DMD č. 9. pro 9. 4. 2014. Téma: Umění pro umění

Umění spěchat.
Umění čekat.
Umění brát.
Umění dávat.
Umění mlčet.
Umění mluvit.
Umění trpět.
Umění radovat se.
Umění odejít.
Umění setrvat.
Desatero umění pro umění milovat.
Desatero umění pro umění milovat svůj korporátní svět.
Umění spěchat za šéfem.
Umění čekat na šéfa.
Umění brát podřízeným (iluze a prémie).
Umění dávat sobě (iluze a prémie).
Umění mlčet před kolegy o šéfovi.
Umění mluvit s šéfem o kolezích.
Umění trpět cizí úspěchy (a připisovat si je).
Umění radovat se z cizích neúspěchů (a připisovat si je).
Umění odejít a nechat rozdělanou práci podřízeným.
Umění setrvat a připsat si za práci podřízených úspěchy.

Potřeboval cítit, chutnat, dotýkat se. Vrhal se do všeho, co mohlo jakkoli rozbouřit jeho smysly. Potřeboval se povznést, vydestilovat to nejlepší ze své duše a tvořit. Ach, jak jen potřeboval tvořit. Vyjádřit esenci svého žití poezií. Jeho vnitřní já nutilo tělesnou schránku držet s ním krok, umožňovat mu všechny ty prožitky. Strhl do tohoto víru žití za účelem získávání smyslových zkušeností i svého drahého Paula. Co na tom, že kvůli němu opustil ženu a dítě? Vždyť jen svazovali jeho ducha. S ním se stal větším. Ach ano, jakým úžasným básníkem se vedle něj Paul stal. Arthur ho naučil skutečně létat.

Kresba a malování jsou u dámy přípustné. Psaní nikoliv.
Přesto psaly. Dětská dílka, naivně pompézní, se pozvolna přerodila v osobité příběhy.
Bratříček mohl cokoliv, on ano, byl nadějí rodiny. Takzvaně nedoceněné, skutečně však nevalné obrazy nebrali ani prodejci opia. Tudy cesta nevedla. Branwell měl možná raději psát.
Ona však stále zkoušela kreslit. Možnost přesného zachycení světa uměním tužky a štětce ji fascinovala. Hodiny se skláněla nad rytinami slavných děl a tečku po tečce je jako mapu kopírovala. Kresbě obětovala svůj zrak. Až potom pochopila, že i umění slova může věrně zobrazovat svět.
Drobné písmo jejích příběhů ji přežilo a trvá.

To Emma ji prvně zvala k plátnu.
Tehdejší obrázky nebyly slavné. Nedívala se. Nemalovala pro svět, ani pro sebe. Přála si slyšet chválu. Jen jedinou, hnědookou chválu. Nechala se přesvědčit, že je zamilovaná. Podlehla sladké lži, že zbývá jenom pár dní, než se pan Elton vysloví. Vlastně to skoro byla pravda.
Otřela štětec o hadřík, usmála se.
Pan Elton by v životě nedopustil, aby jeho nejdražší spokojeně malovala. Aby si sama chodila do obchodu objednávat barvy a vybírat štětce. Aby věnovala svou sílu zpevňování rámů a šepsování pláten.
Robert Martin to dovolil.
Mrs Harriet Martin už znali i na Kontinentě.

"Jó holka, udělat opravdu dobrý buchty je umění." Tohle mi říkávala babička, když se mě snažila naučit vařit a já to jako nevděčná pubescentka nekvitovala zrovna s povděkem. Teď mi ta slova zní v hlavě a po mnoha špatně dopadnuvších pokusech na to jdu znova. Ty správné poměry surovin (důležitou věc - vybrat ty správné suroviny už jsem úspěšně zvládla). Promíchat v tom správném pořadí, hníst a hníst a kynout a hníst. Správně naplnit a uzavřít, promazávat, pomazávat – vybrat správné mazadlo! Péct tak na správnou teplotu, v ten pravý čas vyklopit a rozdělit. Uspokojit svými buchtami tchyni, to je teprve umění!

Tkáč se nezabýval problémy obyvatel Nového Krobuzonu. Tkáč se nestaral o rasy a přetvory. Tkáče nezajímala politika. Tkáč tkal. Pečlivě sledoval organismus města, zkoumal detaily jeho struktury a místy ji s neurotickou přesností upravoval. Mohlo se vám stát, že se vedle vás prostě objevil a uřízl vám prsty na pravé noze, protože to napomohlo estetické dokonalosti jeho obrovské sítě. V tom lepším případě. Proto se ho ti, co o něm věděli, tolik báli.
Izáka svým způsobem fascinoval. Myšlení zbavené racionality, oproštěné od jakékoli spojitosti mezi příčinami a následky... Myslel na Lin a na to, za jak úžasného by Tkáče považovala.

Urovnal černou kadeř kolem tváře a poodstoupil, aby mohl zhodnotit výsledek své snahy.
Černá, bílá, červená. Ta hlavně. Ladné oblouky křivek i ostré hrany cákanců v perfektní symfonii.
Studoval dlouho, studoval tvrdě, k dokonalosti se však mohl dostat jen opakovanou praxí. Mistr jej vycvičil dokonale v tvorbě, ovšem pro estetičnost výsledné studie pochopení neměl a odsuzoval ji jako zbytečnou. Když odcházel, přesvědčil ho o jeho pomýlenosti více než prakticky.
Naposled se pokochal pohledem na již sraženou krev kolem umělecky naaranžovaného těla mladé dívky, pak stáhl gumové rukavice a pečlivě je uložil do kufříku. Snad i výslednou kompozici konečně někdo ocení.

Existuje asi tak milion jedna zásada pro psaní kódu.
Pro začátek třeba konsistentní odsazování a rozumné pojmenovávání funkcí a proměnných. O tom, kam patří závorky, se tedy vedou svaté války už léta, ale na tom, že i závorky se mají psát konsistentně, se lidi shodnou.
V některých jazycích je to slušnost.
V jiných něco víc.
Třeba Python musíte ovládat zatraceně dobře, abyste v něm mohli umístit cyklus tam, kam se vám zrovna zachce. I pokud toho jste schopní, obvykle to nechcete dělat. Existují dobré důvody, proč všechny ty zásady existují.
Ale nepřeměníte bez toho své kódy v hotová umělecká díla.

Velkoadmirál Thrawn, který prostě nemůže v žádném Star Wars drabblu o umění chybět, se zájmem hleděl na nejnovější exponáty ve své narůstající sbírce.
Bylo to jakési naivní umění z jedné mokré planetky a znázorňovalo několik bytostí předvádějících téměř zapomenuté bojové umění rytířů Jedi. Každý z nesourodé směsky tvorů zapózoval pro umělce v právě jednom prvku specifickém pro svůj šermířský styl a poskytoval tak do jejich umění značný vhled. Něco bylo namalováno voskovkami, něco tuší, prostě pestrý výtvarný amalgám.
Velkoadmirál samozřejmě nemohl vědět, že jsou to školní výtvory žáků jisté zapomenuté akademie, každopádně ten Wookiee svačící bitevního droida ho naprosto fascinoval.

„Musíme ten veletrh pořádat?“
„Jsme na řadě, Tsunade.“
„Skvělý.“
„Nebuďte pesimistická, děti se na něj moc těší.“
„Jak nemám být pesimistická. Podívej se na ty účastníky a program. Gaiovy naolejované bicepsy, Ibikiho nové mučící techniky, Saiovy oživlé obrazy, Deaidarovy výbušné sochy, Sasoriho lidské loutky. Hrůza! Cítím ve vzduchu krev dokonce ani ten název tomu nepomáhá. Umění pro umění, to musel vymyslet někdo, kdo byl totálně pod obraz.“
„Je to veletrh pro umělce, proto ten název. Nebojte, všechno proběhne v pořádku.“
„Když si tak optimistická, Shizune, tak si to vem na starost. Já se jdu ožrat, abych se vyhla té ostudě.“