DMD Bonus č. 6 pro 22. 4. 2011

Téma: Jak na pevné boky
Od doby, kdy jsem se stal součástí Sherlockovy honby za kriminálními záhadami, nemohu o sobě tvrdit, že bych nějak zahálel. Nějaký ten den relaxace u televize - se sklenkou meruňkového jamu - si samozřejmě dopřeji, přesto mi hlava nebrala, jak mi zničehonic mohly být těsné ty relativně nové džíny.
„No, už nejsi nejmladší,“ pronesl Sherlock bezvýrazně. „Chce to víc pohybu.“
„Víc pohybu?“
„Squash, tenis, jogging...“
„Jogging?! Chceš, abych se navlékl do tepláků? Za nic!“
„A co do vojenského? Khaki ti sluší. Můžeme chodit hrát paintball.“
Že všechny moje emkové kalhoty nepozorovaně vyměnil za eskové, mi došlo pozdě.
Roční permanentka už byla zakoupená.

Nahrazuji téma č. 21 - Perpetuum mobile
Už od malička jsem pro to dřela. Neměla jsem kamarády, jen tanec. Chtěla jsem to.
Bolelo to, fyzicky i psychicky. Ten věčný tlak. Být nejlepší. Ale já to chtěla. Co na tom? Každý den to stejné, rozcvičení, tréninky, nácviky, doma to samé. No a co?
Udělala bych pro tu roli cokoliv. Řvala jsem na mámu. Myslela na to, že nikdo nesmí být lepší. Co je na tom?
Pak tu jsou stíny. Zrcadla. Škrábance. Ta druhá. Labutě.
Musím odtančit. Létat na pódiu. Slyšet potlesk, cítit na sobě obdivné pohledy diváků. Být dokonalá. Musím.
Nedokážu přestat.
Roztáhnout křídla. Tančit. Být navždy labutí.

Náhrada za téma č. 21 Perpetuum mobile
“Miláčku, moc ti to sluší, když vaříš.” Objal ji a políbil na tvář.
“Já vím.” Usmála se. “Jen jsem se chtěla zeptat, koupil jsi včera cestou z práce mléko, o které jsem tě žádala?”
“Odpusť, já na to zapomněl. Zrovna jsem šel do krámu, když jsem přišel na to, jak zjistit poslední číslici čísla Pí.”
“Jsi báječný, zlatíčko, ale já to mléko opravdu potřebuji. Můžeš pro něj prosím zajít a vynést při tom smetí?”
O půl hodiny později.
“Miláčku, tomu neuvěříš! Zrovna jsem si zavazoval tkaničky, když jsem přišel na způsob, jak sestrojit perpetuum mobile.”
“Dá se použít místo mléka?”

Běžel.
Neustávající rytmus.
Levá.
Pravá.
Levá.
Pravá...
Pár minut.
Pár dnů..?
Snad let.
Nekonečně dlouho.
Dusot za ním.
Pořád blíž.
Rychlý pohled.
Záblesk známého tvaru.
Starobylá klika.
Dřevo zapraštělo, zaplakal týraný kov.
Ticho. Staré knihkupectví. Vůně knih. Kožené vazby. Pergamenu. Zelená stínítka lamp. Šustění listů. Vůně kávy? Úsměv knihkupce. Pobídnutí. Dva šálky. Přikývnutí. Dokonalá chuť. Cinknutí prázdného šálku. Nevyřčený dotaz. Neslyšená odpověď. Zadní východ. Krok. Klapnutí dveří.
Neohlížel se.
Věděl.
Zas byly za ním.
Běžel.
Neustávající rytmus.
Levá.
Pravá.
Levá.
Pravá...
Hábit vlál.
Netopýří křídla v letu.
Kapky potu v pramíncích mastných vlasů.
Utíkej, utíkej...
Svým fanynkám stejně neutečeš!
Severusi...
Náhrada za téma: Perpetuum mobile.
Nestihl jsem to o 21 minut. Ale ten večer za to stál...

Náhrada za téma Nástup!
Říká se, že městem jezdívá tramvaj, která není zapsaná v žádném jízdním řádu, někdy se zjevuje ve dne, v ospale osamělém odpoledni, někdy uprostřed noci, která chutná tmou, rozlitým alkoholem a skomíravým světlem pouličních lamp, ale nejčastěji prý se zjevuje v hodině mezi psem a vlkem, kdy se noc láme a mění v den (nebo v můru, přijde na to), a uvidíš ji jen pokud budeš zrovna sám, přízračnou a plnou lidí, co se ztratili ve světě nebo v sobě, uvidíš lákavě otevřené dveře, ale dobře si rozmysli, chceš-li opravdu nastoupit, protože není jisté, že budeš moct někdy jízdu přerušit.

Jihofrancouzské léto přineslo na leteckou základnu plnou náruč slunečného počasí a z něho vzešlé lenosti. Horko způsobovalo, že se nikomu nechtělo nic dělat, draci většinu času jen polehávali s poloroztaženými křídly na svých paloucích a jejich kapitáni podřimovaly vedle jejich šupinatých boků.
Dnes tomu bylo nejinak; Moreau byl ospalý jako snad nikdy a dokonce i jindy nadmíru aktivní Étoile neúprosným vedrem zkrotla a zmalátněla. Napůl seděli, napůl leželi vedle sebe jako dva ospalé žoky a tiše doufali, že se po nich dlouho nebude nic chtít.
Základnou se rozřinčel zvon s jasným signálem – nástup posádek k drakům.
Mlčenlivá doufání zůstala nevyslyšena.
Pozn.: Nahrazeno téma Nástup, fandom Temeraire :)