žádný

O panenství koluje mnoho nepravdivých mýtů. Jakkoli se odborníci snaží o osvětu, bývá to marný boj. Než společnost jeden mýtus opustí, vytvoří si přinejmenším dva nové.
Například v dnešní době, kdy jednorožci jsou již kriticky ohroženi vyhynutím [1], objevuje se často tvrzení, že jednorožci vyhledávají jak panny ženského pohlaví, tak i panice [2]. Proponenty genderové rovnoprávnosti musíme zklamat - lichokopytníkům na politické korektnosti nesejde. Jednorožčím hřebcům (a ano, jedná se vždy o hřebce) záleží na jediném - na věnečku slizniční řasy, kterým si ozdobí roh, čímž k sobě lákají klisny.

[1] Beagle, Peter S.: Poslední jednorožec.
[2] Asprin, Robert: Další prima mýtus.

Neznám jméno toho mládence. Držíme se za ruce, pevně, odhodlaně, zatímco nám srdce buší o závod. Svírá mě a já svírám jeho, za zády jeho dívky. Ta zas drží za ruku muže po mém druhém boku; klouby mě dloubou u ledvin, jak hledají nejvhodnější stisk. Já zatím, za zády toho muže, třímám ruku jeho kamaráda. Moje dlaň okolo jeho zápěstí, jeho dlaň okolo mého.
Přešel čas smíchu, hovoru, ba i skandování. Každý z těžkooděnců má helmici, štít, zbraň. My - holé ruce a jeden druhého.
Vytrváme, co to půjde, než s námi zatočí. A zpráva, fotografie, záběry z kamer... obletí svět.

Odepřít si potěšení, umrtvovat tělo, přiblížit se Bohu. Skýva tvrdého chleba, žíněná košile, bosé nohy, důtky flagelanta. Před Velikonocemi, o adventu, každý pátek si připomínat vděk za utrpení Páně. Odvrhnout nízké, pomíjivé světské radosti, a směřovat k blaženosti věčné.

Prožít strázeň svých bližních, jimž se nedostává tak základních potřeb, jako je jídlo nebo voda. Vžít se do jejich bídy, abys věděl, abys cítil, abys chápal a nezapomínal. Jeden měsíc v roce, pokud můžeš, aniž bys uškodil vlastnímu zdraví. A pokud nemůžeš, pohosti někoho z nich, jak jídáš sám - jednoho za každý den.

K čímu stolu si chceš přisednout, potulný proroku?

„...a odsuzuje se k odnětí svobody v délce 347 let a peněžitému trestu ve výši..."
Lid zajásal.

Zločinnost v nové době narostla do závratných čísel. Anarchističtí aktivisté a jiná jim podobná levičácká verbež zpočátku tvrdili cosi o „artefaktu novelizace" či jaké sprosťárně, ale slušný člověk taková slova přece ani nezná. A za pár let už od nich bylo, chvála vládě, ticho.
S pohrdavým úsměškem odcházela ze soudní síně poslední buřička. Však on ji úsměv brzičko přejde. V cele s přísnou ostrahou Róza Parcimburková duševní vlastnictví InfoGigant Corporations zneužívat nebude.
A legální licenci na použití rozumu rovněž nezíská, ani kdyby chtěla.

Kdož koli blížíš se zvenčí, táhni.
Kdož koli jsi již uvnitř, tlač.
Ve vnější stranu dvéře nutno otevírati, neb v komůrce prťavé místa pro ně věru nazbyt nezbývá.
Skrovná chyška jest místem hlubokých metafysických kontemplací, výsostným privátem obratu k zkoumání vlastního nitra.
A přesto, v tom chrámě, kde zbaví se poutník strastí, hřmí ve třech skupenstvích erupce mocná. Kanonáda projektilů řítí se na světlo denní, kol nich kolotá tekutina kalná, a nad vším vznáší se oblak dusivého plynu.
Nuž povstaň, odhodiv, co tě tížilo, bedlivě vyciď obě tváře -

- a pusť mě do hajzlu už konečně dovnitř, je to fakt akutní!