Jistě pane ministře

S tou zbraní jsem to nechápal. To, že mě požádal premiér, byla úžasná pocta. A navíc, trval na tom, abych Humpreymu nic neříkal.
"Humphrey, jak jste to myslel? Je to jen projev ohledně plnění mezinárodních závazků?"
"Četl jste ten projev? A nebylo vám divné, že si vás pozvali do Čísla 10 za mými zády?"
"Premiér říkal, že nepotřebujete-"
"-Takže vy nevíte o našich problémech s podporou Izraele? V OSN zuří. Roztrhají vás na kusy. Premiér potřebuje obětního beránka."
"Jak bych to mohl vědět? Každý večer mám dost práce s vašimi červenými krabicemi."
Zdálo se mi to, nebo se Humphrey usmál?

Ráno, sotva jsem dorazil do své kanceláře, objevil se Humphrey, a vypadal neobyčejně ustaraně.
Začal tím, že se doslechl o mé domluvě s premiérem ohledně projevu v OSN. Je to prý nebezpečné, a měl bych to ještě zvážit.
Na můj ironický dotaz, jestli je v OSN na obyčejný projev potřeba bojová průprava, Humphrey k mému údivu odpověděl, že ano.
Zdůraznil jsem, že OSN je bašta míru, prosperity, a mezinárodní spolupráce.
Humphrey se zeptal, jestli by můj projev měl být v podobném duchu. Když jsem přisvědčil, pobaveně podotkl, že to bude nádherná ukázka sice civilizované, ale přece jen zbraně hromadného ničení.

"... by s nejvyšší pravděpodobností vyústilo ve velmi odmítavou reakci ze strany příslušných tajemníků a vyšších sekretářů, kteří by zcela jistě argumentovali směrnicí 360/54 zaměstnaneckého zákona revokující směrnici 250/17 stejného zákona a stanovující tak lhůtu nejméně 54 pracovních a 17 volných dní vyhrazenou na připomínky a pozměňující návrhy týkající se tohoto vážného zásahu do personálního složení jejich oddělení v jejich kompetenci a potažmo jurisdikci. Následky takového počínání by, mám-li to říci zcela bez obalu a bez sklonu k neadekvátním hyperbolám mohlo díky své nesporně objektivnější právní povaze zásadně převážit potenciální oddálení termínu zmíněnému politickému manifestu."
"Cože?"
"Máme svázané ruce, pane ministře."

Co je to pravda?
Tedy, pokud bychom odhlédli od nesporné skutečnosti, že smysluplné a náležitě doložené vysvětlení požadovaného termínu dalece přesahuje možnosti i prostor daný, pohříchu vskutku velice marginálním a dalo by se říci až minimalistickým obsahem, jenž, vezmeme-li vše kolem a kolem a vztáhneme-li vše k průměrné délce obdobných záznamů, vyskytujících se, globálně vzato, avšak nikoli nutně, v míře, pokud mi dovolíte takovou vulgární simplifikaci, poněkud nemalé, musíme skutečně potvrdit, že, a to jak v doslovném, tak i v přeneseném smyslu slova, a rovněž jak v ohledu lingvistickém, tak i geografickém, máme-li být skutečně upřímní, vlastně o nic nejde.

... by s nejvyšší pravděpodobností vyústilo ve velmi odmítavou reakci ze strany příslušných tajemníků a vyšších sekretářů, kteří by zcela jistě argumentovali směrnicí 360/54 zaměstnaneckého zákona revokující směrnici 250/17 stejného zákona a stanovující tak lhůtu nejméně 54 pracovních a 17 volných dní vyhrazenou na připomínky a pozměňující návrhy týkající se tohoto vážného zásahu do personálního složení jejich oddělení v jejich kompetenci a potažmo jurisdikci. Následky takového počínání by, mám-li to říci zcela bez obalu a bez sklonu k neadekvátním hyperbolám mohlo díky své nesporně objektivnější právní povaze zásadně převážit potenciální oddálení termínu zmíněnému politickému manifestu.
"Cože?"
"Máme svázané ruce, pane ministře."

Proklínal jsem ten Humphreyho blahosklonný výraz.
"Se vší úctou, pane ministře, v tomhle mám svázané ruce." Tak tomu nevěří ani on sám.
"To myslíte vážně? Vždyť je to skandální! V Guardianu se o mně píše jako o vrchním tajnůstkáři. To vy pořád chcete všechno tajit! Já podporuji otevřenou vládu."
"Ale to já také, pane ministře. Jsem pro ni všemi deseti." Další lež.
Bernard chtěl přispět poznámkou, že když má někdo svázané ruce, nemůže být pro všemi deseti, ale Humphrey ho umlčel pohledem.
Pak navrhl vytvoření interní komise pro návrh směrnic komunikace s tiskem.
Někdy si tu připadám jako v blázinci.

Být ženou ministra je náročné. Zaprvé, a to je nejdůležitější, je to ministr Jejího veličenstva. I když by někdo mohl namítnout, že jsou to jen slova, jsou bolestně pravdivá. Ministr žije na ministerstvu, ve vládě, v parlamentu. Do svého domova se vrací jen na noc, a to ještě s náručí červených krabic, které musí do rána probrat.
A pak jsou tu ti jeho úředníci. Někdy mám sto chutí je odsud vykopat, vrátit na ministerstvo, a někam s Jamesem utéct. Někam daleko. Jenže já Jamese miluju, i přes tohle všechno.
"Dnes jste nějak strhaný, Bernarde. Trojitou whisky?"
"Ano, paní Hackerová. Děkuji."

Podání č. …3865…
Od: Bernard Wooley
Komu: pan ministr
K vašemu dnešnímu bonmotu “po páté hodině už můžeme vypustit gina z láhve”, který jste učinil ve své pracovně u nápojového baru za přítomnosti stálého tajemníka a dvou referentů, poznamenávám:
Ačkoli slova džin a gin znějí v anglickém jazyce stejně, jsou to takzvané homofony, jejichž původ a význam jsou zcela odlišné. Slovo džin pochází z arabštiny a jeho kořen JNN znamená “skrývat”. Slovo gin je odvozeno od francouzského genévrier, jalovec, který je základní složkou zmíněného nápoje. To, že se oba subjekty nacházejí v láhvi, je v žádném případě nečiní jazykově příbuznými.

"Dobrý den Bernarde, mám tu dnešní agendu. Ohlásíte mě?"
"Nejsem si jistý, jestli je vhodná chvíle, sire Humphrey."
"Je ministr zaneprázdněn?"
"To ne, on je jen... poněkud mimo sebe."
"To je u ministrů Jejího Veličenstva běžný stav."
"Ale tohle trvá celý den. Ráno měl ministr telefon z čísla deset, a od té doby sedí schoulený u stolu jako vyděšené štěně."
"Ach ano, to bude kvůli té vládní reorganizaci."
"Ale ta přece bývá každé volební období minimálně jedna, a vždycky jsou to jen škatulata hejbejte se."
"Pro nás ano, Bernarde, ale žádný ministr neví, jestli ho vykopnou jinam, nahoru, nebo ven."

"...a rozhodnutí zda výše uvedené, vzhledem k odstavci C), bude či nebude zahrnuto do kompetence dotčeného úřadu, bude nadále spočívat výlučně na služebně nejvýše postaveném úředníkovi úřadu, z čehož jsou samozřejmě vyjmuty veškeré zvlášť uvedené kompetence, zmíněné v dodatku 12, odstavce A) až H). Souhlasíte? Pane premiére?"
"Já vás poslouchám, Humphrey. Jen... přemýšlel jsem."
"Výborně, pane. O čem?"
"Nenapadlo vás, že jsme na tu administrativu už staří?"
"Staří? Jak můžete něco takového vyslovit!"
"Humphrey, ruku na srdce, ani já, ani vy nejsme–"
"To je absurdní! Nemůžeme přece hodit tu spoustu... ehm... zodpovědnosti na nějaké nezkušené zelenáče, kterým nebylo ani šedesát!"