DMD č. 17. pro 17. 4. 2018. Téma: Bodláčí

"It's finally done?" Dean was impatient as always.
"Almost, pas me the Carduus acanthoides." Dean threw on him the requested plant.
Sam's hand stopped at last moment "Dean for love of Chuck if you don't want to help then leave."
"What did I do this time?"
"This is not Carduus acanthoides this is Carduus crispus. You could have ruined our chance to make the spell of protection for Cas. You know I'm not good at this magic shits, so please go grab some beer and let me work in peace."
Dean was leaving the room murmuring. "Thistle as a thistle."

Nechávám si srpnové paprsky padat na zavřená oční víčka. Je ráno. Sedím na trávě a poslouchám všechno kolem. Tak tohle je to místo, kde jsem prožila krásné časy milostivého dětství.
Dlouho jsem tu nebyla. Měla jsem strach přijet a čelit změnám, které se bez výjimek dotkly i mého osobního ráje. Měla jsem strach ze zjištění, že to, co v mysli tolik miluji, na světě už není ...
Rostou tu blatouchy. A vzadu za potokem, tam je celá stráň s bodláčím. A když vnímám, pozoruji, cítím a poslouchám, myslím, že se nic nezměnilo. Stromy mají kořeny o něco hlouběji. Snad jen to.

Mohl žít pohodlně a v dostatku, ale zvolil si jinou cestu: přes trní a bodláčí.
Odešel do hlubokých lesů a žil tam v ústraní a v odříkání. Spával v jeskyni, živil se kořínky.
Získal pověst svatého muže nejen na zemi. Andělé mu přinášeli nebeský chléb.
Až jednou selhal.
Anděl mu sdělil, že napravený hříšník, který se poctivě snažil odčinit napáchané zlo, byl právě přijat do nebe.
Tu poustevník vybuchl. Měl by on, zbožný muž, přijít do stejného nebe jako bídák?!
A andělé se od něj odvrátili.
Považoval se za svatého.
Ale v jeho srdci namísto růže lásky vykvetlo jen bodláčí.

Hana, bledá a zjevně unavená, nakrčí nos. “To se nedá pít!”
Paulína Krásová vzhlédne od šití. “Buď ráda, že máme vůbec nějaký čaj. Je válka, drahoušku.”
Při posledním slově se dospívající slečna podívá na strop.
Její matce to neunikne. “Nebuď drzá,” napomene ji, byť vlídně.
“Nejsem drzá! Ale tohle, vždyť to chutná jako výluh z bodláčí a kopřiv. A cukru jen taková špetička!” Její hlas zní skoro plačtivě.
Paulína vstane, pohladí ji, přivine k sobě. “Je válka, Haničko,” připomene znovu. “Já vím, že bys dneska ten čaj potřebovala. A hodně cukru. Ale zkrátka nemáme nic lepšího než tuhle podřadnou kvalitu.”

Líné slunce se převalovalo mezi temnými a temnějšími mračny. Bylo chladno. Stála na kamenné terase a hleděla do krajiny plné schnoucí zeleně. Všechno umíralo. Všechno mělo umírat společně s Alžbětou. Otřásla se pod poryvem větru a přitáhla si pléd těsněji k tělu. Jako by na tom záleželo, když uvnitř mrzla.
Zpoza skupinky stromů vyšla výprava vnoučat její sestry vedená guvernantkou. Každé škvrně neslo kytici hnědých květů. Jak příznačné.
„Madam,“ pozdravila ji vychovatelka sotva znatelným kývnutím hlavy. Byla tmavovlasá a měla hluboce temné oči.
„Proč sbíráte ten plevel?“
„Učím děti poznávat bodláčí.“
Chladně se pousmála. „Jak se jmenujete?“
„Eleonora Wurmová. Nora.“

Stáli na bílém útesu a zamyšleně shlíželi na tříštící se mořské vlny. Do nosu jim stoupala vůně soli. Jejich hábity vlály ve větru.
"Návrh přijímám," rozťal ticho Brumbálův hluboký hlas. "Ale Obranu proti černé magii ti nesvěřím. Nastoupíš na místo učitele lektvarů."
Snape se nehezky ušklíbl. Jizva na jeho levé tváři udělala totéž.
"Jistě, pane řediteli."
"Je podivuhodné, jak obratně jsi z toho vyvázl."
"Těch obratů bylo poměrně dost." Severus ukázal na svůj obličej. "Tahle jediná nejde schovat."
Brumbál se zamračil.
"Zacelovat pomáhá odvar z bodláčí."
"To učiteli lektvarů říkat nemusíte."
"Horší je to při zacelování duše. Tu taky neschováš."

Geralt s Marigoldem jeli bok po boku, Marigold s nějakou právě složenou baladou na rtech, když je přepadli lapkové. Zaklínač si s nimi hravě poradil, ani se u toho nezadýchal.
Marigolda ale musel tahat z bodláčí, kam se básník dostal, když ho jeden z lapků srazil z věrného Pegasa.
Když uklidnili poplašené koně, Marigold si v sedle naštvaně vytahoval bodláky z vlasů. Brblal a bylo to otravnější než jeho balada prve. Zaklínač zpomalil, a když ho Marigold předjel, utrousil: „Zbylo ti ještě pár bodláků vzadu.“
Přítel se na něj nasupeně otočil.
„Pěkně ti děkuju,“ odpověděl kysele.
Geralt se náramně bavil.

"Vrahem byl necelých šest stop vysoký příslušník vyšší třídy ve tvídových kalhotách," řekl Sherlock Holmes, zatímco si po důkladném ohledání místa činu nacpával dýmku.
"Jak tohle můžete vědět?" vypravil ze sebe jeho společník užasle.
"Prostá dedukce, milý Watsone," odpověděl detektiv. "Přibližnou výšku lze lehce spočítat ze vzdálenosti mezi jednotlivými stopami nalezenými na zahradě a na vyšší společenský status pachatele ukazuje popel na koberci v pokoji zavražděného. Značka tabáku, ze kterého popel pochází, by byla pro níže postaveného člověka příliš drahá. Pokud jde o materiál kalhot, usuzuji tak z počtu bodlákových semen, která vrah při útěku houštím na kalhoty nachytal."
"Neuvěřitelné."

Alex Kralie se prodral dalším houštím, které mu stálo v cestě a ke svému znechucení shledal, že má mikinu samý bodlák.
Sakra, vždyť on by teď měl už dávno pracovat pro nějaké nezávislé studio, točit filmy a jezdit po festivalech a ne se celé dny plahočit přírodou se zbraní jako nějaký maniak.
Trpce se zadíval na další ostnatou kuličku ve své ruce.
To bodláčí poměrně přesně vystihovalo Tu věc, která mu zničila život.
Nalepí se to na vás v lese ani nevíte jak a zdá se, že toho už nikdy nezbavíte.
V metaforách byl vždycky dobrý. Alespoň to mu zůstalo.

"Tatínku, to bodláčí nám sem nenos!" diriguje muže Timea.
"Neboj, nebudu," odvětí Tadeáš a vyzuv kanady, odnese tyto na zápraží k očištění od nachytaných chlupatých kuliček.
"Vidím, že to tam máme zarostlé bodláky," konstatuje Timea.
"To víš, všechny neřády likviduju, ale jde to pomalu."
"A tady máš taky bodláčí," přejede Timea Tadeáši po tváři, "to se nemůžeš oholit?"
"Mohl bych, ale nač, když jdu jen na zahradu? Aspoň je uvěřitelné, že jdu opravdu tam a ne někam jinam."
"Protože reprezentuješ všude a také musíš být vzorem pro Tobiáše. Když ho chci vést k úpravě zevnějšku, nemůže mít tatínka jako vagabunda!"