Stínohra

Zatímco článků o tom, jak najít "toho pravého", či čím se vyznačuje "pravý muž" byly plné časopisy i internet, článků, cílených na muže, které by radily jak vyhledat a zaujmout "tu pravou" byl jednoznačně nedostatek.
Možná si všichni mysleli, že muže nezajímá, jestli je příslušnice opačného pohlaví pravá nebo levá, nebo že nepotřebují poradit s tím, kudy ty správné dívky kráčejí a jak je potkat.
V případě Chrise se tento předpoklad každopádně ukázal naprosto chybným.
Když se jeho životní cesta konečně rozhodla protnout se s cestou té, kterou by považoval za vhodnou, byla už zasnoubená s jedním z jeho přátel.

Zvláštně ji vábil - tím jak mluvil, i o čem.
"Západ slunce je nejkrásnější nad oceánem," povídal, a ona mu visela na rtech. "Když se tou neskutečnou paletou barev zalije nejen obloha, ale i hladina, a ty máš pocit, že se v těch barvách ztrácíš, rozpouštíš. A pak, když slunce definitivně odejde a všechno začne tmavnout, v tu chvíli můžeš slyšet, jak si všechno kolem tebe povzdychne a schoulí se samo do sebe - snad strachem z toho, co čeká v té přicházející tmě. Strachem ze žhnoucích očí, plíživých kroků, výhružných zvuků. A smutkem z toho, že po noci přijde další den..."

Potřebovala řešení, a potřebovala ho rychle.
Přemluvit Radovana, aby ji nechal podstoupit umělé oplodnění byla otázka dnů. Vymyslet, jak celou akci provést tak, aby nevyšlo najevo, že už těhotná je, bylo poněkud složitější.
Naštěstí hned na druhé klinice, kterou navštívila, se setkala s doktorem, který nebyl proti provedení malé šarády - samozřejmě za patřičnou protihodnotu.
Když z bankomatu vybírala polovinu požadované částky, Saskie potichu velebila vlastní pragmatičnost, za to, že vždycky trvala na oddělených bankovních účtech.
Za dva dny poté i s Radovanem navštívila kliniku a usměvavý doktor provedl příslušný zákrok. Obálka se zbytkem peněz změnila majitele, skryta mezi hromadou formulářů.

Některé věci dokázala říct jen v posteli.
"Co s námi teď bude?" zeptala se, když si ji přitiskl blíž.
"Nikdy jsem něco takovéhohle neplánovala. Nechtěla jsem nikomu ublížit. Asi bych mohla říct, že to bylo silnější než já. Ale ve skutečnosti jsem v každém kroku věděla přesně co dělám. Všechno to jsou výsledky mých 'informovaných' rozhodnutí. Chtěla jsem aby ses do mě zamiloval. Chtěla jsem zkusit kam to povede. Chtěla jsem zajít tak daleko, abych mohla říct, že už vím všechno. A teď... teď sobecky chci vás oba. Nechci přijít o tebe, ale nemůžu zranit jeho. Ty se můžeš rozhodnout..."

Nepřiznala by to, ale to, že se s manželem už víc než půl rok marně pokoušeli o dítě ji ničilo. Když se jejich vztah opět zlepšil natolik, aby chtěli plánovat tak velký společný krok, brala to jako vysloveně pozitivní posun. Teď ale začali sklouzávat zase zpátky do hádek, stresu a rozhořčení. A pak jedno odpoledne, cestou z práce, potkala Chrise. Zašli na kafe a skončili u něj.
Vypadalo to jako neškodný úlet.
Jak ironický dokáže život být zjistila, když ve stejný den, kdy objevila, že je těhotná, přišel její muž s výsledky testů plodnosti s verdiktem "neplodnost kvůli nízké hemživosti".

"Víš co, já tohle prostě odmítám!" zaječela a práskla za sebou dveřmi.
Než vyběhla z domu, pohled se jí mlžil slzami.
Její hlava byla jako sevřená těžkou kovovou obručí. Nemohla se přinutit ji zvednout do vzpřímené polohy.
Nechtěla se hádat... ale on byl občas na zabití.
Začaly jí téct slzy. Obruč jako by se ještě stáhla, a žíly v obou spáncích proti ní začaly zběsile pulsovat.
Nohy ji automaticky zanesly k řece. Uviděla na hladině labuť.
Přinutila se zpomalit krok a začít dýchat, zhluboka a klidně. Myšlenky se jí rozutekly až příliš vyšlapanou stezičkou.
Po chvíli procházení obruč bolesti povolila.

Radovan byl vynálezce. Aspoň si to o sobě rád myslel.
Zrovna teď přišel s novým projektem, který hodlal prodat ministerstvu životního prostředí. Nebo Lesní správě.
Každopádně někomu, kdo má problém se vzteklinou.
"Říkám tomu Pump-a-liška," vysvětloval na prezentaci. "Spouštěcím mechanismem je infra čidlo. Když zdetekuje zvíře, vystřelí jehličku napuštěnou očkovací látkou. Ty jehličky jsou samozřejmě z biologicky odbouratelných a pro organismus zvířete naprosto neškodných materiálů. Nemusíme už spoléhat na to, že se zvíře rozhodne něco sežrat."
Úředníci mezi sebou začali vášnivě diskutovat.
Nakonec však zvítězila přízemní byrokracie:
"A jak chcete zaručit, že by ten váš vynález neplival na náhodné kolemjdoucí?"

Bylo to tak jednoduché.
Zavřít oči, nebo jenom rozostřit pohled, upřený kamsi do dálky.
Už dávno věděla, že nemusí věci zkoušet doopravdy.
Stačilo vklouznout do brány fantazie a mohla prožít cokoli.
I to, co by v reálném životě nikdy nepřipustila.
A tak krajinou uvnitř své hlavy utíkala k němu...
***
Prsty se mu rozlétly po klávesách.
Hudba ho uklidňovala a zároveň dávala tolik prostoru se vyjádřit.
Obvykle se mu do ní vpíjely obrazy, které se mu promítaly na víčka.
Mohl do ní vylít celé svoje srdce a věděl, že bude v bezpečí.
Tuhle melodii skládal pro tu, která rušila jeho sny.

Proč zrovna já musím mít takovou smůlu na vybíravý chlapi, to bych ráda věděla, pomyslela si Saskie, když se s kručením v břiše vydávala přes půl města. Kdyby to bylo jenom na mně, už bychom seděli u stolu a jedli - jedno co, ale jedli.
Jenže její společníci měli vyšší nároky.
"Bude se ti tam líbit," ujišťoval ji Radovan. "Mají tam tu nejlepší pizzu ve městě."
"Ne úplně jako v Itálii, ale blízko. A navíc je to jediná restaurace, kde mají opravdové, dobré kafe," doplnil informace Chris.
Saskie kapitulovala - znělo to dobře.
Tedy, znělo by, kdyby měli zrovna ten den otevřeno...

Červíci pochybností se rozlézali jejím mozkem - nebo srdcem? - a rozhlodávali všechno, co jim stálo v cestě. Její sebeovládání se zhroutilo jako domeček z karet a ona polykala slzy. Rozhodla se, že dál už prostě nemůže.
Bar nebyl daleko. Nepila často, protože věděla, že to nemá smysl.
Pila ve chvílích, kdy byla sama ze sebe znechucená.
První shot - otřásla se odporem.
Když měla pocit, že zklamala - jako teď.
Druhý.
Když už na tom vlastně ani nezáleželo.
Třetí.
Tentokrát pila sama - bez výmluv na 'kamarády' a 'nevědomost'.
Čtvrtý.
Věděla, že až přestane, bude jí ještě hůř.
Pátý.
Zajímalo ji, kdy omdlí.
Šestý.