DMD č. 25 pro 25. 4. 2013. Téma: Píši Vám

http://a-totalita.livejournal.com/27982.html

Nikdy si s nikým nerozuměl lépe. Byla vzdělaná, sečtělá, chápala jeho narážky. Minule spolu rozebírali Tarkovského a Čechova. Měla úžasný vkus. Hltal každé její slovo. A ten rukopis. Nádhera.
Naplnil pero inkoustem a znovu se zahleděl na její dopis. Opatrnými tahy začal vykreslovat slova. Když skončil, pečlivě psaní zalepil a vhodil do nejbližší schránky.
Měli opravdu úžasný vztah. Vztah, ač pouze epištolský, byl silnější než mnohé jiné.
Ale jednoho dne dopis nedorazil.
Trápil se.
Znovu začal lovit, aby to zahnal.
Jednou se znovu prohrabával pozůstalostí upírky, kterou zabil, a vypadl na něj balíček dopisů převázaný stužkou.
Byly od něj.
Všechny.

Milý Bože a všichni tam nahoře,
píši Vám s prosbou a žádostí, které, jak doufám, vyhovíte.
Celá věc s bránou začala, když mi sem díky Donu Boskovi naklusalo stádo kluků a že prý chtějí dovnitř. Inu, propustku i osvědčení měli v pořádku, tak jsem je pustil. Ale znáte děti. Otvírali mi bránu, houpali se na ní, a kdo ví co ještě.
A pak, hned vzápětí, se připotácel mladý Čapek, v náručí spoustu knih. Dovrávoral k bráně ale maje ruce plné, nemohl zaklepat a použil knih jako beranidla.
Brána už je značně pošramocená, pošlete mi prosím nějakého opraváře.
Váš Svatý Petr

19. století
Unavený voják se posadil na patník u cesty. Domov nechal za mořem daleko na severu. Zůstal sám v cizí zemi. Vysoko na nebi cvrlikal skřivan a na obzoru se kupily bouřkové mraky. Vzduch voněl blížícím se deštěm. Pomalu se zvadl. Zamířil k blízkému stavení.
Domů už se nikdy nevrátí...
1914
Utábořili se v opuštěném hospodářství. Na ohni si opékali hubenou slepici. Jeden z nich z kapsy vytáhl notýsek v černých deskách. Na koleni, přesto krasopisem do něj zaznamenal další den ve službách císaře pána.
Jeho zápisky budou dlouhá desetiletí ztracené mezi harampádím na půdě statku, kam se přižení...

Bruci,
pořádně si mě naštval. Abys věděl, už se nikdy, ale nikdy nevrátím!!! Vracím se zpátky do cirkusu, protože se ke mě chováš jako k onuci a poskokovi! Sežeň si na pobíhání v zelenejch spoďárech někoho jinýho!!!
Dick
P.S.- A nehledej mě!
Bruce Wayne zamračeně zkoumal lístek, který ležel vedle počítačového monitoru. Pravda, s Robinem měl v poslední době poněkud napjaté vztahy, ale vůbec ho nenapadlo, že to může dojít až tak daleko...
"Hm, zdá se, že náš mladý pán má poněkud smysl pro dramatično," okomentoval to Alfréd.
"Já to nechápu," zabručel Bruce.
"To bude nejspíš ten zásadní problém, sire."

Píši vám, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, má v nebo přímluvce.On je smírnou obětí za naše hříchy, nejenom za naše, ale za hříchy celého světa.
Kdo říká, že je v světle, a přitom nenávidí svého bratra, zůstává ve tmě.
Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle a není nikomu kamenem úrazu.
Kdo nenávidí svého bratra, je ve tmě a ve tmě chodí; neví, kam jde, neboť tma mu oslepila oči.
Nyní tedy, děti, zůstávejte v něm, abychom se nemuseli bát, až se ukáže, a nebyli jím zahanbeni při jeho příchodu.
Tma ustupuje a pravé světlo již svítí.

Píše vám, ó paní drahá,
teď když smrt mu na nos sahá,
únava ho děsná zmáhá
a noc hyne mladá, vlahá,
marná dávno všechna snaha.
Ač strávil v době této třicet let,
tak nemá zájem žádné ódy pět
a utrousí radš jenom tucet vět,
než skrz čas se smrtí vrátí zpět.
Též urovnat chce v citech pašije,
jež vznikly zcela z vaší režie,
to mezi vámi, to láska stěží je,
ta pravá jeho ještě nežije.
Tak tragické to ale rovněž není,
neb přenechá vám celé svoje jmění
a odpouští vám všechno v plném znění,
než ve hrob padne, beze snění.

The jiggling man is jiggling, a huge human metronome. At the beginning of his movement there was a mad mind, then he evolved into a whim of fate. He has always been there, cutting out the future, drawing the hell in, all that for me, Henry Wotton.
The dying man is dying, a tiny breathing corpse. At the beginning of his writing there was a caprice, then it changed into a loving calculation. He is not going to be here for long, so now he is cutting in the past, drawing the hell out, all that for you, Dorian Gray.

Věřte, že na Vás myslím stále, ale příležitost napsat alespoň krátký dopis je vzácná. Vlastně je problém i sehnat papír.
Teď, když jsme dorazili do CENZUROVÁNO, jsou přestřelky častější. Prý to skutečný boj ještě není - neumím si představit, jaké to bude.
Ptala jste se mne na známé. Pepa Vrchota je v nemocnici, Jakub Vele taky. Ten na tom nebyl dobře, chudák, snad dá Bůh a uzdraví se. Václav Klika je nezvěstný, ale to už asi víte.
Jinak jsme všichni celkem v pořádku, jen se nám stýská po našich drahých.
Prosím, že jste na mne nezapomněla?
Pozdrav rodičům a napište brzy!

Doufám, že už je Vám lépe.
Snad se neurazíte, když Vám napíši, jak výtečně jsem se včera bavil. Popravdě jsem ani netušil, jaká je s Vámi legrace. Rozhodně byste měl pít alkohol častěji.
Rád bych se s Vámi co nejdříve znovu setkal a pokračoval v našem rozhovoru. Vyhovuje Vám večeře ve čtvrtek v sedm hodin? Zvu Vás.
Pak bychom mohli zajít ke mně. Mám doma láhev výtečného italského vína. Mohli bychom ji společně otevřít a také se převléci do něčeho pohodlnějšího.
Řeknu služebným, aby Vám přichystaly pokoj.
I přesto však věřím, že jej nakonec potřebovat nebudete.
Věrně Váš Dorian Gray