A začneme od prvního místa!
1. Nektor to u mě vyhrál nenuceností a plynulostí. Jednoduše elegantně si jednou za čas také dopřejte Posezení na gauči.
2. Paní Spisovatelka s velkým P i S Esti Vera mě oslovila poetickou dokonalostí společného Setkání básnířky a malíře, v pokoji na hraně dnů, a nejen jím.
3. Drabble od Hippopotamie, nebo - jak trefně pravila Aries: "Nikoliv od Hippopotamie," se stal mým nejčtenějším. Pozor! Neplést s nejčtivějším!
Během několika dní po sobě jsem se tak opakovaně vracel znovu objevovat tyto krásné řádky, což ve mne nemohlo nevyvolat otázku: “Hippopotamie, čí jsou tedy Nožičky, čí?”
* * *
4. Ten, kdo "jde vždycky pro atmošku," aneb můj bratr v kalamáři (nebo taky ve fixe) - Morpi - mě zaujal již svým první drabblem Naposledy. Následně tím, že Kdo si hraje, zlobí, a budě sťat, ale nejvíce jsem se pročetl k jeho pro mě nejKopřivovějšímu kousku - přicházejícímu Času na nový květináč, ve kterém jsem nalezl něco blízkého, snad Štěpáno-Kopřivovského. *
5. Série humoresek Linkového stykače byla asi jediná, kterou jsem počas DMD bystře sledoval. Svět pražských tramvajáků nejen, že má prostě něco do sebe, ale ještě vás zároveň podprahově vzdělá ve svém žargonu a technikáliích. Věděli jste například, že Správný výpravčí je psycholog a stratég?
6. Jó, že Ochranka těžkej chleba má jsme se dozvěděli od Tenny, která mě inspirovala svým vyprávěním ze 3. osoby, jakožto z pohledu “onoho” nebo “toho,” k zařazení knihy Robokata od Marthy Wells do wishlistu knih k přečtení na ČBDB.cz. Na tomto díle byl totiž drabble založen. A jelikož je mým oblíbeným žánrem sci-fi, jsem rád, že v mé TOP desítce figuruje alespoň jeden její zástupce!
7. Kdo si hraje, zlobí, a budě sťat, je vše, co potřebujete vědět před vzdáním holdu minutkou svého času a přečtením této Morpiho Foglarovky.
8. Dobrá pointa se skrývá za Nejdrastičtějšími metodami temné magie. Tímto smekám před umem Carmen. Ano, přečetl bych si povídky více : )
9. Podivuhodné. Tome Boombadile (nebo snad Tomo Boombadilo?), tohle je takový mindfuck a střet reality se surrealitou, že i když bych to jako drabble sám neoznačil, patří to, jak by řeklo kouzelné sluchátko: "ale beze všehó," do mého výběru.
Zvu vás do Sklepa, Rosenberga a do ČSSD.
10. Desítku uzavírám spisovatelkou, která se nebojí vrhnout ani na thriller, byť k jejímu signature dílu patří spíše věty, které čtenáře pohladí a uklidní. Taková je Vanesska, protože vše, co napíše, na mě promlouvá českým venkovem, přírodou a bezstarostností. Vans jakoby psala bez námahy, s lehkostí pírka. Však posuďte sami v drabblu Za mých mladých let.
