Moje články

Linkový stykač opět psal o pražském tramvajákovi a jeho příhodách. Pobavilo mě jeho Neskákej mi pod kola.

Profesor pojal Evino roucho hodně svérázně v drabble V roušce Evině.

Zasmál jsem se nad drabblem Přetahovačka od P.M.d.A., která psala letos vtipy.

Už z hlavy nedostanu drabble O důležitosti specializované práce od Smrtijedky.

Dainův kolovrátek v drabble O třech přadlenách a návodu k obsluze mě hodně pobavil.

Od Rorica mě hodně pobavilo Pozor pane Hus.

Pobavil jsem se nad drabblem Na sídlišti opět od P.M.d.A..

Tady jsou odkazy na všechny části případu o kuchařce:
První část
Druhá část
Třetí část
Čtvrtá část
Pátá část
Šestá část
Sedmá část
Osmá část
Devátá část
Desátá část
Jedenáctá část
Dvanáctá část
Třináctá část

Komisař šel s Alice Avrilovou, a viděl ženskou přesnou popisu paní Toddové, tak ji s Avrilovou zase začal honit, a chytil ji. Zeptal se: "Jste Eliza Dunnová?"
Žena odpověděla: Ano, jsem."
"Paní Toddová o Vás měla strach," řekl jí komisař Laurence.
"Strach? Ona nedostala můj dopis?"
"Jaký dopis?"
"Napsala jsem paní Toddové, že dávám výpověď. Dostala jsem dopis od pana Moreaua, že jsem zdědila po matce vilu v Austrálii za půl milionu franků. A potvrdil mi to i notář, pan Francois Delacroix."
"Aha. Děkujeme, paní Dunnová."
"Takže je s případem šmitec?" zeptala se Avrilová.
"Ano. I s Vaším novinovým článkem."

Druhý den šla Alice Avrilová na komisařství a zase otravovala s případem, tak komisaři Laurencovi došla trpělivost, a řekl policistům: "Odvést!"
Alice, když ji odváděli, tak ještě řekla: "Takhle si vybíjíte tu neschopnost najít vraha?"
Komisař dodal: "A v cele bude dvakrát tak déle."

***

Alice si říkala, že jí to v cele vlastně vyhovuje. Policisté jí nosili jídlo, a ona se měla jako prase v žitě. Odpoledne šel kolem komisař a viděl Alice, jak se cpe čtyřma sendvičema s francouzskou šunkou a vajíčkem a k tomu sušenky.
Komisař řekl: "Nejíte toho nějak moc?"
Alice Avrilová mu odpověděla: "Jsem ve vývinu."

Poté, co otravovala Alice Avrilová komisaře Laurence s případem, a komisař ji vyhodil, šla do redakce Hlasu severu, že nemá žádný nápad na článek, a ať s ní nepočítají. Pak šla k Marlene domů na Avenue Montaigne. Marlene bydlela v středně velkém bytu. Vždy si domů s sebou brala Bublinu, její oranžovou rybičku, vždy v akváriu, a se spoustou krabic plných nitěnkami. Když Alice přišla, koukala na zeď a všude visely rámované obrazy s komisařem Laurencem a u pusy měl něco růžového. Tak se Alice Marlene zeptala: "Proč má komisař rtěnku?"
Marlene ji s popotahováním odpověděla: "To ty nikdy nepochopíš."

Večer Marlene zašla ke kadeřnici do Cheveux parfaits, aby jí upravila její nový účes. Kadeřnice, jmenovala se Jacqueline Duboisová, byla velmi milá. Tlachaly tři hodiny, takže Marlene šla domů za tmy. Z mostu přes Seinu viděla nějaké podezřelé postavy, s punčochami na hlavách. Marlene si řekla, že se nebude zdržovat a šla spát. Ráno slyšela Alice Avrilová bušení na její domovní dveře. Tak otevřela a stála tam vyděšená Marlene, ještě v pyžamu, překvapivě ne z leopardí kožešiny. Alice se zeptala: "Co se děje?"
Marlene odpověděla: Měla jsem hrozný sen. Alice, podívej se mi do vlasů, jestli tam nemám šedivé prameny."

"CRRRRR" zazvonil zvonek na byt 274 v ulici Champs-Élysées.
Otevřela služebná Annie a komisař s Alice Avrilovou vešel dovnitř. Paní Toddová už byla v pokoji na přivítání. Řekla: "Annie, neodcházej ještě. Tento pán se slečnou se tě chce na pár věcí zeptat."
Paní Toddová odešla příst na kolovrátku. Komisař se Annie zeptal: "Nevíte náhodou, co se mohlo stát?"
"Obchodníci s bílým masem. Eliza mě před nimi varovala. A teď ji lapili. A asi ji vezou někam na východ."
"A v takovém případě, myslíte si, že by si posílala pro kufr?"
"Tak to nevím. Chtěla svoje věci, i v těch dálkách."

"Laurenci, neměli bychom vyřešit tu kuchařku?" řekla komisaři Alice Avrilová.
"Máte recht, Avrilová. Jedeme za paní Toddovou," odpověděl komisař Laurence.
A Marlene jela s nimi se svými načechranými vlasy.

***

"Mohla byste nám tu Vaši kuchařku popsat?" zeptal se komisař.
"No, byla ve středním věku, měla černé, trochu prošedivělé vlasy, jako Vaše, pane komisaři," odpověděla paní Toddová.
"Pěkně děkuju. Měla jste s ní nějakou roztržku, než zmizela?"
"Ne, právě proto se mi to nějak nezdá."
"Kolik lidí u Vás slouží?"
"Dva. Ale Annie je hodná. I s Elizou dobře vycházela."
"Kde bydlíte?"
"Champs-Élysées, 274"
"Děkuji. Přes den se u Vás zastavím."

Byly Vánoce. Najednou přišel do Laurencovy kanceláře papá Noël se třemi dárečky a říkal: "Veselé Vánoce. Říkal jsem si, že než, abych vám ty dárky dal domů a vy byste si pro ně později přišli, že vám je rozdám tady."
Komisař Laurence dostal novou pistoli. Marlene potřeby na změnu účesu, laky na nehty a rtěnky. A když rozbalila dárek Alice Avrilová, vyskočil z krabičky čertík na pružince. Všichni se kromě Alice Avrilové smáli. Všichni poděkovali za dárky a papá Noël odešel. Alice Avrilová řekla: "Ten papá Noël je pěkný taškář."
"No jo, asi jste celý rok zlobila," popichoval ji komisař.

"Komisaři," řekla Marlene komisaři Laurencovi v jeho kanceláři, "jak vypadá můj účes?"
Komisař Laurence jí odpověděl: "Normálně."
Marlene řekla: "Já si myslím, že už bych si ho mohla trochu změnit."
Komisař jí odpověděl: "Tak hlavně, aby se Vám ten účes líbil."
Tak Marlene šla s Alice Avrilovou k ní domů. Marlene řekla Alice Avrilové: "Alice, mám hrozný účes. Nemohla bys mi s tím nějak pomoct."
Alice na ní vykoulila oči: "Zbláznila ses? Změnit účes nech na holičkách. Já žádná nejsem."
"Dobře," odpověděla Marlene a šla do věhlasného kadeřnictví Cheveux parfaits*. Když potom Alice uviděla Marlene s novým účesem, vykoulila oči.

Marlene komisaři Laurencovi připravila jako každé ráno kávu a řekla mu: "Měl byste někdy jíst denní chléb s máslem a třeba se šunkou, pane komisaři."
Komisař na ní vykoulil oči: "Denní chléb? A to jako proč?"
"Nemůžete přece jen pít kávu," odpověděla mu Marlene.
"Zrovna tady v pekárně odvedle mají vynikající denní chléb. Tak jsem Vám ho namazala máslem a dala na něj šunku."
"Radši bych si dal francouzské brambory."
Komisař začal snídat a jako naschvál přišla do kanceláře zase Alice Avrilová a říkala: "Koukám, že snídáte, Laurenci. Není na to nějak pozdě, komisaři?"
Komisař jí odpověděl: "Avrilová, laskavě mlčte!"

"Pane komisaři, máte tu návštěvu," řekl komisaři jeden z policistů. Komisař Laurence mu odpověděl: "Tak ji pusťte dovnitř." Marlene si četla módní časopis. Do kanceláře vešla osoba v šatičkách a baretu a s kosou v ruce. Komisař Laurence se zeptal, aniž by se na osobu podíval: "Kdo jste?"
Osoba odpověděla: "Jsem Smrt."
Komisaře to nějak moc nepřekvapilo, tak se zeptal: "Co potřebujete?"
Smrt odpověděla: "Je málo vražd, jsem zvědava, co s tím uděláte."
Komisař jí odpověděl: "Děláme toho co nejvíc. Oběti vrahů umírají a vrahy šoupeme pod gilotinu. Víc už opravdu udělat nemůžeme."
Smrt se otočila a nasupeně odkráčela ven.

Druhý den přišla Alice Avrilová s boulí na čele: "Představte si to. Nabourala jsem a skútr je v háji. Dala jsem ho opravářům, jestli by se nepokusili ho spravit. Tak máte něco, Laurenci."
Komisař Laurence řekl: "Avrilová, přestaňte se laskavě montovat do cizích záležitostí."
Alice Avrilová mu odpověděla "Ale vždyť jsme si domluvili, že se mnou budete spolupracovat." Ale to už komisař Laurence zavíral dveře se slovy: "Těšilo mě, nashledanou."

***

Alice přišla k opravářům a skútr byl úplně dokonale obnovený jako fénix z popela. Chtěla jim zaplatit a oni odmítli, že to nechtějí a tak se na něm projela domů.

"Musíme tu kuchařku najít. Myslím, že tu někdo má chtíč po vraždách," řekl komisař Laurence paní Toddové a Marlene.
Paní Toddová a Marlene si nastoupily do komisařova auta a jely na komisařství, aby zapsaly výpověď paní Toddové.
Paní Toddová pak šla zpátky domů.
Mezitím přišla Alice Avrilová ke komisaři a zeptala se: "Je něco nového? Ať můžu o tom napsat článek."
"Poslouchejte, Avrilová, jestli uvidím v novinách jedno slůvko o tom případu, zavřu vás, odpověděl jí komisař Laurence.
Alice se zasmála a řekla mu: "To už jste vy i pan divizní komisař udělali milionkrát."
A Marlene? Ta si četla časopis.

Ráno v kanceláři komisaře Laurence zvonil telefon. Marlene ho zvedla: "Kancelář komisaře Laurence. Cože? Ano, vyřídím mu to. Nashledanou."
"Pane komisaři, paní Toddová Vám volala. Pohřešuje svou kuchařku."
"Dobře, jedu tam," řekl komisař Laurence
"Jedu s vámi, kdyby se něco stalo. Přece vás nenechám na holičkách."
"Dobře, Marlene."

***

Paní Toddová řekla komisaři všechno a mezitím si Marlene lakovala nehty: "Pane komisaři, ta má pohřešovaná kuchařka se jmenovala Eliza Dunnová. Měla jsem ji moc ráda. Dala jsem ji den volno, čekám dlouho a ona nikde. Tak jsem Vám volala."
"Nechovala se paní Dunnová v poslední době divně?" zeptal se komisař.
"Ne."

Komisař Laurence, Alice Avrilová a Marlene seděli jednou v komisařově kanceláři u stolu. Marlene se komisaře zeptala: "Jak se vlastně ta Vaše milovaná jmenovala?"
"Eufrázie," odpověděl smutně komisař.
Marlene začala nadšeně vyvolávat: "Eufrázie, ozvěte se z hlubin a promluvte k nám." Alice se tvářila udiveně a na popis výrazu komisaře Laurence by pár slov vůbec nestačilo. Byl na jednu stranu otrávený a na druhou zase smutný.
Když najednou zhasla svíčka, všichni se lekli. Marlene se zeptala: "Jste tu?" Najednou se začala hýbat destička po tabulce.
A Marlene začala číst: "A-N-O."
Alice Avrilová řekla: "Teď to zkusím já. Pomáhám komisaři?"
"N-E!"

"Proč jste zabil pana Ratatouillea, slečnu Quicheovou a pana Cognaca, pane Colache," zeptala se slečna Marplová Koblížka Colacheho, vraha.
"Tenkrát jsem Ratatouilleovi slíbil krásný plášť, a když jsem mu to přinesl, tak mi řekl, že nejsem opravdový návrhář. ALE JÁ JSEM OPRAVDOVÝ MÓDNÍ NÁVRHÁŘ! Tak jsem ho vzteky zařízl, a Quicheová to zjistila, tak jsem jí musel zaříznout taky, a on mě přitom viděl Cognac. No tak jsem ho vodprásknul, a byl pokoj. A já chtěl být slavný módní návrhář. Ten blbeček Ratatouille mi to všechno pokazil."
"Dobrý. Odvést!" rozkázala slečna Marplová.
"Já se vrátím a budu slavný módní návrhář."

"Paní Cognacová to asi není, pokud nejsou dva vrazi a navzájem se kryjí. Tím pádem to nejspíš není pan Quiche," řekla slečna Marplová."

***

Slečna Marplová se zeptala třetího podezřelého: "Kde bydlíte?"
Podezřelý odpověděl: "Na Suspicious Square, 12"
"Ze Suspicious Square je to do klubu dvacet minut," řekla slečna Marplová a pak se jí rozsvítilo, "Já jsem měla vraha přímo před sebou."
Podezřelý začal utíkat a slečna Marplová vyběhla za ním a křičela: "STŮJTE!"
Podezřelý naskočil do auta s vozíkem a začal ujíždět. Slečna Marplová si naskočila do vozíku a zavolala policii.

***

Podezřelý byl obklíčen, vystoupil a Nelson řekl: "Jste zatčen!"

"Paní Cognacová, kde jste byla v době vraždy?" zeptala se slečna Marplová paní Cognacové.
"Byla jsem na srazu abiturientů, byl tam i pan Quiche," odpověděla paní Cognacová.
"Do kdy jste tam byla?"
"A proč bych Vám to měla říkat?"
"Poslyšte, máme tři mrtvoly. Hledáme vraha. A není to málo?"
"Jo, rozumím. Na srazu jsem byla do půl třetí. Dali jsme si pár sklenic vína a ráno jsem se probudila, a šíleně mě bolela hlava."¨
"Byla byste ochotna, třeba pro peníze, zabít svého muže?"
"Proč bych to jako dělala?"
"Pro peníze. Byla jste dědička."
"Mě na penězích nezáleží."
"Dobře. Neopouštějte město."

"Jdu do obchodu pro sušenky a psí granule, ty tu, Bublino, zůstaň, a buď hezky hodný," řekla Bublinovi slečna Marplová.
Slečna Marplová zavřela za sebou, a Bublina začal rozkousávat polštáře, převrhl čajovou skříň a vyžral ledničku, pak Bublina vlezl na zahrádku, snědl všechny kytky a šel spát.
Jakmile slečna Marplová otevřela dveře, spráskla ruce a řekla: "Bublino! Tys obrátil dům vzhůru nohama!"
"Až to tady poklidím, půjdu na kytky."

***

Když slečna Marplová vyšla na zahrádku, řekla: Kdy jenom ty kytky jsou? Ještě jsem je nezasela? Anebo je Bublina sežral?"
Soused to uviděl a zeptal se: "Co se děje? Pes zlobí?"

Můj milý deníčku,
dneska už jsem vyjížděla ke třetí mrtvole a nedivila bych se, kdyby byla další.
Nejradši pěstuju kytky. Rozvrhla bych to asi takhle:

21.7.1907 8:00 snídaně, čaj a sušenky nebo chleba s máslem, 8:10 otevírání dopisů a balíčků z pošty, dostala jsem od Holmese housle, 8:20 jít na policii ukázat dopis od Holmese a zkejsnu tam do doby než všichni odejdou, 12:00 oběd, boloňské špagety, 12:10 kytkaření na zahrádce, 16:20 zkouším hrát na ty Holmesovy rozvrzané housle, a sousedi jsou pěkně naštvaní, 19:00 večeře, čaj a chleba s máslem.

Slečna Marplová vstala, dala si čaj a sušenky. Pak otevřela poštu a v ní byl dopis. Slečnu Marplovou její obsah překvapil, že šla na policii a řekla: "Podívejte se, co jsem dostala za dopis."
Policisté se na něj podívali, byl na něm obrázek Big Benu, pak to otočili a tam stálo:

Dobrý den, slečno Marplová,
překvapilo mě, že jste moje fanynka. Proto Vám posílám housle stejné výroby jako ty moje.
Mé největší fanynce slečně Jane Marplové,
Sherlock Holmes in memoriam

"Vidíte, a ještě mi poslal housle. Asi, aby se mi ty případy řešily líp," řekla slečna Marplová a ukázala balíček.

"Bože, proč je tolik podezřelých? Už to chci vyřešit a bude pokoj," řekla slečna Marplová.
"Paní Thicková," zeptala se slečna Marplová, "Kde jste byla včera v době vraždy?"
"Doma."
"Můžete nám to dokázat?"
"Ano. Byla u nás celá rodina."
"Znala jste pana Ratatouillea, služebnou Quicheovou a podezřelého Cognaca?"
"Quicheová byla moje nejlepší kamarádka, a ostatní neznám."¨
"Byla byste schopna ji zabít?"
"Ne."
"Dobře. Neodjíždějte z města a ať vás nechytáme na hranici."
"Dobře, dobře. Už můžu jít?"
"Ano."

***

Bublina dováděl po dvorku, dokud nepřišla domů slečna Marplová a nasypala mu psí granule a Bublina jedl, až měl boule za ušima.

Bublina vtrhl do zahrádky, kde slečna Marplová zalévala květinu. Byl to zrzavec, s křivou levou přední nožkou. Nelson se zatím povaloval na pohovce, a čekal, až slečna Marplová zaleje všechny kytky. Slečna Marplová zalila všechny kytky a nabídla Nelsonovi: "Nechcete čaj?"
Otevřela skříňku s čajem. A byla prázdná. "Jejda. Budu muset do sámošky zase pro balík se sto sáčky. To já ho musím mít alespoň pětkrát denně," řekla slečna Marplová.
"Já zatím půjdu vyvenčit Bublu," odpověděl jí Nelson.
"Dobře."

***

"Prosila bych sto sáčků černého čaje," řekla slečna Marplová.
"Tolik?" zeptala se pokladní.
"To vysrknu tak za tři týdny."
"Prosím."
"Děkuji."

Slečna Marplová šla domů. Uvařila si čaj a namazala si chleba s máslem se salámem, a jedla ho a k tomu popíjela uvařený čaj. Pak šla na zahradu. Slečna Marplová totiž, mimo to, že vyšetřuje, ráda pěstuje květiny. Protože neměla páru, jak to dělat, pořídila si knížku "Neboj se rozkvést, poupátko" a přemýšlela nad těmi vraždami: "Vražda služebné souvisí s vraždou pana Ratatouillea, ale co má s tím společného první podezřelý? Však já na to přijdu."
"CRRRRRRRRR!" zazvonil zvonek.
Slečna Marplová se zeptala: "Kdo je?"
"Nelson," odpověděl Nelson.
"Dobře. Pro koho vyšetřujete?"
"Pro slečnu Marplovou. Tak už mi otevřete."
"Dobře."

"Tak, podezřelá je i paní Earthquakeová," řekla slečna Marplová.
"Tak si jí vyslechneme," odpověděl Nelson.

***

Paní Earthquakeová vyprávěla: "No tak já jsem se svou kamarádkou paní Hurricaneovou a slečnou Disasterovou jela do Doveru, kam jsem já s Hurricaneovou chtěly, ale nakonec jsme jely dál, než jsme chtěly, pluly jsme směrem do Calais, ale bohužel nás přistihla bouře, takže jsme se cvakly a pak zjistily, že neumíme plavat. Nakonec nás vytáhli z moře hlídači nedalekého majáku. A tak jsme pluly zpátky do Doveru a sem, do Milky Ville. A to byla hrůza. To jste ještě nezažili. Já si doma musela lehnout."

"Tak kdo znal prvního podezřelého?" zeptala se slečna Marplová.
"Paní Všudybylka" odpověděl Nelson.
"Tak se jí zeptáme."
"Dobře."
"Znala jste oběť?"
Všudybylka odpověděla: "Ano. Byl to můj spolužák z akademie."
"Kde jste byla v době vraždy o půl třetí odpoledne?"
"Byla jsem u kadeřnice. Ta mi udělala nový účes. Pak jsem šla domů, koukala jsem na televizi a ve tři čtvrtě na čtyři jsem vyrazila do klubu, a pak jste mě zavolali na výslech."
"Děkujeme. To je vše. Mimochodem máte krásné šaty," řekla slečna Marplová.
"Děkuji. Ale nejsou moje. Zrovna včera jsem si je půjčila od své nejlepší kamarádky Evy."

"Mě už to vyšetřování moc nebaví, pořád samé mrtvoly, a je to mravenčí práce, což pro mě nic není," řekl jednou Nelson slečně Marplové.
"No to mi chcete říct, že teď, uprostřed případu prozatím dvou obětí, chcete skončit?"
"Až vyřešíme tenhle případ."
"Tak to jsem ráda."
"Tak od čeho se odpíchneme?"
"Zajímalo by mě, jak mohli být za hodinu z Brightonu do Le Havre a zpátky. Buď byla ta loď rychlá, anebo lžou."
"Slečno Marplová, slečno Marplová," volal první podezřelý a běžel ke slečně, "to mi neuvěříte. Viděl jsem vraha. Byl to..."
PIF!
A podezřelý se skácel na zem mrtvý.

"Takže čtvrtý podezřelý to být nemohl. Co třetí podezřelý?" řekl Nelson.
"Třetí podezřelý si včera zvrtnul kotník," řekli první a druhý podezřelý, "a jakmile jsme ho dostali večer na gauč v jeho bytě, odešli jsme se tak na hodinu projít."
"Tak třetí podezřelý to zřejmě není," řekla na to slečna Marplová, "stejně...lež má krátké nohy a pravda stejně vyjde najevo."
"No každopádně, kde jste byli v době vraždy, což znamená zhruba kolem půlnoci," zeptal se Nelson prvního a druhého podezřelého.
"Byli jsme v Brightonu a svezli jsme se trajektem do Le Havre."
"A kdo to dosvědčí?"
"Kapitán lodě Arthur."

"Přemýšlím, kdo by mohl být vrah," řekla slečna Marplová.
"Já si myslím, že se to stejně ukáže," odpověděl jí Nelson.
"Hlavně nenápadně. Protože se pak můžeme probudit na místech, na kterých rozhodně nechceme, jako rakev, anebo v místě, kde není ve skříni čaj. To by bylo možná ještě horší," řekla Nelsonovi slečna Marplová.

***

CRRRRRR...
"U telefonu Marplová. Cože? Další vražda? No dobře. Jedu tam."

***

"Kdo je oběť?" zeptala se slečna Marplová.
"Služebná pana Ratatouillea," odpověděl Nelson.
"Podezřelí?"
"Ti samí."
"Moment. Čtvrtý podezřelý byl u mě doma. Na 15 minut jsem opustila byt. Ten by to nestihl do klubu a zpátky."

"Musíme najít ten šátek," řekla slečna Marplová.
"Pan Červík je dobrý lezec a vyčmuchá úplně všechno," odpověděl policista Nelson.
"Tak za pokus to stojí."

***

"Červíku, zkus vylézt na támhleten dub, jestli tam něco nenajdeš," řekl mu policista.
Červík našel šátek s krví a slečna Marplová řekla: "Takže máme vražednou zbraň."
Poděkovala: "Děkujeme, pane Červíku, až budeme potřebovat pomoct, ozveme se Vám."
Pan Červík odpověděl: "Jo, jo, není zač."

***

"Nelsone, kdo si myslíte, že je vrah," zeptala se policisty Nelsona slečna Marplová.
"Nevím, ale nemyslím si, že je to služebná. Myslím si, že je to ten, kterému Ratatouille dlužil ty peníze."

"Vyslechneme pro jistotu ještě služebnou," řekl jednou policista Nelson slečně Marplové.

***

Služebná: "Vítejte. Chtěla jsem zrovna uklízet, ale to je jedno. Co potřebujete? Jo, Ratatouille. Týden před jeho smrtí byl divný. Z ruky mi spadl talíř, druhý den nato se zastavily hodiny, židle se sama od sebe hýbala a já si říkám, jestli tady nestraší, rozsvícená svíčka zhasla, a pak umřel. A já věděla, že čtyři zlá znamení předvídají nějakou katastrofu. A tak jsem v noci ani nespala a hlídala jsem dům, ale přepadla mě bohužel únava a probudila jsem se až ráno..."

"Dobře, to stačí. Ta je ale upovídaná."

Slečna Marplová se rozhodla pořídit psa. "Zvířátka jsou totiž dobrá na nervy."
Koupila si za pár liber pejska a pojmenovala ho Bublina. Už to byl vycvičený pes, takže to s ním bylo lehké. Druhý den ho zavolala: "Bublo, pojď sem. Jdeme vyslechnout čtvrtého podezřelého. A až najdeme vraha, klidně ho rafni."

***

"Kde jste byl v pět odpoledne?"
Podezřelý č.4: "Byl jsem na výletě u jezera Loch Ness a byla tam se mnou celá moje rodina."
"Znal jste oběť?"
"Pana Ratatouillea jsem znal, ale jen trochu. Zrovna před týdnem jsme se pohádali kvůli jeho dluhům."
"To je ale důvod zabít."

Podezřelý č. 3: "Já jsem ho nějak osobně neznal. Jen jsme si hráli v klubu kuličky, nic víc."
Slečna Marplová odpověděla: "To mi právě říká skoro každý, že ho neznal, jen s ním hrál kuličky. Jak já nemám ráda, když mi někdo lže. To za mých mladých let, to my jsme říkali pouze pravdu..."
"Dobře, dobře, nechci tady slyšet monolog z Vašeho dětství."
Slečna Marplová: "Dobře, nebyl pan Ratatouille v poslední době nějaký... divný?"
"Vůbec ne."
"A kde jste byl v pět odpoledne?"
"Doma."
"Potvrdí Vám to někdo?"
"Ano. Manželka, bratr a sestra."
"Děkuji. Můžete jít, ale neopouštějte město."
"Jojo."