Indiana Jones

K levému boku se mu tiskla Rosa, Irenu objímal kolem ramen. Za normálních okolností by se k dívkám, jako byly tyhle dvě, nesměl přiblížit, aniž by mu hrozila ztráta na životě, ale situace byla... složitá. Vypadali jako sympatická cestující trojice; Rosu vydával za svou snoubenku, Irenu za sestru. Když by se někdo tázal, proč nebojuje za svou vlast na frontě, předvedl ukázkový astmatický záchvat.
Přesto se dvě habsburské princezny občas chovaly na hranici prozrazení. Upřímně, kdyby výměnou za tyhle dvě cácorky nečekalo na konci cesty ruské vejce, nejraději by je vyhodil okénkem vlaku.
Práce pro tajnou službu prostě vyžadovala sebezapření.

Vyjukaný mladíček, samá ruka, samá noha.
Zvědavý mladíček, co vleze, kam jen může.
Tichý mladíček, co se prosmykne okolo stolu a čapne tu nejlepší věc.
Nešikovný mladíček, co mu noha uklouzne v tom nejnevhodnějším okamžiku.
Pomalý mladíček, co neuteče pronásledovatelům.
Zraněný mladíček, na bradě zasychá krev.
Štastný mladíček, přibíhající domů.
Nedočkavý mladíček, přerušovaný otcem.
Zahanbený mladíček, pozvali si na pomoc šerifa.
Smutný mladíček, tu nejlepší věc mu zase sebrali.
Po patnácti letech.
Na zmítajícím se člunu se pere dospělý muž a bere si tu nejlepší věc zpátky.
"Mělo by to být v muzeu!" křičí Indiana Jones do bouře a vlnobití.

Meč není kladivo. Váží o něco méně než dvě kila a je vyvážený tak, aby se s ním dalo rychle pohybovat a aby bylo možné rychle změnit směr pohybu.
Z toho plyne, že je potřeba nepřítele správně zasáhnout, pod kolmým úhlem a dát do pohybu dost síly. Ale zároveň se při tom nechcete sami ohrozit. Vyžaduje to hbitost, rychlost a koordinaci celého těla. Výcvik a zkušenosti.
To všechno on měl, učil se to celý život. Všechno to umění měl v malíčku. A teď se mohl konečně před publikem předvést.
Cizinec v klobouku se na něj sotva podíval a zastřelil ho.

"Sožeto...," zamumlal potlučený kačer a málem se znovu odebral do říše snů.
Pak se mu začalo rozsvěcet.
"Slečno Patricie? Vy? Oni...?"
Krásná káčanda s úšklebkem pokyvovala a dobře nabroušenými pírky si smetala z ramene prach.
Butch ohromeně pohlédl na Barnabyho.
"Takže tohle..."
"Zkouška. Vstávej, pečínko, máme spoustu práce."
Reverend zachytil klobouk, který se čistě náhodou kutálel kolem. Nabídl ho Butchovi společně s pomocným křídlem, aby desperado konečně vstal.
"Práce," hučelo kačerovi hlavou, až se mu blány mezi prsty krabatily. Cítil se spíš na dva roky prázdnin.
Nebylo mu dáno. Údolím se rozlehlo zlověstné dunění. Snad kamenná lavina? Nebo... Cože? Ne!

Skvělé, stojím přímo vedle hrdiny svého dětství!
„Pane Jones, můžu si půjčit váš bič?“
„Mladej, říkej mi Indy. A na bič nešahej!“
Je to machr! A my se společně vydáváme získat 800 let starý artefakt. Zlaté Chyropssovo vejce. Stojíme uprostřed hrobky a vejce se leskne na kamenném podstavci. Mám zatajený dech a pan Jones – tedy Indy, pomalými krůčky přistupuje k oltáři.
Rychlým pohybem vyměnil vejce za pytlík naplněný pískem.
Chvilku se nic nedělo, vzápětí se však podstavec začal propadat a stěny chrámu třást.
„Mladej, zdrháme!“
Paráda! Společně s Indym prchám prastarou chodbou před valícím se balvanem!
Sen se stal skutečností.

Urobil krok. Dlaždička pod jeho nohou sa nepatrne zaborila hlbšie do podlahy. Vedel, že to bude znamenať problémy. Zatiaľ sa však nič nedialo. Jeho spoločník si medzitým prezeral stenu na druhom konci miestnosti. Odvážil sa trochu pohnúť. Vtom sa pod ním rozovrela podlaha a on začal padať. Počul ešte, ako za ním spoločník niečo kričí.
Po nezmyselne dlhej dobe pod sebou zbadal jazero. Pripravil sa na náraz na vodu. Dopad bol tvrdý, ale po chvíli vyplaval na hladinu. Síce mu vo vode zhasla baterka, takže nič nevidel, ale aspoň nebol mŕtvy. Už prežil horšie veci. Neďaleko neho niečo sčerilo hladinu.