Sejít z cesty
Dorotu znáte, jenom trochu povyrostla a sama má děti. Zuzanu taky znáte, jenom to nevíte. Byla v mém úplně prvním letošním drabblu a vypadalo to s ní bledě.
Zuzana se probudila, světlo ji prudce uhodilo a srazilo zpět mezi podušky. V uších ji bodaly jehly dětských hlásků, které pištivě přivolávaly matku. Na čele ji pohladila chladivá ruka. V boku jí pořád bolestivě škubalo, ale rozhodně méně než dřív, chválila toho, kdo nakázal vyříznout kulku a vypálit jí ránu. Poprvé v životě se cítila v bezpečí.
***
„Co vás to, drahá paní, napadlo, brodit se přes mokřad, vždyť vás to málem o život připravilo,“ divila se paní Dorota při jednom ze vzájemných hovorů.
„Sejít z cesty bylo nejspíš nešťastné rozhodnutí,“ kývla Zuzana, netušíc, že to bylo nejlepší rozhodnutí jejího života.
- Číst dál
- 7 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit