Alternativní historie

"Řek Solón, Auguste," zavolal hlasatel.
"Ten Solón?" podivil se Vespasianus.
"Ne pane, ten už nežije."
"Aha."
Dovnitř vešli dva muži. Jeden byl Řek středního věku. Druhý byl oděný v bronzové zbroji, jež se oslnivě leskla po celém sále.
"Kdo je ten druhý?"
"Novodobý Talos, pane," odpověděl Řek, "stvořil jsem ho a chtěl bych ti jej věnovat."
Císař si postavu lépe prohlédl. Neměla zbroj, z bronzu byl povrch jejího těla, dokonalý jako stará socha."
"K čemu slouží?"
"Je to labor, pane, zastane každou práci, ale nejí ani nespí."
Vespasian přikývl, poděkoval a zavolal na dvacítku otroků, aby labora odnesli do skladu.

Již za starých časů vědeli, že s písní na rtech jde práce od ruky. Někteří osvícenci zapisovali tyto služebné fláky do svých notýsků, tušíc budoucí využití v tržní ekonomice.
A tak se v jedné knížečce objevil tento skvost:

Škrábej, škrábej,
se zeleninou to půjde vždy líp,
škrábej, škrábej,
bramborové pyré dnes chceme mít.

Snad ty posledné řadky byly psány rukou chabou, že je čas nechal vyblednou jako první. Ovšem, vzal s nima zlomyslně i čárky...

Pár set let poté
"Poslyš, potřebuju pomoc... tady čtu Škrábej se zeleninou... Jak to jako autor myslel?? To byl nějaký rituál prěd spaním nebo co!?"

Ta-da-da-dá! Ta-da-da-dá!
Úvodní tóny Beethovenovy Osudové se roznesly pokojem, až se rezonující okenní tabulky roztřásly.
Bouchnout si do klavíru mu pomáhalo vypustit páru.
Bedřich Smetana vstal od klaviatury a usedl k sekretáři, tentokrát se zapáleným viržinkem.
Rozřízl obálku dalšího dopisu.
Mistře!
Úchvatné melodie Vaší naší národní opery mi dosud zní v uších, dosud zní v duši...
Hezké, pomyslel si.
... zvažoval jste pokračovaní? Nic by nebylo mému srdci milejší, než vědět, jak se třeba Jan s Marií snaží oženit syna...
Zmačkaný dopis odhodil k hromadě Čechů v Braniborech, Třetích vdov a Daliborů vracejících úder.
Ta-da-da-dá! Ta-da-da-dá!
Bude k jejich prosbám hluchý.

Potom co v roce 2021 bylo na Marsu poprvé nalezeno zlato, tajně se taky spustil portugalský vesmírný program. Vývoj, konstrukce a manipulační lety lodí byly prováděny v přísném utajení. Když bez varování odstartovaly lodě portugalské koloniální flotily, bylo to překvapení pro celý svět. V rekordních rychlostech, bez pečlivě zmapované cesty a s velkými ztrátami na životech zdolaly mezihvězdný prostor a přes veškeré nesnáze a nedostatek zdrojů a jídla provedly úspěšné přistání na povrchu rudé planety. Když se však otevřely dveře přistávacího modulu a kapitán svírající vlajku v rukou vykročil z otvoru, čekalo ho velké překvapení. Španělskou inkvizici totiž nikdo nečeká.

Nerozuměl jí ani slovo, ale odhodlal se. Před sebe si rozložil všechny ty nákupní seznamy, ze kterých - pro jejich zásadní nepochopitelnost - nikdy nekoupil nic, co měl. A pokaždé za to dostal snůšku výtek s bouchnutím dveří, že "si to zařídí raději sama a takového zeťáka, že si pošle pro smrt."
Hloubavě začal rozkládat lístek za lístkem a měřit je významným pohledem. Očima těkal z klikyháku na klikyhák, některé z nich označil a bokem si poznamenal: "chleba".
V tom vstoupila jeho žena. Prohlédla si palouk papírů před ním a zatvářila se zklamaně: "Bedřichu, ty jsi ale hrozný. Takhle mi znevažovat maminku."

Jazyk měl v nálevu nafialovělou barvu a olizoval dno zavařovačky. Na plátýnku byla připíchnuta cedulička „Švegrušin blizák“. Mág vypadal pochybovačně.

„Inu, pěkný máte, zavařený, vidím. Ale to by mohl být jazyk kdekoho, že? To byla vaše tchyně?“

„To prosim ne, pane magistr. Ale Mravec, co mi ho prodal, tu svou předevčírem pochoval.“

„Drogista Mravec ze Škořepky, že? Víte, paní Scheinerová byla členkou našeho kruhu a své tělo nám proto věnovala pro... naše účely. A ujišťuji vás, že jazyk byl na svém místě. Ale zkuste ještě Svobodné zednáře. Ti vykoupí kde co,“ vyprovodil magistr Kroft podomního prodavače okultních předmětů z domu.