom zblízka nehodili ani po psovi, když je třeba zasít, zorat, podojit, zadělat na chleba a máslo stlouct, kafe z čekanky upražit a z kopřiv uvařit špenát… tak jsem vám najednou dobrá.
Nic se nebojte. Všechno spolu zvládneme. Jednou to naučíte i svoje děti.

Když už vřava pomalu ustávala, Sergrej se vytratil, sbalil vysílačku a vyrazil do kopce.
...
V táboře se atmosféra dala krájet, když přišel Sergej. „Kontaktoval jsem základnu ...“
„Parchante!“ ozval se Ivan a chtěl po něm skočit, ale ostatní jej chytili.
„Chtějí, abych přebral velení a dokončil operaci. Nepřítel má několik lidí na lovu, máme tedy šanci tábor získat ...“ pokračoval Sergej.
„Blázne, zabijou nás!“ oponoval Ivan.
„Je to všechno nebo nic. Naše jednotky zaútočí na hlavní bránu a my jim vpadnem do týla. Útok začne patnáct minut po západu slunce, my se mezitím musíme přiblížit k táboru.“ řekl Sergej a posadil se.

Dimitrij otevřel oči. Bolelo ho celé tělo a nebyl schopný se ani rozhlédnout. „Co se děje?“ ptal se.
„Pokousala vás bestie kdyz jste stavěl stan, pane.“ odpověděl Sergej.
"Matně si vzpomínám ...“ povzdechl si a pokusil se pohnout, ale bylo to marné. Tělo ho neposlouchalo a neudržel pozornost.
„Už nemůžu, dokončete misi sami ...“ pronesl a naposledy zavřel oči.
Sergej vyšel ze stanu a řekl kolegům o posledních slovech velitele.
„Je to tu vo držku, přece se nenecháme zabít!“ ozval se Ivan
Sergej se s Ivanem začal hádat a po pár urážkách došlo i na pěsti. Během chvíle se rval celý tábor.

Ivan se škrábal po skalách ven z údolí, když si v dálce všimnul člověka. Rychle slezl a schoval se do křoví.
Muž se k němu pomalu přibližoval. Byl vysoký a hubený. V obličeji měl piercing a tetování. Byl ozbrojený, pravděpodobně na lov zvířat.
Ival se připravil ho přepadnout, když si za ním všimnul dalších dvou postav. Schoval se a čekal.
Skupinka jej minula o desítky metrů. Když byli z dohledu, rychle vyrazil zpátky do tábora.
„Tak co, dovolal ses?“ ptal se Sergej.
„Nestihl jsem to. Je tu parta lovců z toho tábora. Jestli nás tu najdou, tak to bude průser ...“

Dimitrij už byl notnou chvíli v bezvědomí. Ivan ztratil trpělivost a sbalil vysílačku do batohu. „Jdu na kopec a ohlásím velení, že se vracíme. Takhle tu akorát chcípnem.“
„Ale Dimitrij chtěl v misi pokračovat.“ oponoval mu Sergej.
„Dimitrij je v bezvědomí, takže teď si velíme sami.“ odseknul Ivan.
„Stejně velení řekne, že máme pokračovat v misi. Jinak ten tábor asi nezískáme.“ odpověděl Sergej.
„A co když jim řeknu ne?“ odpověděl Ivan a uchechtnul se.
„Chceš, aby nás vševhny popravili, nebo co?“ řekl Sergej nasraně.
„Já se vracet nemusím. Když budou mít kecy, tak ať se o ten tábor perou sami.“

Ivan zaběhnul pro lékárničku a jal se ošetřovat pokousaného Dimitrije. Zvládl zastavit krvácení, ale Dimitrij už ztratil docela dost krve.
Dokončili stan a uložili Dimitrije do něj. Ivan šel hledat vysílačku. Složil anténu, nastavil kanál a odvysílal testovací šifrovanou zprávu: „Ivan Vasiliev základně, slyšíme se?“
Chvíli čekal na odpověď, ale nic. Zkontroloval anténu a nastavení vysílačky, ale nenašel žádnou viditelnou chybu. Znovu odvysílal: „Ivan Vasiliev základně, slyšíme se? Máme těžce raněného, žádáme o povolení ukončit operaci.“
Po několika dalších pokusech to vzdal a šel do stanu za Dimitrijem. „Nemohu nijak kontaktovat základnu, pane. Vrátíme se?“
„Ani omylem ..." zahuhlal nesrozumitelně Dimitrij.

Dimitrij se skupinou sešli z hor hluboko do údolí a upravili si maskování. Pomalu vyrazili skrz údolí směrem k nepřátelskému táboru.
Údolí bylo hustě zarostlé, tak postupovali pomalu. Začalo se stmívat, tak začali stavět provizorní tábořiště.
Slunce už zapadalo za obzor, když se Dimitrij snažil postavit stan. Najednou za ním něco zašustilo. Ani se nestihl pořádně otočit a do jeho nohy se něco silně zakouslo. „KURVÁ!“ zařval na celý tábor. Přiběhla k němu skupinka a když tu potvoru viděli, začali střílet. Zavytí bestie se neslo celým údolím.
„Co to kurva je?!?“ ptal se jeden ze skupiny.
„Nemám páru ...“ odpovědl druhý.

Gejza už jen pozorval utíkající nepřátele, když si všimnul ze jeden z padlých nepřátel simuluje a je jen postřelený.
Vzal několik kolegů a vyběhli na něj. Když se otočil po zbrani, tak mu ji stihli přišlápnout a zpacifikovat jej.
Dovedli jej k veliteli a svázali. Několik hodin z něj zkoušeli vylámat detaily ohledně jejich skupiny, ale nehli se z místa.
Velitel už ztratil trpělivost. „Zavřete ho do basy, ať sedí, klidně než shnije ...“
„Ale pane, my nemáme vězení ...“ poznamenal Gejza.
„Tak improvizuj, udělějte ho třeba z toho starého přepravního kontajneru ...“ odpověděl velitel.
Gejza mávnul na kolegy a odešeli ze stanu.