Praha 78

"Zřejmě už jste se o tom doslechla. Budete přeložena..."
Prosím Vás, pošlete mě třeba na konec světa, ale ne na jinou.
"... vaše nové pracoviště bude pobočka v Zenklově ulici."
Ne! Osmička? Vždyť mě tam sežerou! "Nešlo by to ještě nějak změnit? Třeba..."
Semknul rty. "Ne. Bylo rozhodnuto."
Tady nic nepořídím.
Když od šéfa odcházela, zatínala ruce v pěsti. Jakmile dorazila do své kanceláře, otevřela adresář.
Tak, hlavně v klidu. Určitě na osmičce někoho znám. Řeknu mu, aby mi přinesl placku a domluvíme se na kávě. Nesmím se zapomenout zeptat na jazykové nesrovnalosti, abych nedopadla jak moje neteř. Ale proč já?

Ten den měla nepříjemný pocit. Ostatně jako vždycky, když se vydávala do neznáma. Naštěstí se vybavila, bratranec jí přinesl modrou placku s nápisem: Hrdý občan Trojky. Jakmile v tramvaji hlásili změnu městské části, připnula si placku a nervózně poposedla. Zatím se zdálo být vše dobré. Navštívila hřbitovy, u hrobu strýce po obvyklém Věčné odpočinutí dej jim, Pane dodala ještě: "...a ať skončí tohle bláznoství."
U brány postávají tři mladíci v černém. Nasadila nevinný úsměv.
"Tak co, super, že máme hřbitovy na naší emčé, ne?"
V očích jim zajiskřilo.
"Emčé se říká na šestce. Tady pouze a jen část!"

Do háje!

Major Laňka stál před Policejním muzeem a hryzal si kníry. Zatímco od Kongresového paláce jezdila auta jen krotce, opačně stály obří kolony. Výfuky smrděly, že Karel IV. na soklu zezelenal. Na I. P. Pavlova blokovala auta průjezd tramvají.
Bude třeba zasáhnout na druhé straně!
„Zřídíme úrovňovou křižovatku u Bulhara,“ řekl starostce do telefonu.
„To jste se zbláznil!“ vyjekla. „Stýká se tam Dvojka s Trojkou i Jedničkou! Uklovou nás! Už teď jsme tu jak v obležení!“
„Ale my máme v muzeu HAM!“ zachechtal se major. „HISTORICKÁ ARMÁDNÍ MOTOVÝSTROJ... EU to zakázala. Ale neumíte si představit, jak silný vyjednávací prostředek to bude.“

Major klusal po magistrále rovnou za starostkou. Nějaké pohraniční pranice mezi romskými výrostky z horních a dolních Nuslí, to tu bylo i předtím. Ale zaútočit na Karlov?!!
U starostky seděl farář od sv. Štěpána.
„Stojíme nad propastí! Tohle je normální agrese!!“ soptil Laňka.
„A čtyřková policie? NIC!!! Až přijdou z druhé strany Nuseláku na mši, vyrazím je!!“
„Vy, křesťan...?!“ mírnil ho farář. „To nejde...Polovina našich farníků je z jedničky, katolická církev je univerzální---!"
Starostce zazvonil mobil, zbledla. Pak řekla faráři: „Tak teď se modlete. Ze ZOO utekl zástupce primátorky pro dopravu. Ten člověk byl časovaná puma už před PARPATEM!"

PARPAT. Široce používaná zkratka spojení PARTIKULÁRNÍ PATRIOTISMUS. (Dříve též nesprávně: „Lokální patriotismus“ /LOPAT/, dle kterého byli jeho proponenti nazýváni svými odpůrci hanlivě „lopaty“.) Hnutí, vzniklé na počátku druhého desetiletí 21. století v Praze, charakterizované prudkým nárůstem místního patriotismu až šovinismu, úzce spjatého s místem bydliště. Původně vcelku mírumilovné hnutí vyostřily konflikty, které počaly nabývat separatistických rysů, zvláště poté, co se dosavadní lopaty dostali do vedení Rad městských částí. Magistrát situaci naprosto nezvládl a situace kulminovala nočním tajným odjezdem dosavadní primátorky s rodinou do slovenské Bratislavy. Rada hlavního města byla internována v trojské ZOO. Městské části počaly postupně vyhlašovat autonomní území.

Zastupitelstvo hlasovalo jako jeden muž. „Ostře odsuzujeme selektivní násilí proti majetku občanů MČ Praha 2,“ znělo usnesení. Zelení navíc vydali prohlášení, ve kterém vyzvali postižené, aby si auta neopravovali a přesedli raději na ekologické bicykly.
Nejaktivnějším řečníkem byl radní pro sport a kulturu, přezdívaný Flétnista, který vyzval k většímu důrazu na trvalý pobyt. Sám šel příkladem, když z plánovaného koncertu na Den dětí vyloučil polovinu dechového kvarteta, jelikož hornista byl z Radlic a trumpetista dokonce mimopražský. „Jsem muzikant, když tak zaskočím sám,“ řekl doslova.
„Nemáš náhodou příbuzné v Hostivaři?!“ sykla místostarostka.
„S tou trapnou věcí se brzy vypořádám,“ odpověděl Flétnista.

Byla zase zpátky. Praha. Domov.
Ale né. Nesnášela letiště. Nesnášela to hemžení. Nesnášela davy.
"Honem, honem!"
"Kde mám kufr? Zlodějí!"
"Anežko, kde jsi?"
"Vážení cestující..."
Náhle mě upoutal nějaký incident. Na kraji haly stála maminka s osmiletým klukem, který si hrál s jojem.
"Paní? Je mi líto, ale váš chlapec si nesmí hrát s tímto jojem, to má logo Prahy 2 a zde jste na Praze 6."
"No a co? Mé dítě si může hrát s čím chce."
"Nemůže." Muž vyrazil dítěti jojo z ruky.
Poté do mě strčil nějaký pán a já dvojici ztratila. Ale co se to děje?