DMD č. 15. pro 15. 4. 2021. Téma: Právo být zapomenut

Školním depozitářem se rozléhal zlý škodolibý smích. Blankytně modrý poltergeist tančil polku s kostlivcem s achondroplázií. Skočnou.
Kostlivec šlápl na nohu zástupci ředitelky. Jenže kantor nebyl právě nejlépe naložen. Praštil kostlivce tak, že ten strhl k zemi i nehmotného poltergeista. Bohužel si nehlídal záda.
Na odkryty učitelský hřbet se snesla slečna Karla s kloboučkem na holé lebce. Kostnatými kotníky kopla kantora do boků a zaklapala mu čelistmi u ucha.
"Soumare! Soumare!" vysmíval se Poplašňák.

O nekonečnou dobu později se vyčerpaný Miroslav dovlekl ke správcově kabinetu.
"Žádám o právo být zapomenut...," sípěl.
"To tady bohužel neplatí," zklamal ho Daniel von Dak.

"Byl to Ivan. Viděl jsem to na vlastní oči v márnici. Na tohle bych nejradši zapomněl. Třeba budu mít okno, když to zachlastám. Mám na to právo, ne?"
"Nemůžete si radši vzpomenout?" zeptá se Aleksandr.
Kyrylo všem dolije. "Policajtům jsem o vás nic neřekl."
"Jakým policajtům?"
"Normálním. Žádný čarodějové."
"Měl Ivan něco společného s mou rodinou?"
"Na to neměl nadání ani ambice." Kradmý pohled.
"Čím se živil?"
"Sázel noviny."
"Novinář?"
"Ne. Sázel sloupky, fotky a tak. Do stroje. Nic nebezpečného. Na to měl moc rád svůj klid."
Chvíli je ticho.
"Snad si nemyslíte, že si ho někdo spletl se mnou?"

Venku se pomalu schylovalo k obřadu, hosté hlaholili, panovalo všeobecné veselí. Všude až na zadní koutek stanu.
Molly hypnotizovala malou květinku do klopy, kterou neměla komu připnout. Pořád si opakovala, že má ještě čas. Ještě chvilku...
"Mami, on nepřijde," ozval se jí za zády Fred.
"Ještě může, musí!" Molly dál držela v ruce ozdobu pro Percyho.
"Měl příležitostí dost, zapomeň na něj," přisadil si George.
"Ani nenavštívil tátu v nemocnici," přesvědčoval ji Ron.
"A teď kazí Billovi svatbu," završila Ginny.
"Ještě pět minut." Molly byla neústupná.
"Vždycky jsi ho..."
"...měla nejradši."
Molly tekla po tváři slza.
"Protože mě nejvíc potřeboval."