Autorův výběr 2025

"Poklady! Tolik pokladů!"

Dandelion si pročistil hrdlo. K ničemu to nebylo. Geralt se začal prohrabovat další bednou.

Kde se tady v lese pořád berou? Pomyslel si Dandelion.

"Geralte, my vážně pospícháme. Ten leshen se sám nezabije. A Ciri sama nenajde."

"No, no, snad to nehoří," zabručel Geralt. Chalupa opodál vesele hořela dál. "Óóóó, rozbité hrábě! A další! Davaj!"

"Geralte, k čemu vůbec potřebuješ sto rozbitých... Ale, kašlu na to," Dandelion se usadil do trávy. Povzdechl si. "Pro někoho odpad, pro jiného poklad."

"Óóóó, hromádka popela! Ta se bude hodit! Pojď sem!"

Dandelion zoufale zaúpěl. Nemohli by si raději zahrát Gwent?

Že nic není nemožné
a že mění se časy
řekla žába žábě v řece,
kuňkaly jim hlasy.

Druhá byla značně strohá
první žábě řekla pouze:
"Co v úmyslu máš, možné není,"
vysmála se její touze.

První na nic nečekala,
sedlo v dlani vytáhla,
komára si osedlala,
nato řekla znenáhla:

"Směj se jak chceš, drahá žábo,
na jih cestu uvážím
tu se úcty nedoberu.
Doslova se urážím."

Čtyři litry vody dala
komárovi do zásoby,
jeho paní - žába Linda.
Cesta dlouhá, vyrážejí,
bezhrbý je komár - bryndá.

A tak:

Vprostřed pouště u Nairobi
leží místo nadějí
komár, žába - bez záhrobí.

Zázraky se nedějí.

Obloha se koupe v řece. Hvězdy skotačí na hladině. Svítí nám na cestu. Tají se mi dech. Je můj život také jen odrazem na hladině? Předurčují mi hvězdy můj osud? Předurčují mi tebe?
Nemohu tomu uvěřit. Je to zázrak, že jsi se mnou. Je to zázrak, že jsem s tebou.
Jsi do mě zavěšena. Obejmula mne tvá něha. A já vnímám závany vánku a tvou jemnou vůni. Tvoje zorničky se rozšiřují úžasem stejně jako hvězdy v nich. Dobrá nálada ve mně trylkuje jako slavík. Jsme ve spáru tajemné noci. Prostoupilo mne blaho. Chlad od vody hasí mé srdce, aby neshořelo.

Přijela šalina a já nastoupil. V uších Lordi, na přebalu Seržant od Žambocha. Taková ta klasika na dlouhou nudnou jízdu. Šalina vyrazila.

Tlumené světlo zakolísalo. Zářivka praskla a já se ocitl v šeru. Vyhlédl jsem z okna a uviděl prales. Na střechu šaliny skočila gorila.

Překvapeně jsem zamrkal.

Do očí mě uděřilo prudké světlo. Projížděli jsme Gízou. Mraveniště otroků nebralo konce.

Hodil jsem volume up doufajíc, že mě Lordi vytrhnou ze ztraceniště času a prostoru.
ROCK&ROLL ANGELS BRING THAT HARD...

Jenže krajina venku se proměnila ve zmrzlou karélskou tajgu. Někde vzadu o šalinu zabubnovaly kulky. Zoufalý křik.

"Perkele, venäläinen tankki!"

Před návštěvou sirotčince na ostrově Marsyas byl život Linuse Bakera k uzoufání šedý.
Každodenní rutina, cesta deštivým dnem, kdy nepříjemné mžení prostřídal intenzivní liják, práce v kanceláři pod neustálým dohledem kamer bez jakéhokoli vstřícného kontaktu, z něj pomalu vysával životní energii, kterou nedoplnily ani milované slunečnice, ani večery při poslechu hudby.

A tak potichu přežíval den za dnem, dokud nebyl vyslán na ostrov.
Měl nenápadně pozorovat magické obyvatele, aby po měsíci rozhodl, zda sirotčinec zachovat či uzavřít.

Jenže magická drobotina prorazila Linusovy hradby, vytvrzené Pravidly a Směrnicemi od Oddělení péče o magickou mládeže, a z dočasného tichého společníka vytvořila taťku.

Zbrocený potem se budil ze snů plných krve, sténání a usedavého dětského pláče. I za bílého dne někdy slyšel helikoptéry a cítil, jak se s ním třese země, jako by kolem opravdu dopadaly bomby. Nechtěl nikoho vidět kromě těch, které vídal každý den v pekle.

Když se mu při krájení mrkve na polívku, tátova pokusu o ergoterapii, smekla ruka a z rány začala proudit krev, ulevilo se mu, že něco na chvíli bolí víc než to, co má v hlavě. Sesunul se na podlahu kuchyně a roztřásl se pláčem.

Válka skončila. Hawkeye Pierce byl doma a zvykal si na mír.

Crowley měl CD teprve dva dny, takže se ještě nestihlo změnit v Queeny, ale poslušně hrálo Pink Floydy. Přesto s ním nebyl spokojený. Možná to bylo tím, že od té doby, co Azirafal odešel, nebyl spokojený s ničím.
So, so you think you can tell, Heaven from Hell, blue skies from pain? ptalo se Bentley provokativně. Rozpoznat nebe a peklo? Nic nemohlo být vzdálenější. Tak proč Azirafal v nebi tak moc připomínal bolest a pekelné plameny?
„Vrátíš se?“ chtěl se zeptat, ale věděl, že odpověď nepřijde.
Místo toho jen další sloka, cesta směr melancholie.
How I wish you were here.

„Dnes budete vyrábět lektvar netečnosti. Základní přísady máte na lavicích, zbývající jsou opět ve skříni. Máte přesně padesát minut“ … „To platí i pro vás slečno Láskorádová!“

„Ne,“ zvedla Lenka zasněný pohled k profesoru Snapeovi.

„Cože?!“

„Ten lektvar dělat nebudu, pane profesore. Má špatnou auru.“

„Jak si to dovo… CO TY KVĚTINY?!!!“

Lenka právě strkala zářivě modrý zvonek do poslední ze zkumavek. Vlastně každá kádinka, sklenička a zkumavka obsahovaly nějaký květ.

„Tím jsem ingrediencím auru vylepšila. Můžete si ze zbylých květin uplést věnec na hlavu. Odhání to krachuje a nesnesky…“

Kdyby Snapeův pohled mohl vraždit, leží tam Lenka v tratolišti krve…

Zvuk zvonku, co na Vánoce plní tajná přání,
jako dnes mi v uších zní to jemné zacinkání.

Magická noc - ta při které zázraky se dějí,
o takových legendy se často vyprávějí.

Když hvězdičky počítali sami v svitu měsíce,
pod srdcem se zahnízdila jedna buňka z tisíce.

V určeném termínu před slunce východem,
zrození začalo kontrakcí příchodem.

V den tátových narozenin princezna svět spatří,
beze sporu k nejkrásnějším ten zážitek patří.

Zalykáš se samým štěstím nad spícími andílky,
když slyšíš dech pravidelný z jejich dětské postýlky.

Kdo k plejádám padajícím upíral své zraky,
možná dneska, tak jako já, věří na zázraky.

Nesnáším ten pach. Kdykoli ho ucítím, sevře se mi srdce a hlavou běží vzpomínka na událost mého dětství.

Ten hajzl nás ve vesnici měl všechny pod palcem. Dřel z nás kůži zaživa a běda tomu, kdo by se vzepřel. Takže když jednou vzkázal mému otci, aby mě přivedl k němu, otec bez zaváhání poslechl.
Třásl jsem se jako osika a brečel. Přistoupil ke mně, pohladil mě po tváři. Z dechu mu zavanula cibule, když mě surově přitiskl břichem na stůl. Jednou rukou mě přidržoval a druhou si odepínal kalhoty. A pak...

Dodnes nenávidím pach cibule. Vyvolává ve mně vyjící zvíře.