Příšeří

„Jsem slušný člověk. Jen mi ujely nervy. Byl to výjimečný exces.”
„V minulosti jste byl tři roky v podmínce za napadení,” odpoví kriminalista. „To byl taky výjimečný exces?”
„Markéta byla hysterka. Gábina taky. Kdykoli jsem se chtěl rozejít, očarovala mě a zatáhla do vraždy!” 
„Takže vás očarovala a donutila spáchat zločin, ale nedokázala vám zabránit v domácím násilí?”
„S těma woke novotama jděte do háje.” Dušan se spiklenecky nakloní. „Mezi námi chlapy, vy jste nikdy té vaší nemusel nafackovat?” 
„Ne.”

„Už potřebuje vystřídat. Kdo se hlásí?” řekne šéf za polopropustným zrcadlem. „Musíme toho zmetka utahat. Bude to ještě na dlouho.” 

„Vezmeme ho, ale v pátek platíte pivo. Auto bude smrdět tejden.”
„Neremcej. Taky si mohl pustit zadní dírou.” 
Nora přesune pozornost na Gabrielu, která něco volá za Romanem. 
„Všimla sis?” prohodí Blanka. „Hledala nejdřív tebe a křováky, teprve pak svého grázla. Nebude úplně ztracený případ.”
„Zatímco on ji strčil před sebe a utekl a pak se zajímal akorát o auto. Takového fakt chceš doma.” 
Roman si sedne vedle Nory z druhé strany. „Jsi v pořádku?”
„Ano. Co chtěla?” 
„Dosvědčit, že na ni nechtěl najet.” 
„Vypovídat proti němu nebude,” řekne Blanka. „Snad časem po intervenci psychologa.” Vstane a protáhne se. „Pojedeme.”

Nora je příšerně unavená. Proměna s velkou změnou hmoty je náročná i normálně, natož narychlo. 
„Máte všechno?” zeptá se Blanky. 
„Máme. Mohlas vypadnout, jakmile přiznal ten hrob.”
„Podělala jsem to?”
„Těžko. Jsi civilistka. Ale naše nabídka pořád platí.” 
„Není to pro mě.” 
Zásahovka táhne pořvávajícího Dušana do auta. Gabriela se hne k němu. Roman ji zarazí a Dušan ho sjede žárlivým pohledem. 
Blanka protočí panenky. „Dáreček.” 
Donese se k nim útržek hovoru. 
„Za to můžou ty čubky čarodějnické! Nahrály to na mě! Zažaluji vás za policejní brutalitu!”
„Dobře, dobře. Lukáši, zadokumentuj ty pochcaný kalhoty. Hlavně to omylem nepostni na Instagram.”

Medvěd popadne drápy dveře u řidiče a vytrhne je. Vřeštící Dušan se snaží přelézt na sedadlo spolujezdce.
Medvěd za ním neleze. Civí někam k benzínce a couvá. 
Pryč! 
Dušan vyskočí z auta. 
Vmžiku jsou u něj obě šlapky a somrák a z kamionů vyskáčou zakuklenci. Všichni začnou řvát.
„Policie!”
„Lehni!”
„Ruce na zem!”

Gabriela si stíní oči před prudkým sluncem a s obavami hledá. Nikde žádná krev. Šlapky a somrák se převlékají do civilu. Nora sedí na obrubníku. 
Dušan leží zpacifikovaný na zemi a v rozkroku má velkou mokrou skvrnu. 
Dva zakuklenci se hádají, kdo si ho vezme do auta. 

Gabriela popadne dech. Cítí tvrdý asfalt a Dušanovy silné paže. Ochránil ji. Na okamžik myslela, že v tom autě sedí on. Nikdy by —
Opravdu? 
Ruce jsou poseté pihami a svět divně nažloutlý. Jiná dimenze. Dušan nemá magické nadání. 
„Nehýbejte se.” 
Ruka se vytáhne zpod ní. Gabriela se otřese. Šest let se jí nedotkl cizí chlap. Po těle jí přeběhne kouzlo. Jiné zacvakne okolo zápěstí. 
„Můžete vstát. Nemáte žádné zranění. Čarovat ani nezkoušejte.”
Otočí se. 
Je to ten zrzek, co se dobýval na toalety. „Tohle je vaše?” ukáže na korálový přívěšek na zemi. 
„Ano.”
Zrzek přivře oči. „Je bezpečno. Můžeme ven.” 

Dušan otočí klíči v zapalování a dupne na plyn, ani pořádně nezavře dveře. Další čubka mu chce zničit život. S touhle si taky poradí. 
Gábina stojí v cestě. 
Zatroubí na ni. 
Nora skočí do křoví. Dušan za ní natočí volant. 
Něco těžce narazí do střechy. Po čelním skle se rozběhnou prasklin. Který parchant!?
Střešní okénko se rozsype pod vahou obrovské tlapy s ostrými drápy. 
Dušan přeřadí na zpátečku. Motor zaprotestuje. Ta bestie se stále drží na střeše. Sešlápne plyn až k podlaze. 
Narazí do zaparkovaného kamionu. 
Auto na maděru. Musí ven. 
Bočním okénkem dovnitř nakoukne obrovská, zubatá tlama ledního medvěda. 

„Mimochodem, jak se vám povedlo zbavit těch zbylých dvou těl?”
„Jsou někde uprostřed Baltu. Sám nevím kde.”
Gabriela nervózně promne přívěšek s lotosovým korálkem. Něco je špatně. Příliš otázek. Příliš svědků. „Proč se ptáte?” promluví opatrně. 
„Neumíš blbou minutu držet hubu!?”
Nora ho ignoruje. „Dobrá otázka. Jestli mám jet v krytí čtyř vražd, chci vědět, na čem jsem.”
Somrák a šlapky se přestali strkat. Tirák zmizel.
„Dušane… musíme vypadnout. Hned.”
Vztek se mu vypaří z tváře. „Nečum jak slepice a dělej něco!” zařve a skočí do auta. 
Gabriela před sebe mrští jediné bojové kouzlo, které zná. 
Říká se mu řezačka.

Mobil vyzvání. 
Somrák otravuje šlapky. 
Tirák zabuší na dveře pánských záchodů a zařve: „Kolega problem? Pohni s tím!” 
Somrák a šlapky se začnou strkat a narazí do kapoty auta. 
Dušan praští do klaksonu. „Už mě to kurva sere!”

Vyděračka konečně zvedne hovor.
„Jsem uvnitř benzínky.” 
„Vyjděte ven.” 
„Dobře. Ale oba vystupte z auta.”

„Jste sama?” 
„Mám doprovod.” Kývne ke stojanům. „Nejsem blázen. Zabil jste čtyři lidi.”
„To mi nikdo nedokáže.” 
„Kdy jste naposledy kontroloval ten hrob v Krušných horách?” 
„Ten nikdo nenajde.”
„Je skrytý kouzlem, ale já vím, kde je to kouzlo. Tak se rozhodněte. Chcete se  domluvit nebo ne?”

Řídí Dušan. Ženská za volantem nemá co dělat. Před Prahou je zácpa a dochází kafe.
„Co si o sobě ta vyděračka svinská myslí?” vyprskne Dušan. „Udělám s ní krátký proces.”
„Buď opatrný,” zaprosí Gabriela. „Je to čarodějnice.” 
„Ty taky.”
Gabriela opatrně řekne: „Nepoužívám magii. Věř mi.”
„I špinavá kouzla se někdy hodí. Třeba když je ženská neschopná uvařit dost kafe na cestu.”

Místo vybral Dušan. Benzínka za Čerňákem, spousta kamionů, dvě tři šlapky, somrák u billboardu, jeden řidič se zalepenýma očima hledající záchody. 
„Zavolej jí, kde se fláká. Už tu měla dávno být.” 
Na okno zaklepe somrák. „Nemáte voheň?”
„Vodprejskni.” 

Adamovo tělo leží na boku na nemocničním lůžku. Na uchu má sluchátko, druhé má v uchu Sabina a něco ladí na mobilu. Bílý šum? Adam by obdivně hvízdl, kdyby mohl. Sabině to vždycky neuvěřitelně zapalovalo. 
„Jsem zpátky,” vyruší ho Tereza. 
„To byl fofr.”
„Jsi překvapený,” řekne entita. „Lidé se obvykle vyděsí.”
Bódhisattvy a andělé jsou krapet děsivá stvoření. Ne zlá. Mohl by ji namalovat…
„Rovnováha je narušena. Tři duše nemohou odejít. Pomůžu vám.” 
Adam cítí napětí ve stříbrné niti. Začíná se probouzet. 
„Taky jsem někomu slíbil, že s tebou promluvím. Vídá tě během usínání.”
„Budu ho tedy navštěvovat během probouzení.”