DMD č. 1. pro 1. 4. 2019. Téma: Desátá hodina odbila lampa ještě svítila

Do zítřka zbývají dvě hodiny. Děti spí, i Nany už je v kanafasu. Jen Jakub ještě u stolu kontroluje účty.

Lampa tiše syčí, na stěně polepené novinami se chvěje Jakubův stín. Nany se rychlým pohledem ujistí, že ji nikdo nevidí, a pak na ten stín položí svou dlaň. Palcem pomalu obkreslí linii nosu, pohladí přísně sevřené rty. Zkouší si představit, jaké by to bylo: dotknout se doopravdy.

Na studené zdi se sráží vlhkost, Nany k ní přitiskne rozpálenou tvář. Vtom vrzne židle a silueta se rozostří. Nany rychle zavře oči a zahanbeně se vtiskne hluboko do polštáře. Bolestný pohled nevidí.

Koukl na hodinky. Pět minut po desáté.
Co má tohle znamenat?
Pokoj stále svítil. Opatrně se rozhlédl. Neubránil se ušklíbnutí.
Je to dost směšné. Jak před sto lety. Nemůžu uvěřit, že ještě v jedenadvacátém století děláme tohle. Můžem mít v kapse celý internet... A já funguju jako poslíček.
Světlo zhaslo.
Konečně.
Znovu se rozhlédl. Zprava policejní auto. Vrátil se k přechodu. Kolem bloku malinko zrychlil, načasování bylo klíčové. Za roh a...
Modrý maják na chodníku u dveří. V domě křik a sípění. Policajt se nahnul do auta, houkačka spustila. Pokusil se nasadit klidný výraz. Otočil se. Bylo čtvrt na jedenáct.

22:00

Pirát byl opět sám.

Sám ve svojí lodi.

Sám ve Vesmíru.

Sám.

Samotář.

Celičký Vesmír měl pro sebe.
Celé nekonečno

piráti přece nepotřebují nikoho.

.
.
22:00
Byla to věčnost,

kdy kosmonaut naposled navštívil Vesmír.

Chtěl zůstat nohama pevně na zemi.

Vyrůst.

Zapomenout.

Jen sen.

Bez konce, bez začátku.

Bez

budoucnosti.

Ale plný štěstí.

Usnout.
Zhasnout lampu,

co mu svítí v hlavě.

Nemyslet
.
23:00
Pirát přistál na Měsíci.

Rád se odtud koukal na Zem

v naději,

že se kouká na Měsíc.

Když vylezl z lodi,

nevěřil vlastním očím.

.
.
Kosmonaut
.
.
Než stačil něco říct,

pirát k němu přiběhl

a rychle ho

políbil.

-Ministerstvo Nových začátků
Čas: těsně před desátou

V místnosti, ve čtvrtém patře, oddělení vyřizující žádosti čtenářů, číslo 66 stále svítilo světlo. Toho si všimla mladá důstojníce z oddělení pro odpověď autorům.
Plna nedůvěry k svým kolegům z druhého oddělení se vydala zhasnout tu lampu, kterou nějaký blbec nezhasnul.
Budova byla tichá a jediný zvuk, který se budovou rozhléhal byl klapot jejích podpadků na schodech.
Dorazila k pracovně číslo 66 myslící jenom na zhasnutí toho pitomého světla.
Vešla. Zhasla. A hned na to zas rosvítila, protože z hromad papírů se ozval rozčílený hlas.
A s úderem desáté hodiny překvapeně řekla.
„Dante?“

Otevřeným oknem přinesl voňavý noční vánek pár tónů píšťaly a zašustil listinami pod stříbrným těžítkem. Plamínek olejové lampy se nepatrně zatřepotal.

Nad černé útesy jižního svahu údolí se vyhouplo souhvězdí Lyry. Už je tak pozdě a v Síni se ještě zpívá? Ale ani Elrond se nechystal jít spát, chtěl dokončit zápis v kronice. Během let s Poslední aliancí si zvykl bdít celé noci.

Povzdechl si. Držel stráž, zatímco lidé spali. Jak dlouho ještě bude muset bdít, aby dělal Dúnedain chůvu?

Někdy si říkal, že kdyby si byl jeho bratr zvolil stejný osud jako on, měla by Středozemě už dávno pokoj.

Roman se vracel z úspěšného průzkumu hlavounské čtvrti, odkud se všichni pracháči zachránili ve svých limuzínách a helikoptérách.
Pořád se tu daly najít zajímavé cetky, občas i nějaký kryt s konzervami a zbraněmi.
Tretky a pistole na Ty na zdi dojem nedělaly, ale takové vepřové ve vlastní šťávě… nebo schovaný velvyslanec.
Aspoň že Ti nástěnní zmetci jeli podle pravidel a přísného harmonogramu. Když si člověk dával bacha…
Lampa za ním zablikala. Vpravo se pohnul stín.
„Ale vždyť je devět!“ sykl Roman. Dal se do běhu.
„Letní čas,“ zavrkalo mu cosi do ucha a s trhnutím ho to přetáhlo přes zídku.

Vzduch byl prosycen létem. Nad temným obzorem visel zlatavý pruh nebe jako blednoucí připomínka dne. Zahrada u domu Batyldy Bagshotové vibrovala hlasitým koncertem cikád.
Albus se opřel zády o kmen stromu. Zhluboka se nadechl. Cítil seno a vzdálenou bouřku. A také Gellertovu vůni, ve které se mísily věci, co měl rád. Inkoust, čokoláda, dobrodružství…
Polibek přišel náhle, byl spěšný a obezřetný.
„Počkej,“ zašeptal Albus.
V okně Gellertovy pratetičky se svítilo. Na stolku stál výkřik poslední módy: stolní lampa s vitrážovým stínidlem.
„Už dávno spí,“ odtušil Gellert. „Nechává si rozsvíceno.“
Albus zavřel oči.
Batylda Bagshotová pustila záclonu a potěšeně se usmála.

"Ferdínku uůůž? Už můžu?"
"Ale ty moje Kropeninko. Víš, co jsem říkal, až budou spát."
"Tak se koukni, honem!"

bim, bim
"Je půl. To si čtou pod lampou. Chceš, aby tě chytili?

bim, bim, bim
"Uůůůž? Už bilo třičtvrtě, Ferdínku. Můžu, můůůžu se kouknout?"
"Ještě ne. Chytí tě a dají jinam. Daleko. Věř mi, Kropeninko."

bim, bim, bim, bim
"Desátá, celá, celááá, už se otevírají dvířka, Ferdínku. Jááá..."
"Počk..."
Je ho volání zaniklo v povinném "kuku-kuku-kuku-ku ku"
Složil svá dřevěná křidélka a...

"Babi, proč ty hodiny neodbíjejí?"
"Prý jim puklo srdce, když chytili druhou kukačku. Prý tam nemá být, nevím."

„Dej mi ji! Slyšíš!“
„Tak si ji vem. Cha. Prcek! Nedosáhne!“
„Mamí!“
Ve dveřích pokoje se objeví vysoká ženská postava.
„Jakto, že ještě nespíte? Víte kolik je hodin? “
„ Vilda mi sebral Bělinu!“ fňuká blonďatá holčička.
„Viliame!“
Rozčepýřený chlapec se zašklebí a hodí po sestře bílého plyšového vlka.
„Žalobníčku,“ sykne a otočí se k sestře zády. Malá na něj vyplázne jazyk a s plyšákem v náručí se zachumlá do peřin. Žena tiše zavře dveře a s unaveným povzdechem se vrátí ke svému hrnku kávy. Večer, co večer. Copak jednou nemůžou zalézt do postelí, aniž by se poprali?
„Mamí, Tilda mě kousla!“

Obsluha vojenského radaru si zrovna převzala svou noční směnu po desáté hodině. Mladý vojín se dívá do žhnoucích tyratronových lamp a přemýšlí nad jejich funkcí. Tyratron nemá uvnitř vakuum jako většina elektronek, ale je naplněn deuteriem pod vysokým tlakem. Díky deuteriovému médiu tyratron operuje na řádech desítek tisíc voltů a mezi anodou a katodou vzniká takzvaný Townsendův výboj. Strmost nárůstu proudu dosahuje až sta gigaampér za vteřinu. Takto strmý impulz nám dle Fourierovy transformace vytvoří frekvenci vhodnou pro radar. Bohužel při funkci tyratronu vzniká i silné gama záření. To se stalo vojínovi osudným, neboť nahlížet za bezpečnostní přepážku není dovoleno.