DMD č. 27. pro 27. 4. 2020. Téma: Historky z podsvětí

There was another one.

She had once asked him what sex meant to him.
"It's a pleasant activity that I like to do with you," he said.
She also remembered a question of his: "How can you tell there is a difference between having sex with someone you love and someone you only find attractive when you haven't tried?"

The question shattered everything she hoped the relationship was.
However, she found her answer now.
She had a story tell. But buried so deep nobody would ever know.
Especially not him.
He hadn't been in touch with her for eight months.

Soňa niečo zamrmlala a vzduch zapraskal mágiou.
"To je ona." povedala prekvapene.
"Na to si potrebovala čarovať?"
"Náš nesmrteľný zdroj." dodala Soňa.
Predstieral som, že som nepočul.
Zopakovala to.
Pozrel som sa do tváre sochy a hľadal som niečo, čo by mi povedalo, že je to aspoň démon, keď už ho máme zničiť. Nič v také v tvári nemala a mne sa neodbytne drala do hlavy stará historka z podsvetia o jednej z posledných víl v tomto kraji.
Čo ak sa stratila sem? Zakliata černokňažníkom, aby mu poskytovala svoju moc?
Moje myšlienky ukončil prudký náraz o stenu. Stratil som vedomie.

Někdy se tak stane, že se víc skupinek dělí o jeden táborový oheň.
Jak oheň plápolá, alkohol a pochutiny kolují a atmosféra se rozehřívá.
Pak už začíná porovnávání... historek.
Bledule drží laťku vysoko. Díky lehké hysterii, která zní neustále v jeho hlase, působí i povídání o odhazování sněhu jako horor o šesti jednáních. Dnes má větší kalibr.
„... a na hácích se pohupovaly mrtvoly!“
„Jen počkejte, jestli někdy polezete do kolektorů,“ vezme si slovo Kopr.
„Jsou skvělé na dráty. Ale docela úzké. Tak se jimi pomalu plazíte, bůhvíco vám kape na záda a najednou... vrazíte přímo do bývalého bezdomovce. Čvachtne to.“

Šumař se s trhnutím probral na polním lůžku. Netušil co se děje. Kde je. Znovu si připadal jako by byl v cele.
"Znovu ne," pomyslel si a stočil se do klubíčka. Kdo by se to kdy nadál od hrdiny z Mottského lesa, jednoho z nejvíce psychicky vyšinutých sapérů, jednoho z těch, co vymysleli Buben.
Ještě před chvílí cítil ledový dotyk ocelového ostří na krku. Teď se válel v pokrývkách a občas svaly občas probleskl záchvěv.
"Asi to byl sen," pomyslel si Šumař, "z horečky."
"Za poslední dny jsi nám tu vyprávěl hezké historky z podsvětí," pronesla Mizela sedící blízko něho.

Jsem jenom bídnej ňouma
Kterýho Roy Vůl zkoumá
Můj polepenej osud
Po hraně kráčí dosud

Znám každý heslo tajný
Kdepak jsou holky dajný
Lokál kde švorcák nasaje
Nežli ho pošlou do háje

Ani prase ani myš
V podsvětí vymazlenou skrýš
Žiju z noci na ráno
Štěstí nafurt vybráno

I v lochu zvládnu triků pár
Než do mě bachař zatne spár
Zuby jsou přece ke zlosti
Klidně mě pěstí vykosti

Jestli se vrátím na chodník
Já konťasový pochodník
Prostředník vztyčím vesele
Roy potáhne do prdele

Ani prase ani myš
V podsvětí vymazlenou skrýš
Žiju z noci na ráno
Štěstí nafurt vybráno

João si je celé odpoledne dobíral. Především Manuela, který jen mručel, aniž by se z něj ozval artikulovaný shluk hlásek. A také mladého Zé, který jim míchal maltu.
„Měli bychom s tím pohnout, senhor,“ ozvalo se najednou z druhé strany zdi.
„Proč?“ vykoukl zaprášený K. přes hromadu kamení.
„Večer sem chodívá Bláznivá Roselina,“ tvářil se João tajemně.
„Kdo?“ divil se K. „O té jsem neslyšel.“
„Roselina…, “ pokračoval zcela vážně João „Ta, co její milý odplul za moře, a ona se pak utopila v řece, když prala prádlo.“
K. nechápal. Ale kumpáni vyprskli smíchy a začali ho přátelsky poplácávat po zádech.

O válce kolovaly jen ty nejlepší historky. O hrdinech, kteří v zářivé zbroji zachraňují čest a krásné ženy...
Na nic z toho Patroklos nemyslel, když si nasazoval Achilleovu zbroj. Prožil na bojišti deset let. Tolikrát viděl, jak oči pohasnou, když z nich uniká život. Nedokázal jen sedět a přihlížet, jak tábor pohltí plameny.
Rozloučili se. Slíbil, že se vrátí.

O Hádu kolovaly jen ty nejhorší historky. O trojhlavém Kerberovi a krásné Persefoně. O duších, které se nemohou vrátit zpět.
Na nic z toho Patroklos nemyslel, když mu na hruď mířil Hektorův meč. Myslel na Achillea. Zemřel s úsměvem na rtech.

„Zajímalo by mne, proč to ti Řekové měli tak složité,“ dumala Toninka.
Doramo jí mrkla přes rameno. Jistě, kompozice z řečtiny. „Myslíš dekor na starověkých vázách?“
„Kdepak. Ta jejich božstva. Vezmi si jenom to podsvětí. Jako by nestačili Hádes a Persefona. To máme Hypnos a Thanatos a Nyx a Empúsa… Proč potřebovali bohyni, která vraždí lidi na křižovatkách?!“
„Aby nebyli zavražděni na křižovatce?“
Zarazila se. „To dává smysl. Nebo si ji vymysleli lupiči, aby měli na koho svést svoje rejdy. To ne my, slavnej soude, to Empúsa kupce na křižovatce zamordovala…“
Doramo se rozesmála. „Tuhle historku do kompozice raději nepiš.“

“Ty vole, máš se na co těšit. Hele, nejdůležitější je ošéfovat si podsvětí. Musíš si sehnat vyřešené testy. Na některé jsme se prostě učili podle vynesených odpovědí, jel jsi A, A, C, B - jinak se k té ústní zkoušce nedalo dostat.
Celkově to je trénink nervů. Jsme se vždycky šli podívat, že to udělalo třeba pět lidí ze sta.
Jo a ještě si vzpomínám, jak jsme se s klukama po hodinách drcení na koleji šli projít a na deset minut si dát pauzu.” chrlil ze sebe můj kamarád doktor.
Nasucho jsem polkla. No, to se fakt mám na co těšit.

Děti se seběhly.
"Děda bude vyprávět," usmál se natěšeně malý Rik.
Děda se přibelhal a posadil se na stoličku uprostřed.
"Co dnes chcete vyprávět?" usmál se bezzubými dásněmi.
"O obchodech!" zakřičeli všichni.
"A co chcete vědět?"
"Jak se v nich lidé beze strachu procházeli," hulákal Rik.
"O tom, jak dřív lidem věci sloužily," zachechtal se Bon.
"Dědo, o těch papírcích, co všechny ovládaly," prosila Majda.
"Ty myslíš peníze?"
A všichni přikyvovali a smáli se u toho.
Tak děda vyprávěl.
Vyprávěl o papírcích, které předurčovaly život.
O životě, kde za ty papírky člověk dostal cokoliv.
Aniž by se bál o život.