50 odstínů šedi

Christian Hrdobec Brown byl nejmajetnějším chrobákem v okresu. Měl atletickou postavu, lesklé krovky a na kontě tolik trusu, že ho nebylo možné přepočítat. Měl však temné tajemství: Liboval si v sadomasochismu.
Stázička Ocelová byla malá nenápadná muška. Od rána se plahočila od výkalu k výkalu, až jednoho dne potkala pana Browna.
Hrdobec se do ní zamiloval a začal ji systematicky týrat, což Stázičce působilo nevýslovnou rozkoš. Byla vzrušená dokonce víc, než když se jí parta kluků pokoušela utrhnout nožičky a křidýlka.
Po několika dnech vydatných prasáren Christian řekl: "Teď si oba zasloužíme wellness. Pojď, do JZD navezli novou kupu hnoje."

Požadoval její poslušnost.
Ale jí jeho pravidla přišla příliš přísná, nepochopitelná.
Chtěl ji trestat.
Dostat na zadek, protože zakoulela očima, bylo ponižující.
Žádal její důvěru.
Ale jak věřit někomu, koho těší zraňovat?
Považoval bolest za osvobozující.
Ji děsila - i když ji snesla, i když se měnila v rozkoš.
Toužil ji mít pro sebe.
Nechtěla nic jiného, než být jeho.
Nedokázal jí to vysvětlit.
Nedokázala poslouchat jeho činy, ani interpretovat jeho slova.

Může ho zastavit.
Jedna.
Může stanovit hranice.
Dva.
Může říct "ne".
Tři.
Může vydržet.
Čtyři.
Může pochopit.
Pět.
Může splnit slib.
Šest.

Rány páskem byly zkušebním kamenem.
Kamenem úrazu?

Láska je bolestná. Žádný vztah není snadný.Velká láska překoná velká úskalí. Před úskalími neuteču. Já ne.
Sedm modrých kruhů na předloktí, sedm modřin. Rozzlobil se kvůli esemesce od mámy. Neviděla jsem ji měsíce, od té doby, co ji navštívil.
Nesmím před ním zapínat mobil. Je to jeho mobil. Mně tady nepatří ani starý pětník. Moje auto prodal, smlouvu na byt zrušil, oblečení a knihy přebral a vyházel. Bez mého vědomí.
Koupil mi nové šaty. Sliby, prosby, výmluvy, výčitky, že poručuji jeho pravidla.
Teď to musím skousnout, přežít.
Jednou všude všechno jinak.
Má láska ho změní.
Tohle je posledních sedm modřin.

„Nechci o tom mluvit,“ odsekne. Zase cizí. Rychle vstane a obléká se. Pečlivá linie knoflíčků.
Ona se posadí a snaží se rozvázat šátek, stále pevně utažený kolem jednoho zápěstí. Slzy za závojem vlasů. Ruce svázané i jinak.
Všechna rozepjatá rozechvělost předtím se rozptýlí na popel a nahořkle ji pálí.
Poprvé si připadá poníženě. Natáhne se po šatech.
„To ani nemusíš,“ ukročil do úsměvu.
„Snažím se tě poznat,“ řekne tiše.
Vzteklý záblesk strachu v jeho očích.
„Já o sobě nemluvím. S nikým.“
Tříští se v bolesti, kterou nikdy nechtěla.
„Možná na tohle opravdu nejsi, Ano...“
„Možná na to nejsi ty,“ zašeptá.

"Mám pro tebe připraveného něco speciálního," zavrněl Christian.
"Moc jsi zlobila. Byla jsi zlá." Říká a nasazuje své nově získané subince roubík: "Od tohoto okamžiku nesmíš mluvit. Ani křičet. Nikdo tě neuslyší."
Ruce už měla svázané. To bylo to první, co udělal. Ona ho obdivně a dychtivě pozoruje. Těší se na to. Těší se něj. Na okamžik vzhlédla k jeho očím.
"Hmm, oči. Nebudeš se ani dívat." Oznámil jí stroze a zavázal jí oči šátkem.
Pak se na ni podíval, naklonil hlavu a řekl: "Něco tomu chybí. Mozart se ti líbil, že?" Nasadil jí sluchátka a ohnul se pro důtku.

Sedím u stolku, popíjím kávu a čtu si nejnovější Wall Street Journal. A pozoruji tě.
Jsem naprosto uchvácen kudrnatými vlasy barvy havraních křídel, a tvým dokonalým tělem. Je mi jasné že studuješ na místní vysoké škole, tu kombinaci končící dětské nevinnosti a probouzející se ženské smyslnosti dokáži poznat kdykoliv.
Všímám si jak mě pozoruješ, když si myslíš že tě nevidím. Vím že jsem tě zaujal stejně, jako ty mě. Přistihnu se že nesleduji komentář k nejnovějšímu vývoji v Evropě, místo toho si představuji, jak sundávám kravatu a svazuji ti ruce.
Odkládám šálek i noviny. Je čas se s tebou seznámit.