Bonus č. 7 pro 24. 4. 2012. Téma: Židle

Prosím, ať se mi netřese hlas. Vždyť totéž říkám už třetí týden, naučila jsem se, jak mám mluvit a stát, abych vypadala důstojně, tak to teď prostě jen nepokazit, ne před dětmi. Ne před dětmi. Později, až budu sama – sama – ležet v posteli, můžu brečet, vyčítat, litovat se, ale teď musím být silná.
„Pojďte, pomodlíme se. Děkujeme ti, Bože, že jsi nás shromáždil k tomuto stolu. Děkujeme za dary, které nám dáváš.“ A dál? Musí být něco dál... „Modlíme se za ty, kteří tu nejsou, že jsme se s nimi mohli setkat. Nezapomeneme.“
Ráno tu krabici z nemocnice musím otevřít.

A/N: Pochybujem, že toto niekoho rozplače, ale doják to svojím spôsobom je. Viac zo seba nedostanem!
Pripútali ho k stoličke.
Mučenie...
Zrada...
Nenávisť...
Bolesť...
Nenávidel sám seba. Zradil dôveru. Všetkých. Ak sa náhodou stadeto dostane, dokáže sa niekedy pozrieť niekomu z nich do očí? Tatkovi, Rúže... pánovi Frodovi?
Nie, radšej umrieť priamo tu, než by riskoval vidieť výčitky v ich očiach. Pán Aragorn a Boromir. Smíšek a Pipin. Legolas a Gimli. Nikto z nich ho už viac neprijme.
„Teraz ma už môžete zabiť, keď viete, kde je prsteň,“ šepol.
Po tvári mu stekali slzy. Neboli to slzy bolesti z mučenia. Boli to slzy straty. Prišiel o všetkých...
„My ťa ale pustíme, keď už vieme, kde hľadať...“