Doctor Who

fandom: Doctor who
poznámka: Nějak dneska nemám chuť vymýšlet poznámku, tak jen přeju všem krásné Velikonoce.
-----------------------------------------------------------------------------
„Není to moc dobrý nápad.“
„Ale neboj se pořád!“
„Tak se běž aspoň převlíct, tyhle šatičky by tam neprošly,“ řekl Doktor a zadával souřadnice.
„Ukřižuj! Ukřižuj!“ skandoval zástup a Donna přemýšlela, proč museli přistát zrovna teď. Atmosféra byla tak strhující, už už by křičela s davem. Zarazila se včas.
„Nemůžeme…“
„...něco udělat? Donno...“ řekl Doktor tiše. Tentokrát jí nemusel nic vysvětlovat.
Nakonec chtěla vidět i Kalvárii. Když se kladivo zvedlo k ráně, honem zabořila Doktorovi tvář do saka. Ten ji automaticky objal.
Večer jí slzami problesklo čtveráctví: „Mohli bychom popojet o pár dnů? V zahradě by to mohlo být zajímavé...“

Fandom: Doctor Who
Ozval se nezaměnitelný zvuk a chvíli poté se vedle pouličního osvětlení zjevila modrá policejní budka. Hned na to z ní vystoupil na svůj věk VELMI zachovalý muž a zrzavá žena. Měla na sobě bílé šaty a tvářila se jako Marilyn Monroe.
„Na maškarním jsem už nebyla léta,“ řekla nadšeně a přijala nabízené rámě. Doktor se jen usmál.
Pár vstoupil do sálu, který byl plný lidí. Oba se zarazili. Před nimi stál velmi vysoký štíhlý muž s blond vlasy a bavil se s menším, brýlatým. Oba měli černou uniformu s hákovým křížem na paži.
„Říkal jsi maškarní a ne ples příšer!“

Běželi temnou chodbou, po které se rozlévala stříbřitá plocha velké kaluže.
„Rose, neuklouzni!“ vykřikl Doctor a zabalancoval na kluzkém povrchu.
Po sto metrech klátivého běhu se dostali ke dveřím.
„Myslíš, že to budou ty správné?“ zeptala se Rose a opřená o dveře funěla.
„Zkusíme to,“ odvětil Doctor a zamířil na dveře sonickým šroubovákem.
„A co když to nebudou ony? Co když nás dostanou na samý okraj tohohle… tohohle… něčeho,“ vzkřikla Rose trochu zoufale.
„Pak si tedy budeme muset nějak poradit. Vždyť to znáš. Hlavně nezapomeň utíkat!“
Sonickým šroubovákem vysílal vlny ke dveřím a zámek cvakl.
„Ale ne, tady jsou lvi!“

Fandom: Doctor Who
Jejich těla se potkala v prudkém střetu.
Oba chtěli toho druhého roztrhat, zadupat do prachu. Srazit tak nízko, aby už se z toho nikdy nevzpamatoval.
Zdálo se, jako by se celý vesmír, vše co kdy existovalo a teprve bude existovat, smrsklo a soustředilo do prostoru mezi ně.
Bojovali s urputností lvů a zároveň se zoufalostí těch, kteří vědí, že nemají co ztratit.
A v dáli zněl rytmický tlukot bubnů. Získával na síle a blížil se. Jako šelma, co nahání nebohou kořist.
Doctor pohlédl na nehybné tělo ve své náruči. Z očí se mu řinuly slzy.
Nyní už byl doopravdy poslední.

Fandom: Doctor Who
Poznámka: "Doctor" se mi jako fandom líbí čím dál víc. Může se zjevit naprosto kdekoli a okamžitě se dostat do dramatické situace. Pro drabble zcela ideální...
„Lev pustinný,“ hlásala cedulka na kleci, v níž se právě zjevila modrá budka. Nebyl to záměr. Doktor si toto místo pamatoval jako krásnou pustinu (bez lvů), kterou chtěl Amy ukázat. Sekl se o necelých dvěstě let.
Do nosu ho praštil pronikavý zápach. Z budky se ozvalo zaječení. Do Tardis zvědavě nakukoval lví samec. Jeho družka se líně plížila k Doktorovi.
Amy se rychle vzpamatovala. Popadla Doktorovu druhdy odseknutou ruku a mrštila jí do protějšího rohu klece.
Zaujatí lvi jim poskytli potřebné vteřiny. Tardis odstartovala. „Špatný časový odhad,“ hlesl Doktor.
Amy se ušklíbla. „A já myslela, že ty jsi Pán času.“

fandom: Doctor Who a trocha Stopařova průvodce
poznámka: Jsem přesvědčena, že přísloveční lvi se nemusí týkat jen prostoru.
---------------------------------------------------------------------------------------------
Vychutnávali si jídlo v Restaurantu na konci vesmíru. Donna rezolutně odmítla maso samonabízejícího se hlavního chodu a spokojila se s palačinkami.
„Doktore, co je vlastně po konci vesmíru?“
„Nevím. (Donna se zachichotala.) Tam se mí lidé nikdy nepodívali. Prý všude dobře, ve vesmíru nejlépe.“
„To zní zajímavě.“
„Tohle bychom neměli dělat,“ řekl Doktor, když zadával souřadnice. V zápětí se mu ale ve tváři objevil známý maniakální úsměv.
Vystoupili uprostřed ničeho. A přesně tam, uprostřed ničeho, seděl starý muž.
„Já věděl, že dorazíš… hm… dorazíte,“ mrkl na Donnu. „Je tu strašná nuda! Vezmete mě s sebou, že jo?“ ujišťoval se Jack.
---------------------------------------------------------------------------------------------
vysvětlivky pro neznalé: Restaurant na konci vesmíru je luxusní restaurace, kde si můžete vychutnat prvotřídní jídlo (předvedou vám dokonce turovité zvíře, které touží po tom být snědeno a samo vám nabídne své nejchutnější části) a sledovat při tom zánik vesmíru. Zaplatit za tenhle špás je poměrně jednoduché: prostě uložte do banky pětník a za pár miliard let, třeba právě na konci vesmíru, si vyzvedněte úroky.

„Doctore, Doctore!“
„Gwen, pospěš si!“
„No tak, Doctore. Nechceš trochu zpomalit?“
Buď neslyší, nebo mě ignoruje. Běžíme chodbou, kterou jsem kdysi viděla, ale ty zdi byly mnohem starší a v mnohem horším stavu.
„A teď mi řekni, co tu vlastně děláme,“ zahučím nevrle, když ho konečně doženu.
Stojí na.. rozhlédnu se.. balkoně, ale mě přímo ve výhledu. Slyším jásající davy, podle všeho někoho povzbuzují a ta atmosféra. Nic tak napjatého a zároveň tíživého jsem dlouho nezažila.
„Hic sunt leones,“ ozve se Doctor tiše s respektem a ustoupí mi z cesty.
Přejdu vedle něj a shlédnu pod nás, kde stojí gladiátoři.

Téma: Stověžatý tatíček
Fandom: Doctor Who
Poznámka: Už tu jednou bylo, ale pozdě. Proto se omlouvám, pokud jste ho již někteří četli.
Na první výlet vzal Doctor svou novou společnici do města z 52. století, kterému se přezdívalo „stověžatý tatíček.“
Už v okamžiku, kdy dorazili, Doctor věděl, že je něco špatně. Stačilo mu vidět jednoho Jacka Harknesse, aby se měl na pozoru… ale zde jen během prvních tří hodin stihli potkat patnáct Jackových dvojníků.
Doctor to nakonec vzdal a zašel do lokálu, kde mu štamgastka prozradila, jak vlastně město získalo svou přezdívku.
“No, a na jeho počest jsme tu postavili tolik věží. On měl totiž přes sto dětí…“
Doctor by si to sice nikdy nepřiznal, ale byl opravdu rád, když odtamtud odletěli.

Fandom: crossover HP x Doctor Who
Varování: v tomto crossoveru se mi velmi zalíbilo, takže se obávám, že se s ním nesetkáváte naposledy...
„Nikdy se to nenaučím,“ vzdychl Harry. Odemykání začarovaných dveří mu nikdy nešlo a bez Siriusova perořízku už vůbec ne.
Muž, který mu naslouchal, kouzlit neuměl. Ale nevadilo to. Díky časoprotorové navigaci se dostal vždycky všude a díky své nesmrtelnosti nemusel řadu věcí řešit. Nechával je vyhnít do ztracena.
„Zkuste tohle, mladíku,“ řekl a podal Harrymu předmět, vzdáleně připomínající hůku. Harry namířil na dveře modré budky, zabzučelo to a dveře se odemkly. Znovu a dveře se zamkly. Harry zavýskl a utíkal zpátky k hradu.
Muž se usmál a otočil se k budce. Byla zamčená.
No co, tak dneska přespí pod širákem.

Fandom: dozvíte se na konci
Hlasitý výkřik. Bolest.
S ostrým nádechem otevřel oči a pomalu se postavil.
Co se stalo?
Jeho hlava třeštila. Svraštil čelo v marné snaze vzpomenout si.
Jak jsem se tu ocitl?
Jal se procházet chodbami a sály. Všude se povalovala mrtvá těla.
Nevěděl, jak dlouho takto chodil. Dvě hodiny, tři…?
Nakonec se zastavil. Zrak mu padl na podivný náramek, který měl připnutý na ruce.
Náhlé poznání ho na okamžik ochromilo. Chtěl se rozběhnout, ale zarazil se v polovině kroku.
Nechal ho tu. Samotného. V pasti.
Jack Harkness stiskl rty a pokusil se znovu zapojit svůj náramek.
Zabralo mu to šest dní.
(fandom: Doctor Who)