Mo Dao Zu Shi / The Untamed

Když se večer Wei WuXian rozvaloval po svém partnerovi, přemýšlel, zda ta jeho domněnka nebyla jen nafouknutá bublina.
Noční lov!
Jenže na ty si bral dopis s sebou...
Měl ho tři roky prakticky bez ustání, zapomněl by?
NE.
Ovšem pokud se nemýlím a Li HuiYin už není, pak dítě musel zachránit LianFang-Zun.
V minulém životě, to poslední o co se snažil, byl útěk. Vážně by jeho první čin v novém životě byl Noční lov a cesta do Gusu?
Taky to mohla být jen zástěrka. Přijal roli učedníka a hrál ji... - dokonale.
Tak proč spadnul z meče, když nás uviděl?! Nechápal.

Wei WuXian se zeptal ještě dalších lidí, ale majitel čajovny zdá se hovořil pravdu.
Dali se tedy po stopách učedníkova Nočního lovu. Došli na rozcestí, pak do lesa. Našli mrtvolu i doupě. Vše vyčištěné od zlých sil.
"Lan Zhane,"
- "Hm?"
"Vzpomínáš, jak jsme byli uvěznění v jeskyni Xuanwu Masakru?"
- "Hmm," protáhl, zatímco zkoumal útroby jeskyně.
"Kousnul jsi mě!" nařkl ho Wei WuXian. Náhle a bez varování mu zastoupil cestu. "Měl bys mi to pofoukat!" žádal satisfakci za domnělou, léty odvátou křivdu.
Lan WangJi se sklonil k nabízenému předloktí, odmotal nátepník a vyhrnul rukáv...
Namísto fouknutí však ta místa ocejchoval polibkem.

Lan Qiren zamířil k Jingshi. V ruce držel dopis od Nie Huisanga. Poté, co si psaní přečetl, sezdal, že Lan Wangji by o něm měl vědět. I když už se blížila večerka, si byl jistý, že stihne dopis předat a poté se vrátit zpět do svého pokoje.

Když se došel k Jingshi, najednou se zastavil. Zachytil totiž velice podezřelé zvuky vycházející zevnitř.

Jeho tváře byly v okamžení úplně rudé. Přesně věděl, co se v Jingshi právě odehrávalo.

Nestydatost! Za svých mladých let by si on toto určitě nedovolil! A navíc s někým jako Wei Wuxian! Svět tehdy býval v pořádku.

JL: „Tak ven s tím konečně! Nedělej cavyky.“

LJ: „Když já…“

LS: „Jingyi, tak už nás nenapínej. Co jsi viděl?“

OZ: „Ano, ano, řekni nám všechno. Včetně šťavnatých detailů.“

LJ: „To přece… Hanguang-Jun a Senior Wei… Ne! To nemůžu říct nahlas!“

JL: „Jingyi! Nebuď jako malý. Tak co jsi viděl? Přece to nemohlo být tak zlé. Co se děje s mým strýcem?“

LJ: „Ne, ne, všechno je v pořádku. Možná až příliš. Oni totiž…“

OZ: „Jingyi! Ven s tím. A proč se tak červenáš? Ono to opravdu bylo něco šťavnatého?! Nezapírej.“

LS: „Když nechceš…“

LJ: „No dobrá. Vypadali tak šťastně…“

Wei WuXian: "Tedy ten hoch přišel krátce po poledni?"
Hostinský stísněně polkl. "Zaplatil za pokoj a požádal o jídlo..."
Lan WangJi z něj nespouštěl ostrý pohled.
Wei WuXian: "A potom?"
"Potom... ptal se na podivné zkazky z okolí... Řekl jsem mu o vlkovi, který unáší naše děti. Potom... Poděkoval a odešel. Vrátil se ráno s posledním uneseným chlapcem v náručí..." Nebyl proto hrdina?
Wei WuXian: "To je vše?"
"Říkal, že to byl vlčí démon a už se ho nemusíme bát..."
Wei WuXian se otočil na Lan WangJiho, ten položil kus stříbra sdílnému muži do dlaně. Za informace, ubytování i jídlo.

Wei Wuxian otevřel oči. Okamžitě tohoto rozhodnutí litoval, rozbolela ho hlava. Zvedl ruku, že si místo promne. Cítil něco pevně utaženého kolem čela. Že by obvaz?

Jeho ruka ovšem nikdy k cíli nedorazila. Někdo ji zachytil uprostřed cesty.

Wei Wuxian zaostřil a uvědomil si, že to je Lan Zhan. V jeho očích byla starost.

„Wei Yingu, jak se cítíš?“ zeptal se.

Wei Wuxian nikdy nedostal možnost odpovědět. Místností se rozezněl hubující hlas Lan Qirena: „Wei Wuxiane, proč se musíš do všeho vždycky vrhat po hlavě? Lékaři kvůli tobě celou moc nespali!“

Lan Qiren měl kruhy pod očima. Jen doktoři nespali?

Wei Wuxian a Lan WangJi se do pátrání po Li HuiYinově pohybu na území Qinghe vrhli po hlavě. Nebylo to však jednoduché. Narozdil od nich se totiž pohyboval na meči. Minimálně když ho "potkali"...
Vydali se ve směru, odkud jej viděli přilétat. Jenže let byl pochopitelně rychlejší než chůze či jízda na oslu, a to i v zimním nevlidném počasí... Proto úsek, který učedník překonal za den, oni šli dva dny. Město Linjiedian je ale přivítalo vřele. Co však dělat s tím, že mladík v hanfu sekty Lan zde před pár dny údajně zachránil malé dítě ze spárů vlčího démona?

Wei Ying udělal první krok dovnitř a okamžitě se zaraženě zastavil. Nebyl sám. Byl překvapen, že v místnosti nebyl ten, koho zde očekával.

Namísto svého manžela Lan Zhana, viděl po místnosti hopkat malého králíčka s bílou stuhou okolo hlavy. Dokonce měl na čele i emblém Oblačných Zákoutí, stejný jako vždy nosil Lan Zhan. Byl roztomilý a Wei Yingovi někoho připomínal.

„Co to? Tohle přece nemůže být Lan Zhan!“ přepadl ho náhlý strach.

Králíček přestal hopsat a dal se do okusování židle.

„Nejez tu židli!“ spílal zvířátku Wei Ying. Ať je to zakletý Lan Zhan nebo ne, nábytek mu ničit nedovolí.