DMD č. 1. pro 1. 4. 2019. Téma: Desátá hodina odbila lampa ještě svítila

V okně Mavradonisova domu svítila lampa dlouho do noci. Pak zhasla. Ze dveří tiše vyklouzl stín a zmizel ve tmě.
Vdova ještě svoji lampu nezhasla. Nevěděla proč; snad aby si dokázala, že ještě žije. Když zjistila, že přelezl živý plot, zamkla na další zámek, zhasla a předstírala, že tvrdě spí.
U paní Hortensie se také svítilo. Hosté přece mohou přijít kdykoli. Když běžel kolem, ani si toho nevšiml.
V domku na pláži se nesvítilo, ale zněl odtamtud tichý zvuk santuri. Nevnímal.
Měsíc nad mořem také zářil, byl v úplňku. Moře šumělo. Nic se nezměnilo, ani když se ozvalo hlasité žblunknutí.

První hodina odbila a lampa ještě svítila,
postava temná se na lůžku obrací, zápach se line, co žaludek obrací.
V hodině druhé se ozývá sten, přes rety zhnisané dere se ven.
V třetí se úlohy strašlivé zhostí, ten jemuž na lůžku zapraští kosti.
Čtvrtá - slyšíš vrzání, pohled radši uhne,
před tím, z něhož v žilách krev při pohledu tuhne.
O páté postava šourá se kuchyní,
hrneček bez ouška od krve zašpiní.
Při šesté dětičky chytají paniku,
že hnátem zkřiveným sahá už na kliku.
Sedmá když odbíjí, kroky jdou po schodech,
v osm už za rohem uslyšíš chroptět dech.
V devět prý cítit je ten závan prohnilý,
v hodině desáté děti se modlily.
Jedenáctou odbil zvon, když stín už na ně padl,
byl tu ten, co doposud jim klidný spánek kradl.
V hodině dvanácté děcka se třásla,
zlo přišlo mezi nás, neb lampa zhasla.
Krvavý dědek si olízl prst,
po kočce zbyla jen zježená srst.

When they came back, tired, filthy, all that was on their mind was rest. But as they ate and drank, Sandra noticed two men playing a game. When the party explained the rule to her, she insisted on playing.
She lost. But - the party was together in a situation that was not fighting, traveling to fight, or running from it.
She learned how Valsk and Traax were bullied by their own and that Tuya was sent to learn about human culture.
That they dedicated that time to talk.That when the tavern was almost empty, it was them that remained.

Večer strávili plánováním. Sedli si ke stolu na jediné dvě židle, které v domě zbyly, vytáhli špačky tužek a útržky papíru a dali se do kreslení. V lampě na stole docházel petrolej a sehnat nový bude problém, ale to teď, jak se kolem nich snášela noc, neřešili. Plánování budoucnosti a stavby domku pod vodou bylo důležitější, než věčný nedostatek. Zvlášť když museli být mimořádně opatrní, aby unikli pozornosti nejen úřadů, ale i lidí okolo. Vodník a ještě k tomu Němec...

Udržet jeden dům a postavit nový, vodnický, nebude lehké, ale naděje na nový život je držela vzhůru dlouho do noci.

„Z hlediska teologického,“ netápe Thea, „záleží především na tom, zdali si k lampám bereme i olej.“
„Z hlediska studijního,“ vzhlédne od rozpracovaného referátu Linkva, „kdo v deset už nesvítí, má lehkou školu…“
„Z hlediska tělesné pohody a energetické hospodárnosti,“ zívá Sikar, „je zločin nespat, když je venku tma.“
„Ťiťa, ťiťa,“ kolovrátkuje s kmitajícím prstem Viktorka.
„Ano,“ snaží se ji zastavit Apolo, „hodiny – ťik ťak!“
„Z hlediska větších životních zkušeností,“ snaží se uplatnit Filcin, „soudím, že téma se týká dětské hry o krvavém koleni!“
„Z hlediska zdravého rozumu,“ uzavírá Taura, „nechápu, proč ta naše malá potvůrka usíná poslední a vstává první!“

Život na vesnici se od toho městského značně liší.
Tak například pouliční lampy. V deset večer svítí, v jedenáct večer svítí také, ale ve čtvrt na dvanáct zhasínají, protože v tu dobu jsou již všichni spořádaní občané obce dávno v posteli.
Nebo obecní rozhlas. Na úvod zazpívá Kája, že si kávu osladí o trochu víc a poté starosta rozvážným hlasem pronese: „Vážení spoluobčané, v sobotu 13. 7. 2019 proběhne na louce u Kleňhů patnáctý ročník Mistrovství Havlovic v sečení kosou. Jako doprovodný kulturní program uvidíte vystoupení cvičených králíků. Konec hlášení." Na závěr přivane Daliborův Hurikán a každý jde naklepat kosu.

Nemohla spát. Všechno bylo ještě moc nové, čerstvé, nezvyklé. V cizích zdech, na vlastních nohou, nejistá, zmatená. Věděla jen, že dokáže učit a že umí dýchat. Ostatní tonulo v temnotě. Věřila si, ale svět se náhle zvětšil a nepřinášel odpovědi. Proč tak pozdě v opuštěném patře ještě svítí světlo?

Nemohla spát. Svět byl moc. Moc malý. Moc vzdálený. Stínohra prstů, divadlo, co znávala od dětství. Květ. Holubice... svoboda letu. Pes. Jako jeho hlídač. Grace spí. Jaký paradox, nemá grácie, co by se za nehet vešlo. Nahlas se tomu musí smát. Stínohra už nebaví. Než sfoukne lampu, připálí svíčku. Čas jít.

V pokoji se ještě svítilo.
„Ty ještě nespíš?“ podivil se Ryko.
I když malá Sofie už vydržela spát celou noc, Irena většinou stejně usnula před desátou. Ryko se dnes vrátil pozdě a nečekal, že zastihne ženu vzhůru, natož probírající truhlu s harampádím.
„Co to je?“ nakoukl jí přes rameno.
„Moje věci z Maurentu.“
Ryko ztuhnul. O Irenině tvrzi, kde za války zahynul Rykův nejlepší přítel, nemluvili. Maurent tehdy vypálila povstalecká vojska a Ryko s Irenou tam od té doby nevkročili.
„Byl to domov mých předků,“ řekla s pohledem na pečetní prsten. „Nemyslíš, že je čas, abychom se ho pokusili opravit?“

Desátá hodina odbila, lampa ještě svítila.
Z popela paměti, jak popsal svědek,
vystoupil na světlo krvavý dědek.
Děti se však neklepaly,
za břicha se popadaly.
Dětské hlasy doléhají k jeho rakvi zdáli,
"dědek, který honil děti, to jste vážně hráli?!
Babku z Číny s škopkem špíny nebo Pumprdlíka?!
To byl teda vážně pravěk,"
malý špuntík říká.
"Bububu, já už jdu?!" Smíchy se svíjí,
"dětinské nesmysly vážně nás míjí."
"S klackem venku baseball plácat a počítat strajky?
Mami, tohle pro nás není, my sbíráme lajky."
Máma tiše povzdechne si, "tihle neví, co je dřina,
zato páchaj sebevraždy, když se vypne elektřina."

Zastavili pod lesem. Na kapli právě bila desátá a pouliční osvětlení ve vsi ještě svítilo, za jejich zády se ovšem černal les. Hlášku dostali asi před dvěma hodinami, ještě za světla, ale než se sem dostali, byla tma jako v pytli.
"Tak jdem." prohlásila Veronika, když típla obligátní cigaretu, otevřela kufr auta a vytáhla batoh.
"Řekni mi, proč i odtud musíme jít pěšky?"
"Ten, co ho našel, nekouzlí, Kopecký."
"A proč, řekni, mu nesmažeme paměť? A proč se sakra ta vražda musela odehrát v zemi nikoho, kam musíme potmě?"
"Protože na rituální vraždu potřebuje vrah odlehlé místo, čas a klid!"