DMD Bonus č. 4 pro 13. 4. 2014.

Úplně tomu propadl. Bylo to tak vzrušující, realizovat vlastní nápad! Nejdřív hledal samorosty, pak je s láskou a stoupající zručností čistil a skládal z nich přesně to, co měl už měsíce vypálené v duši.
Nikdo si ho nevšímal. Desetiletí kluci nadělají hloupostí!
Stůl měl plný nákresů, často se chvěl rozčilením i štěstím zároveň – objevil návykovou radost z vlastní tvorby.
„Babi, potřebuju venku nějaké místo pro svůj projekt!“
„Hlavně ať to, Artuši, nikde nepřekáží.“
Snažil se, a bylo to krásné. I květiny nadloubal a vysadil. Sluneční hodiny!
Nevšiml si a nikoho nezajímalo, že do tohoto kouta dvora slunce vlastně nikdy nesvítí...

Koko se zhluboka nadechla. Nesmí panikařit. Skládala třesoucíma se rukama prádlo do kufru. Nikdy nespěcháš tak moc, aby sis nemohla složit prádlo, to jí vždycky říkávala máti. Jenže taky jí říkala, že Paříž je výspa francouzského impéria a že má raději zůstat na venkově. Zřejmě měla poslechnout. Teď se musí co nejrychleji odebrat zpátky domů, tak jak jí to radil Raymond Leigh-Vydra.
Proč jí pro Káně povídal všechny ty věci?
Ozvalo se zabušení.
Rozhlédla se okolo sebe, ale na únik bylo pozdě. Dveře se otevřely a stáli tam kanec, liška a ještěrka. V tu chvíli věděla, že se nedožije rána.