Realita

Na venkově jsem aspoň konečně rozvíjela svůj oblíbený koníček: malování. Pomáhalo mi to sumarizovat moje myšlenky do o něco srozumitelnějšího proudu emocí. Po pár týdnech odloučení mi začal neuvěřitelně moc chybět Taki. Ještě mnohem více než kdy předtím. Vzpomínala jsem na něho jenom v dobrém, i když byl náš vztah občas trochu zmatený. Ty chvíle té absurdní samoty mne dodnes obcházejí, protože jsem měla moji spřízněnou duši na dosah, ale zároveň byla tak hrozně daleko. Je to k nevíře, ale jeden den můžete být díky někomu blízkému nejšťastnější na světě, avšak v mžiku se váš celý svět může náhle zhroutit...

"Tak o čem to bude?"

"O historii."

"Dobře, to je hodně široké téma..."

"Bude to o křížových výpravách."

"Aha. A kdo tam bude?"

"Bude tam jeden člověk. Angličan. A bude daleko od domova."

"A bude to rytíř?"

"No, ani ne, spíš cestovatel, bojovat moc neumí."

"A budou tam draci?"

"To ne, žádní draci, ani skřítci. Ale budou tam Arabové a Řekové a Jeruzalém a Istanbul a středověká Evropa,..."

"A co bude ten pán dělat?"

"Bude chtít domlů. Ale bude to mít těžké."

"Proč?"

"Protože mu to osud nebude přát."

"Ale vždyť ty mu určíš osud.... Tak co tam ještě bude?"

Nejprve přišla bouře. Odnesla je tak daleko od břehu, že zmizel za obzorem. Přišli o GPS navigaci. Voda přístroj zaplavila a už se nerozsvítil. Nemělo smysl udržovat motor v chodu. Nevěděli, kam plout. Když bouře skončila, bylo okolo jen moře. S sebou měli jenom pár pomerančů k svačině, ale dešťové vody bylo v člunu dost. Mohli taky chytat kokosy, které bouřky posílaly daleko do moře. Po dvaceti devíti dnech konečně spatřili loď. Byli už vysílení, ale když se ohlédli zpátky, prožili měli měsíc bez stresu, zpráv a práce, kdy byli volní duchem. Těšili se domů, ale vlastně to bylo příjemné.

Oleh Sobchenko, Kleió
Valerii Romanovskyi, Kleió
Vitalii Pyvovarov, Kleió
Oleksandr Snihurovskyi, Melpomené
Serhii Shkvarchenko, Terpsichoré
Yaroslav Harkavko, Thaleia
Vadym Stetsiuk, Kleió
Volodymyr Vakulenko, Kalliopé
Vadym Khlupianets, Terpsichoré
Yurii Kostyk, Kleió
Yurii Kerpatenko, Euterpé
Viacheslav Zaitsev, Kleió
Oleksandr Shapoval, Terpsichoré
Roman Barvinok-Skrypal, Euterpé
Artem Dovhopoly, Kalliopé
Glib Babich, Euterpé
Aleksey Chubashev, Kalliopé
Bohdan Slyushchynsky, Euterpé
Ilya Chernilevskyi, Euterpé
Natalia Kharakoz, Kalliopé
Elizaveta Ochkur, Thaleia
Sonya Amelchykova, Thaleia
Serhii Skald, Kalliopé
Serhii Burov, Kleió
Nadiia Agafonova, Kalliopé
Yevhen Bal, Kalliopé
Yurii Ruf, Euterpé
Serhii Zaikovsky, Kleió
Artem Datsyshyn, Terpsichoré
Oksana Shvets, Melpomené
Pavlo Yeremenko, Thaleia
Pavlo Lee, Melpomené

Nikdo neodpovídá. Je ticho.

Taki s pauzou souhlasil a přislíbil mi, že se bude snažit dát co nejdříve do kupy. Já jsem se mezitím přestěhovala na jednu větší vesnici na okraji tokijské prefektury, kde jsem byla dosti blízko přírodě. Jedinému prostředí, kde je moje duše plně svobodná. Nicméně i přesto moje psychika, zdeptaná nekonečně stresující prací i odloučením s Takim, začala dělat své, a tak jsem začala znovu randit, protože jsem tu samotu už nemohla dále vydržet. Randění mi ale tentokrát nepomohlo. Nikdy jsem si s žádným mužem na rande nerozuměla, všichni byli identičtí, chladní. Pouze bez emocí omílali nazpaměť naučený text. Jako roboti-

Jeho rodiče byli silně ovlivněni jejich mládím, což se pak projevovalo i v jejich výchově. Takiho prarodiče ještě zažili hrůzy války, a tak svoje potomky vychovávali v nekompromisní strohosti, skromnosti a nedůvěře vůči všemu cízímu. To, že byl z tohoto rodinně nepřívětivého prostředí traumatizován, mě tudíž nepřekvapovalo. Chvílemi probděl celé noci u psacího stroje, zoufale snažíc se z občasných záchvatů prostě vypsat. Místo toho, aby se takto snažil rozvíjet v psaní beletrie, pouze přepisuje encyklopedie, což je s jeho intelektem nepochybně škoda. Po téhle vyčerpávající eskapádě můj počáteční vztahový enthuziasmus opadl a začala jsem koketovat s myšlenkou pauzy ve vztahu...

Upíjím na terase pivovaru zelené pivo, tak jako už o mnohých Zelených čtvrtcích v minulosti. Na pódiu dvojice diskžokejů pouští balkánskou hudbu. Doprovodný kulturní program je v plném proudu.
Uvědomuji si, že to není samozřejmost. V letech války s covidem si mohl člověk toto zelené pivo leda tak nalít doma z PET flašky a byl ještě rád za tuto alternativu. Ne, že by mě ta hudba tolik zaujala, ale uspokojuje mě pocit možnosti si zelenou specialitu vychutnat mezi dalšími fajnšmekry, umocněný navíc geniem loci pivovaru.
Dávám si ještě jedno pivo za manželku nepivařku a mířím domů napsat o tom drabble.

Večerní posezení u ohně bylo příjemné, nechyběly buřty a pivo, prostě pohoda.
Zbývalo jen vytáhnout z futrálu kytaru a začít hrát, přičemž desetiletá Karolína se zatvářila otráveně.
„Vzpomínám, když tehdá před léty začaly lítat rakety,“ začal jsem, když se ozvala dcera. „Tati, ty tuhle dobu pamatuješ? Nás ve škole učili, že rakety začly lítat do vesmíru v šedesátkách, o švédskejch košilích nikdo nepovídal. \Navíc mi k tomu nesedí tvůj věk.“
V duchu jsem proklel české školství. „Kájo, to není o tom, jestli vzpomínám já nebo textař. Mě se prostě ta písnička líbí.“ Chvíli jsem přemýšlel, jak Káje vysvětlím poutnickou Panenku.

Pamatujete si to zemětřesení? Zemětřesení v Kaskádské subdukční zóně. Odehrálo se v roce 2001. Na internetu je velké množství fotografií z místa. Zničené budovy, zranění a záchranné služby v ulicích, lidé schovávající se v dosud stojících budovách. Dokonce fotografie George Bushe, jak navštěvuje postižené regiony. Jak to, že si to nepamatujete?
Nemusíte vzpomínat. Rok 2001 byl sice plný událostí, ale zemětřesení v Kanadě a Spojených státech k nim nepatřilo. Veškerý důkazový materiál byl totiž vytvořen neurosítí Midjourney. Fake news? A co tak Fake history? Neurosíť vám klidně vytvoří důkazy k nejrůznějším historickým událostem. Orwell se ještě jednou otočil v hrobě.

V našem vztahu již začalo období, kdy jsme jen druhého začali představovat našim rodičům. Já jsem ho ukázala těm mým přes Zoom, protože ani Taki ani já jsme nehodlali zbankrotovat kvůli letenkám do Česka. Můj přítel se mi však zdráhal svým rodičům ukázat a vždycky, když už byla schůzka naplánovaná, tak se mu najednou udělalo špatně a onemocněl, načež já se o něho musela v bytě starat. Jelikož byl on sám ze sebe trochu zklamán, že se bojí i takové všednosti, tak mi celé dny ukazoval rodinná alba a sdílel mi jeho vzpomínky z dětství. Z přísného a nepříliš láskyplného…