Realita

Proto, aby se ušetřily peníze, musí se dnes spustit kotva nejméně dvakrát. Jde o to, že dnešní lodní doprava je absurdně levná a je doplňkem komparativní výhody. Máme třeba zemi, kde hrušky rostou celoročně. Tím pádem jsou tam levné. V jiné zemi je levné zpracování a balení. A nakonec máme zákazníka s vysokou cenovou úrovní. Je tedy levnější vypěstovat hrušky v Argentině, poslat je lodí do Thajska, kde je zpracují, zabalí a pošlou do Spojených států, kde budou prodány, než vše dělat ve Spojených státech. To samé lze provést s norským lososem zpracovávaným v Číně. Uhlíková stopa? Koho to zajímá!

Byl to Gregorův nápad, samozřejmě. Ponesu první kůži na trh, řekl, vy se jenom přidáte.
Nejdřív museli ostatní hudebníky přemlouvat, časem odmítat.
Po pár zkouškách nastal den D.
Gregor přejel očima rušný dav, vybalil futrál a začal.
Pár lidí se zastavilo, ostatní spěchali dál.
Když Zuzka usedla vedle Gregora, vytáhl první zákazník mobil.
Zazněly housle.
Hodně houslí.
Adam dirigoval s úsměvem na tváři.
Přibyly dechy. David přitáhl buben. Nikdo už nikam nepospíchal.
Se sborem, který se vynořil z davu,
na konci zpíval - nebo si přinejmenším pobrukoval - celý obchoďák.
"Když Bůh dopustí, i Kotva spustí," zhodnotil později u piva akci dirigent.

Bylo to jedno z těch probuzení, kdy je člověk v jednom okamžiku v limbu a v dalším zpět při plném vědomí. To bylo spodivem, protože Willi si dost přesně vybavoval množství tupláků prokládaných šnapsem, které včera vypil.

Spréva voněla vlhkostí a slabým pachem rybiny, z dálky zacinkala tramvaj. Potom Svatý Michal odbil čtyři údery.

V tu chvíli si teprve Willi uvědomil, že cestou domů usnul na lavičce. Posadil se tak rychle, že se mu zatočila hlava, ale plot z ostnatého drátu s poctivými betonovými sloupky zapuštěnými středem Fridrichstraße uviděl jasně.

Williho napadlo, že to včera bylo ještě divočejší, než myslel.

„Vypadáte jako po flámu!“ pronese místo pozdravu. Pak se opraví: „Ne, vypadáte jako na flámu.“ Za roli rozhořčené Spravedlnosti by zasloužila Oskara.
„Pořád mi otloukáte o hlavu, že jste jen literární postava, že s reálnou A. V. Žekulinou nemáte nic společného a že kdyby mohla, nejspíš by mi za tenhle seriál pěkně vyčinila… Jenže jste při tom na něco zapomněla.“
„Poučíte mě?“
„Tak jako vy jste postava, jsem já jen modelová autorka. Avatar fungující výhradně v rámci drabblat. S tou skutečnou můžu mít společného hodně – nebo taky nic. Většinou fungujeme odděleně; ale o nemoc se se mnou nezapomene podělit nikdy!“

„Svět degeneruje. Korupce a zkáza se šíří. Děti již neposlouchají rodiče. Každý chce napsat knihu. Je zřejmé, že se konec světa blíží.“ Citát je většinou přisuzován asyrské tabulce psané 2800 let před naším letopočtem. Nicméně po delším zkoumání zjistíte, že originální tabulka nejde dohledat. Příběh však žije dál. Objevoval se v médiích od roku 1908 a text, datum a místo vytvoření tabulky se vždy nepatrně měnily. Vždy je článek ukončen myšlenkou, že se lidstvo nemění. I kdyby byl citát falešný, jsem si jist, že za pár let si někdo vzpomene na tento citát a bude tvrdit, že se lidstvo nemění.

Celá republika panikaří kvůli nadprůměrné teplotě začátkem dubna, ale v Plané u Mar. lázní je vše jak má být - déšť se sněhem, sem tam kroupa. Cestující se krčí v přístřešku vedle unimobuňky, která v době oprav nádraží slouží jako pokladna. Za čekárnu národní dopravce náhradu neposkytl - necháváme se ostřelovat kroupami zatímco vyhlížíme vlak.
“Rychlík číslo 561 směr Praha bude opožděn. Předpokládaná doba zpoždění je deset minut.”
Lidé brblají. Sníh padá.
Po deseti minutách se hlášení opakuje. Lidé láteří. Promrzlými prsty si balím cigáro. Proměnná v podobě zpoždění se pak navýší ještě jednou. Usměju se. Na české dráhy je zkratka spoleh.

snáď na nikoho nezabudnem, ale páčili sa mi
-mathejove drabble s Hansem... najviac tieto dve, ktoré sú milé
Ovčáci, čtveráci
Hagene, Hagene, ozvi se!
-veľmi dobre som sa zasmiala na ChaosPrince a brum. k tomu sa viac nedá napísať :)
Brum.
-nemožem vynechať celú sériu od Aries a kedže napriek všetkému som milovník dobrých koncov uvediem
Západ slunce
- taktiež séria od Tory má svoj náboj aj dobrý koniec
... a jedeme dál
-medvedpolarni má taktiež krásnu sériu Letenských listú a najviac sa mi páčili, na tých sa pobavila aj mamina (nedalo mi, musela som jej to prečítať)
Devadesáté narozeniny
-mamut má tiež krásne minipríbehy...najviac ma pobavil nasledujúci, také milé ohliadnutie do detstva
Nechci pusu!

Začaly jsme v srpnu. Tys sebrala všechnu svoji kreativitu a tvůrčí síly, já zase drzost tvářit se, že umím zacházet s Audacity.
O dvacet pět epizod a čtyři rozhovory později tě slyším za každým tvým slovem na obrazovce a odposlouchala jsem i výslovnost esejinu (ačkoli v posteli mu budeme nadále říkat radši pane).
Jak tak brejlím do vln tvého hlasu (hledajíc to zatracené j), začínám si všímat obrazů, které mi maluješ různými odstíny frekvence.
Ptáček v letu.
Kopce a velehory, prolákliny a údolí kouzelného světa, který nikdo jiný nevidí.
Děkuju, žes mě vytáhla na tuhle cestu. Oh, captain, my captain!

Akademická osoba: "Dobrý den, rád bych zažádal o peníze."
Já: "Dobrý den, samozřejmě. Četl jste podmínky výzvy?"
Akademická osoba: "Jaké výzvy?"
Já: "Výzvy. Tam se dozvíte, jak si zažádat. Je tam velmi jednoduchý formulář."
Akademická osoba: "To dělat nebudu."
Já: "Tak to vám nedáme žádné peníze."
Akademická osoba: "Ale já mám nárok! Napsal jsem knihu!"
Já: "Výzva je nenároková. Publikační činnost podporujeme, ale musíte vyplnit žádost."
Akademická osoba: "Jakou zas žádost?"
Já: "No u té výzvy."
Akademická osoba: "To já dělat nebudu! Napsal jsem knihu, nebudu psát ještě žádost!"

Držte mě. Držte mě dva, tři, nebo jich pět, šest zabiju.

Čím vším se člověk může provinit už takhle malý?
Tím, že pokreslil zeď.
Že si broukal, když měl stonat a skuhrat.
Že nechal svítit v koupelně.
Že nenechal svítit v koupelně.
Že svou úžasnou historku vyprávěl při seriálu, který viděli už stokrát.
Že rozbil okenní tabulku.
Že se schovával venku a neozýval se.
Že tenistky prohrály.
Že hokejisti prohráli.
Neví, čím to je, ale začíná tušit, že to s ním zase až tolik nesouvisí.
Vřískání, třískání, nadávky, mlácení talíři a dveřmi.
Při všem tom hluku si ani nevšimli, jak se malý člověk noří do ticha.
Ani jak to ticho řve.