Jack Rozparovač

Od Desíti zvonců jí vyhodili.
“Na sekeru nenalejvám, Annie. Mazej!”
Zatracená věc! Za gin utratila peníze na nocleh. Ale však ještě není pozdě. Whitechapel nikdy nespí - to by bylo, aby pár hejlů nenarazila. Pak si dá teplou večeři a najde místo na spaní. Annie si představila pokojík s opravdovou postelí a duchnou, umyvadlo s čistou vodou.
Jo, holka, tak to si jí dřív strháš, než na tuto vyděláš, pomyslela si hořce.
Anebo ne…? Počkat…!
Ulicí se k ní blížil jakýsi gentleman. Na sto honů byl cítit penězi.
Možná mám štěstí, pomyslela si Annie. Konečně.
Usmála se a vyrazila mu naproti.

Dlaně nesvědily, ale vyrážka vypadala ohavně. Musel mít dnes při porcování masa rukavičky, aby neodradil zákazníky.
Francouzskou nemoc chytil od londýnské děvky.
Poklepem zkontroloval řeznický nůž na poutku vnitřní strany kabátu.
Skrze padlou ženu po zásluze ztrestána jeho nezdrženlivost. Dar za dar. Stane se nástrojem Božího hněvu: chlípnost se Mu hnusí.
Vystoupila z přítmí postranní uličky.
„Chceš vidět moje sosáky?“ zeptala se bezostyšně.
Mířil za Mathyldou, ale smí přehlédnout Povolání?
„Chci,“ usmál se a bodl.
Uhnula, škobrtl, ztratil rovnováhu, leží. Něčím strašně těžkým udeřila do hlavy.
Taková jsem mohla být legenda, napadne jej, když ústy uniká jako dým někam vzhůru.

Na struny bezčasí měsíc dnes hraje
a ptáci vřískaj do ztichlého kraje.
Kočky se mrouskají na střechách Londýna,
pod lampou v ulici postává blondýna.
Nevidí, neslyší, že zlo se blíží,
beze slov ostrý kov cestu jí kříží.
To ty jsi chirurgem jejího osudu?
Maj tě za hloupého místního pobudu.
Tvá dýka z ocele chladná a bez duše,
v tichosti na lidstvu provádí retuše.
Jack R. je rád, neb dílo se daří,
životy nehodných úspěšně maří.
Je bájným Krysařem, jen v jiné době,
nezištně prospívá lidstvu i sobě.
Nesnese ten obchod s láskou a falší,
ve stínu vyčkává na oběť další.

Moje i vaše je tohle starý fáro,
neptejte se, kam s ním pojedem;
hlavu vzhůru, moje milá Kláro,
cesta nám bude trvat noc a jeden den
Se spoustou žen já zažil krásný vandry,
ve Francii, v onen skvělý čas
kdy Pařížanky říkali mi Landru,
tuš mi hrál soubor policejních bas
V Anglii teď žiju dnů jen pár,
všichni tady říkají mi Jack,
pro Londýn jsem jeho noční král,
bude to tak celý dlouhý věk
Co mám v kapse, řeknu vám v mžiku,
je tam ostře nabroušený nůž,
přejedu s ním po vašem krásném krku,
na vašich rtech zbledne strachy růž