Čajovnické historky

A/N: Nesoutěžní
V čajovém altánu sedí několik mužů a žen, všichni oděni v kimonech.
Z kotlíku po tvé levici stoupá pára z horké vody.
Naučeným pohybem zdviháš bambusovou naběračku a nabereš trochu vody.
Cítíš jak se do tebe zabodávají pohledy.
Vodu pomalým tempem naléváš do misky, kde už ji očekává najemno namletý zelený čaj.
Odkládáš naběračku a saháš po bambusové metličce na šlehání čaje.
Začínáš jemnými rychlými pohyby zápěstí našlehávat čaj.
Moc dobře víš, že tahle část je z celého čajového obřadu ta nejnáročnějsí.
Cítíš jak tě náhle všichni kolemsedící mnohem pozorněji a napjatěji pozorují.
Chyby při čajových zkouškách se prostě nepřipouští.

Nesoutěžní
„Základ je v jemné práci rukou. Musíš ty lístky odstřihávat s citem, vždy pouze úplný konec větvičky – jen poslední malý a velký lístek v jednom. Je důležité, abys měla velmi ostré nůžky, jinak bys mohla větvičce uškodit a přístího roku by již mladé lístky nebyly tak povedené.“
Čajový mistr procházel plantážemi a čas od času se pozastavil, aby takto některou sběračku poučil. Taková sklizeň čaje, to není jen tak, když chcete mít to nejlepší (jakože číňané chtějí).
Když opouštěl plantáž, suše poznamenal: „Listí z těch starých plantáží v údolí posbírejte stroji, moc se s tím nezdržujte, Evropané stejně nepoznají rozdíl…“

Nesoutěžní, do třetice :-)
Za oknem se třepot křídel ozývá,
Skrze okno vidět je jen pár lamp svit,
Jedenáctá hodina pomalu odbývá,
Z čajové misky pokojem šíří se klid
Na okně postupně pára se sráží,
Stále těch křídel slyšet je třepot,
Pro misku čajovou voda se vaří,
Nad čajem slyšet je osob dvou šepot
Omamná vůně line se pokojem,
Desítky minut v pokoji plynou,
Sedící u misky s čajem je spokojen,
Osobu druhou by neměnil v jinou
Za oknem v noci temné odbývá půlnoc,
Dva sedící v pokoji pokojně mlčí,
Pro křídla za oknem plamen je nemoc,
Neb nad svíčky žárem křídla se krčí.

Varování: Může působit lehce nechutně!
Do jedné čajovny chodila jedna milá paní, vždy chvíli předtím než čajovna měla zavírat. Vždy takhle přišla a objednala si s úsměvem salep. Bylo vidět, že čajovníkovi přebírajícímu objednávku lehce cukly koutky úst. Bylo na něm poznat, že připravovat salep takhle navečer není jeho oblíbenou činností, jakkoliv se to snažil zakrýt.
Jednou tato milá paní přišla a tradičně si objednala svůj salep.
„Dneska je ho nějak méně než obvykle, ne?“ zeptala se, když jí ho čajovník donesl.
Čajovník se ušklíbl a prohlásil: „Černoch už nemoh!“
„A co je to červené na vrchu?“ vyděšeně se dotázala paní.
„Krev!“ vítězoslavně prohlásil čajovník.
A/N:
Mezi čajovníky se občas salepu vzhledem k jeho konzistenci a barvě (teplé, bílé, husté, lepkavé) přezdívá černochovo tajemství.
Salep je nadrcený kořen vstavače mužského povařený s mlékem (možná je tam ještě něco navíc, nevím).
Červená tekutina byla jakási arabská šťáva.
Nesoutěžní drabble.

„Mistře, je to opravdu nutné?“ tázal se opatrně Obi-wana jeho padawan.
„Ano, je,“ pravil rozhodně Obi-wan.
Mistr položil misku před Anakina a pokračoval.
„Nesledoval jsi snad nikdy v poslední době nejnovější zprávy? Nedávno bylo prokázáno, že je prospěšný i pro tvorbu midichlorianů, to je pro rytíře Jedi také velmi důležité. Proto se také říká, že v čaji je Síla!“
„Ne! Těch už mám dost, a toho hloupého čaje taky, vůbec mi nechutná!“ vykřikl Anakin a svraštil vzteky obočí.
Miska na stole praskla a v prasklině se začaly objevovat kapky čaje.
A to byl pouze počátek všeho běsnění, které Anakina čekalo...