Vyšehrad

Pozn.: Navazuje na V pasti.
"Nevím, jak se jmenuje," řekla dutě a podívala se do stolu. "Dělá myslím na centrále. Neznám ho."
"Ne," odpověděl on. "Znáte ho velmi dobře."
Ticho. Možná nemá smysl snažit se zapírat, protože tak jako tak se to dozví. Ale nechce se vzdát bez boje.
"Nedám vám druhou šanci," dodal.
"Já vím."
On se natáhne přes stůl a vezme ji za zápěstí. Nestiskne.
"Mohla jsi mě prozradit," řekl Petr v telefonu.
"Ne, tebe ne," zašeptá.
"Mohla. Jakmile jsi zavolala, že tě našel, vyklidili jsme centrálu. Nenašli by nás."
"Kde jsi?"
"Nesmíš to vědět." Odmlka. "Od teď musíme předpokládat, že tě sledují."

Karel si někdy připadal jako stroj.
Jeho život se točil v kruhu. Nezaspat. Přijít do práce. Často přesčas, někdy dlouhý. Návrat do prázdného bytu. Večerních deset kapek, ne protože by nemohl usnout, ale aby se zbavil těch snů.
Přicházely za trest. Každá akce vyvolá patřičnou reakci. Mívaly tvář muže, kterého zabil. Mohl ho zneškodnit. Místo toho mu dal možnost kouzlo dokončit a zjistit, že je Karel umí otočit proti němu.
Někdy se dva dny zapomněl najíst.
Pak lektvar přestal účinkovat. Musel přidat jednu kapku.
Jako stroj. Který funguje pořád stejně, ale potřebuje víc paliva.
Jednoho dne přestane fungovat.
Anebo vybouchne.

Pozn.: Souvisí s drabbletem Ledová sprcha.
Sláva na výsostech Bohu
a na zemi pokoj lidem dobré vůle.
Měl by se modlit. Za vyléčení své sestry Sigrid. Místo toho mu na mysl přicházela úplně jiná slova.
Donedávna věřil, že dělá správnou věc. Že ochraňuje nic netušící lidstvo před zplozenci pekla.
Pak zjistil, že jeho sestra je čarodějka. Dlouho to tajila. Nevěděla, co si počít. Uprostřed rodiny, která zasvětila svůj život boji proti čarodějům.
Danielův svět se otřásl v základech.
Tehdy pochopil, že on sám je zrůda, protože...
Vzdáváme ti díky pro tvou velikou slávu.
Pane a Bože, nebeský Králi,
Bože, Otče všemohoucí.
... protože všichni jsme Jeho děti.

Telepatie připadá mnoha lidem vzrušující. Kdo z nás si nikdy nepřál vědět, co si myslí druzí? Vědět předem zadání každého testu? Znát tajemství svých přátel i nepřátel? Poznat, komu se líbíte?
Mohli byste si i povídat s ostatními lidmi na dálku. Bez placení účtu za telefon.
A někdy, v krajním případě, najít cestu, jak měnit myšlenky druhých.
Každá mince má svou obrácenou stranu.
Přitáhnete k sobě nežádoucí pozornost. Dozvíte se věci, které jste se nikdy dozvědět neměli. Které jste vědět nechtěli. Začnete ubližovat lidem. Kamarádi se vám začnou vyhýbat. Nakonec vás budou nenávidět.
Za tu moc, co nad nimi máte.

Karlova o dva roky mladší sestra za ním přijela začátkem března, když byl její manžel na konferenci v Jasné Goře. Vzala s sebou obě děti. Starší Mirjaně bylo devět a když Karla uviděla na nádraží, rozběhla se k němu a padla mu kolem krku. Její drobná ručka se dotkla hranic jeho mysli. Měl co dělat, aby nedal najevo leknutí.
Večer, když už děti spaly, seděl s Darjou v kuchyni.
„Probouzí se,“ řekla. „Ty to víš, že?“
Přikývl.
„Příliš brzy. Jako kdysi ty.“
Mlčel.
„Já tím nechci projít znovu.“
„Je aspoň o jednu úroveň níž než já," řekl.
Další mlčení.
„Naštěstí.“

Téma: DMD č. 6. pro 6. 4. 2012. Téma: Běsnění
Fandom: Budeč (či spíš Vyšehrad)
Pozn.: Obsahuje lehký spoiler k této povídce.
Varování: BJB
Kromě strojvůdce byli ve vlaku jen dva další chlapi. První jízda po nové trati. Tunel. S jeho stavbou byly samé problémy, proto se trať otevírá se zpožděním.
Vzadu se ozval křik.
Stiskl brzdu.
Sotva stihl otevřít dveře, kdosi ho uhodil do tváře.
Na policajty počkal dispečer, který nebyl dnes se službě a náhodou se nachomýtl k pátrací skupině.
Pak přijeli lidi se zvláštního oddělení.
Jeden z nich, štíhlý chlap s tmavýma očima, prošel vagón, prohlédl všechny tři mrtvoly a najednou se podíval někam do stropu a zatvářil se úplně stejně divně jako ti mrtví kolem.
Až tehdy se dispečer vyděsil.

Pozn: Krutá realita všedního dne na pražských silnicích nemíjí ani vyšehradské čaroděje, aneb Nevýznamná část jedné mé vlastní povídky.
Půl šesté. Dopravní špička. Hnusné počasí. Nejlepší doba na příjezd do centra Prahy.
„Tady nezaparkujeme ani omylem,“ zavrčel Vratislav.
„Zastav na prvním volném místě, stejně hned pojedu dál,“ řekl Karel.
Vratislav zašilhal po malé mezeře, do které by se nevešla ani motorka. Má výborné prostorové vidění. Dobře ví, že mezera je příliš malá. Dobře taky ví, že používat prostorová kouzla při parkování je zakázáno.
Zvedl ruku z volantu a načrtl do vzduchu kouzlo pro rozšíření prostoru.
„Já vím, že se to nesmí.“
„Může. Jen nesmíš nechat auto bez dozoru.“
„Cože?!“
„Víš, co by se stalo, kdyby to kouzlo přestalo fungovat?“

Pozn: Nesoutěžní drabble.
Než si Vrbenský přesedl k jejímu stolu, v klidu dobalil poslední cigaretu a uložil ji do kovově lesklé ploché krabičky. Je si až děsivě jistý. Že mu nikam neuteče. Že ji nikdo nepřijde zachránit.
Možná protože si to přečetl v jejích myšlenkách.
Jak zablokovat důležité části své paměti proti zdatnému telepatovi?
Najednou se cítí strašlivě unavená. Poraď si sama, znamenala odpověď centrály, když jim před chvílí na toaletách po telefonu narychlo vysvětlovala situaci.
Vrbenský si zapálí. Beze spěchu. Dobře ví, že ji má v hrsti. "Nechám to na vás," řekne. "Pokud budete lhát, poznám to. A zjistím si odpověď sám."

Strážník Michal Pazderka se nervózně zavrtěl. Bylo půl dvanácté večer, trčel tady už druhou hodinu přesčas a ještě ke všemu zrovna ve chvíli, kdy už se chystal domů, sem přitáhnou dva pány v kvádru, kteří se porvali přímo na jevišti.
Jeden z nich byl podprůměrný čaroděj. Takové tady mívali málokdy. Ne že by byli tak vzácní, jen se málokdy dostali do křížku s Vyšehradem.
„Kradl mi králíky, mizeli z králíkárny každý večer,“ hulákal ten druhý. „Ale já ho nachytal, zmetka jednoho!“
„Jak?“
„Dal jsem do králíkárny slepice a přišel na jeho šou – a ejhle, co vytáhl z klobouku místo králíka!“