Ze života báby z finančáku

Ahoj a dobrý den,
co obnovit (před covidem) tradiční vánoční posezení? Konečně si taky posedět mimo zdi úřadu a popovídat si o všem a o ničem?

Navrhuji jít si posedět do jedné z těchto restaurací: Republika, Terraza (obojí na náměstí, T. má úžasný výhled na náměstí a tedy i trhy) nebo Šach Mat (v Purkyňce).

Jestli máte zájem, přijďte mi říct, kdy se vám to hodí a kterou restauraci preferujete. Já to pak dám nějak dohromady a až určím pevný termín a restauračku, můžete začít protestovat.

Protesty podávejte písemnou formou s přiloženým kolkem. Po zákonné lhůtě třiceti dnů budou vyskartovány. :-)

Po probuzení to vypadalo, že bude krásný den. Probudila jsem se minutu před budíkem krásně odpočatá. To je v pět ráno zázrak.

Pak to začalo...

V automatu jsem si koupila kávu - dostala jen prázdný kelímek.
Sklenice se svačinou vyklouzla a roztřískala se na dlaždicích.
Když už jsem sehnala kávu, dokázala jsem se prvním napitím opařit.

To byl ale teprve začátek.

Pět sdělení exekutorům, že neevidujeme přeplatek - tedy práci na 30 minut maximálně - jsem dělala přes tři hodiny. Mezitím jsem si vyskartovala podklady pro exekuční příkazy.

Opět jsem si potvrdila. Vyspání se do růžova je znamením, že bude den stát za ...

Když jsem před sedmi lety nastoupila na úřad, představa toho, kde budu za pět let mě děsila. Se smlouvou na dobu určitou na tři roky jsem se modlila, abych se zavedla v dobrém, a našli pro mě další místo.

Když jsem před čtyřmi lety měnila pozici můj strach šel se mnou. Znovu jsem nastupovala za mateřskou, tentokrát jen na rok a půl...

Třetí přestup byl - koho to překvapí - opět za mateřskou. Na dva roky. Mezitím odešla jiná kolegyně a já získala místo na stálo.

Za pět let snad budu stále na stejném místě a jedinou změnou bude titul před jménem.

"Takže hlavní je zjistit jestli je pohledávka odepsaná. A když jo, tak jestli neuběhla prekluzivní lhůta," vysvětlovala mi kolegyně druhý den po mém nástupu do exekučního oddělení. "Pokud jo, tak dáš vyměřovačkám sjetinu a řekneš jim, aby ti odpis překlopily do prekluze."

Čuměla jsem jak tele na nová vrata a jen se snažila psát si srozumitelné poznámky.

"Pak je tu insolvence. Musíš rozlišovat předpodstatové a zapodstatové pohledávky, ale to víš, když ti ten tvůj dělá v insolvencích," pokračovala kolegyně a já se tvářila, že tohle je mi úplně jasné.

Doma jsem se pak musela zeptat jestli ta slova opravdu existují...

Tradičně jste mohli být na našem (a pravděpodobně i na všech ostatních) pracovišti svědky pátečního hromadného "úprku" z úřadu. Pravidelně těsně před půl druhou začala vznikat fronta u kolotoče s elektronickým docházkovým systém. Vteřinu po půl jedné už to začalo pípat a kolotoč se točil jak splašený.

Úpravou pevné složky pracovní doby se to změnilo. Najednou je možné v pátek odcházet již v pravé poledne.

Když nastal první pátek po změně, stálo to za to. Ti z nás, kteří zůstávali na úřadě, se šli podívat na nadšeně se k sobě tulící dav kolegyň odpočítávajících u kolotoče poslední vteřiny do dvanácté.

"Jo, tak vy jste z finančáku, jo? To by tu mohl říct každý, aby neplatil za vklad," pronesla paní za přepážkou. Ironický úsměv jí zmrzl ve stejnou chvíli, kdy jsem položila zaměstnanecký průkaz.

"A navíc osobně přinesené návrhy na vklad musí mít úředně ověřené podpisy," nedala se. "Minimálně to musí být podepsané od vás. A vy asi nebudete ředitel, že?" dodala.

Neměla jsem sílu se s ní hádat. Vzala jsem do rukou návrh na vklad a popřála jí krásný den. Při odchodu jsem si představovala, podpálím celý katastr a ona v té ohnivé peci přijde o své pečlivě načesané bodliny.

"Jen se tu posaďte a počkejte. Já vám to přiznání celé připravím," usmála se kolegyně na nemovitostech na starší babičku, která skoro nepromluvila.

Vděčně se usmála a vyčkávala. Vzhledem k tomu, že změn bylo více a připravovalo se přiznání nejen pro ni, ale i vnoučata, která podarovala, přisunula kolegyně k babičce katalog Dedra, který zrovna měla na stole.

Babička pomalinku listovala. Pak se zarazila u jedné dvojstránky a s tajemným úsměvem se naklonila ke kolegyni.

"Já vám řeknu takový tajemství," zašeptala. "Co mi Maruna koupila tuhle hračku, svět je hned veselejší."

Z otevřeného katalogu zářila dvojstránka plná růžových erotických pomůcek.

Každoroční bowling je jednou ze dvou příležitostí vidět se i s kolegy z jiných územních pracoviště a společně si užít zábavu i mimo kanceláře. A taky příležitost neformálně vyřešit nějaké z problémů.

"Hele, to není vůbec špatnej nápad, Vláďo," zasmál se jeden z pánů stojících u baru.

"To říkám pořád, v pivu je pravda, ne ve vínu," odpověděl mu kolega a dopil sklenici chmelového moku.

"No jo, vole, ale já už mám v sobě o pivo víc, než abych udržel informaci do pondělka," zareagoval první.

V tu chvíli do nich někdo vrazil. "Kluci uhněte nebo to s tím pískem nestihnu!"

"Eillen, ty doneseš Petře lívance, ale na ředitele kašleš?" ozval se ředitel a já překvapeně zamrkala.

"Mám jich víc, klidně si vezmi. Jen jsem netušila, že bys jedl lívance z tvarohu a mouky z ovesných vloček," hájila jsem se.

"Já jím všechno. Nejhůř jenom jednou!" pronesl ředitel a nechal si ohřát jeden lívanec. "Takže příště nemysli a rovnou dones ochutnávku. Jsem si myslel, že jsem si vás, co rády pečete, už všechny naučil. Holt potřebuješ trénink. Jo a mimochodem, Zdeňka nerada peče, ale měli zabíječku a donesla degustaci."

Poučena jsem lívanec pomazala domácí marmeládou a raději zmizela do své kanceláře.

Dobrý den,
vím, že už stav daný nezměním, leč trápí mne stav, do kterého jsem se dostal.
Vaší blokací účtů zmařen byl pokus o získání úvěru, který by dluhy mé vyřešil.

Netuším nyní, jak činit dál, když snahy mé zmařeny byly. Můj osud ve hvězdách teď dlí, leč na nebi žádnou nevidím a před očima mám pouhou tmu.

Snad bylo by lepší, kdyby přítomnost má svět dál netížila a problémy mé s odchodem mým opustily zdejší bytí.

Tím končím řádky své, neb nemá smyslu dále psát. Zdraví mé je chatrné a já již nemám sil bojovat.

Loučím se, X Y.