Sherlock Holmes

A/N: Tolik tady bylo napsáno alternativních návratů. Ale přece jen to teď máme lepší, víme že přežil. Kvůli tomu se není třeba bouřit.
Co je psáno, to je dáno. To by tak hrálo… My se s tím nesmíříme! Tohle není konec! Takhle to končit prostě nebude! Takové konce netolerujeme. Řekli, pomysleli si, napsali věrní čtenáři Sherlocka Holmese. Na protest zrušili předplatné magazínu. Svá rozhořčená, rozesmutněná, zděšená, výhružná a nevěřícná slova adresovali redakci plátku, kde vycházely povídky. Adresovali je také autorovi.
Jejich slova měla dopad. Po osmi letech se vrátil. Arthur Conan Doyle začal psát román Pes baskervilský, avšak z doby před údajnou smrtí. Spousta otázek zůstala, co Sherlock Holmes, co John Watson. Po dvou letech přišel velkolepý návrat s nezbytným omdlením Johna Watsona.

Ještě jeden nesoutěžní otrava...
----
Maminka mu vždycky vštěpovala tři jednoduchá pravidla.
Poslouchej svého pána, ochraňuj ho a střež jeho majetek. Pak budeš žít spokojený život.
Dodržoval je. Jenomže tomu člověku se zavděčit nedokázal. Ať udělal cokoliv, všechno bylo špatně. Když spustil na potkany, seřezal ho holí. Když upozornil na pošťáka, odvděčil se mu kopanci. A nakonec ho odvedl sem. Na blata. Studená. Vlhká. Opuštěná. Občas mu přinesl jídlo. Častěji přicházelo bití...
Choulil se do klubíčka mezi trsy suché trávy. Jazykem si olízl poraněný bok. V černé srsti se blýskaly krůpěje krve. Pak natáhl čenich k obloze. Vesničané v Grimpenu opět zaslechli stvůru z blat.

Půlnoc zastihla dámu uprostřed jezera, sotva několik stop od jednoho z mohutných kamenných sloupů železničního viaduktu. „V ten moment,“ vyprávěla později, „jsem si pomyslela jen – to snad ne! Jak to mohl udělat! Na složitější myšlenku jsem neměla čas, protože ačkoli mi pád z několika desítek metrů připadal jako nekonečně dlouhý let, ve skutečnosti trval jen pouhých několik sekund.“
Náraz na vodní hladinu byl velmi bolestivý, a než se dáma stačila vzpamatovat, vězela hluboko v ledové tmě, v uších jí hučelo a srdce tlouklo na poplach.
„Ze všech sil jsem se snažila zadržet dech. Uklidnit se. Jsem, přirozeně, vynikající plavec, ale cestovní šaty, které jsem měla právě na sobě, mi činily nemalé potíže. Bylo téměř nemožné nasadit správné plavecké tempo a dostat se nahoru.“
S hlavou nad hladinou se konečně mohla nadechnout.
„Šlapala jsem vodu a rozhlížela se. Připadalo mi, že daleko vepředu ještě slyším náš vlak. Myslím také, že hořel. Nevěděla jsem, jak se odtud dostanu, nevěděla jsem, proč to udělal, a nepochybovala jsem, že se pokusí zabít i mého manžela. To už totiž zkusil několikrát.“
Vtom zaslechla šplouchnutí pádla. Spatřila mihotavé světlo lucerny na přídi člunu. Kdosi zavolal její jméno.
„Najednou jsem měla pocit, že tohle je jen začátek.“

„Takže vy jste na první pohled rozpoznal příslušnost Jacka Stapletona k Baskervillům,“ zkonstatoval Watson, když s přítelem probíral podrobnosti jeho posledního úspěchu. „Obdivuhodná ukázka pozorovacího talentu.“
„No, víte,“ zapýřil se Holmes. „Ono to vlastně má kořeny v dětství.“
Watson se zatetelil blahem. Sherlock většinou o své minulosti nemluvil.
„Byli jsme si s bratrem Mycroftem k nerozeznání podobní. Rodiče nás rozlišovali jen podle účesu. Když jsem si to uvědomil, přemluvil jsem Mycrofta, abychom se začali česat stejně. Zmatek v rodině byl dokonalý. Ovšem jen do té chvíle, než jsem bratrovi rozplácl nos kriketovým míčkem. Pak už si nás nespletl nikdy nikdo.“

„Tak vás konečně mám přesně tam, kde jsem chtěl!“
„Mmmm“
„Doufám, Holmesi, že se vám sedí pohodlně.“
„Eee eee“
„A že vás ani ten roubík moc netlačí.“
„Uuuuu“
„Byl bych moc nerad, kdybyste cítil nepohodlí, po těch týdnech zábavy, které jsem s vámi prožil.“
„Chrrrrr“
„Zvláště ty honičky přes celé město a ty vaše chytré převleky.“
„Heeee“
„Konečně si vás můžu vychutnat, než vás zabiju.“
„Ho hohehe“
„Na tuhle chvíli jsem čekal měsíce, takže si ji hodlám náležitě užít.“
„Haha hohe ha hu ho hohahe“
„Co jste říkal? Že by poslední přání?“
„Říkal jsem: ‚Sakra, Watsone, tak už ho omračte!‘“

Lestrade vpadl do hospody.
„Skotskou, rychle!“
„Špatný den?“
„Četl jste noviny?“
„POKUS O VRAŽDU SLAVNÉHO PĚVCE. Včera ráno, poté, co jako obvykle posnídal tři syrová vejce, padl pan John Wilkinson, první tenor naší opery, náhle v záchvatu nevolnosti a zvracení k zemi. Jeho manželka Ethel spustila nářek a přivolaný lékař ji musel od muže doslova odtrhávat. Je podezření, že byl pan Wilkinson otráven …“
„Poslal jsem telegram Holmesovi a on to vyřešil.“
„Tak sláva, dobře to dopadlo!“
„Napsal mi: „Byla to ta slepice.“ Dal jsem zatknout Wilkinsonovou.“
„No a?“
„Vzápětí mi došel další telegram: „Salmonelóza“.“
Lestrade začal bušit hlavou o pult.

Sherlock měl dlouhou, náročnou noc. Domů se vpotácel celý zřízený až po páté ranní a probudil Johna, aby mu ošetřil rány. Jak bylo výhodné mít doktora v domě! Pak si na dvanáctou, místo oběda, poručil silnou kávu bez mléka podávanou jako snídani do postele. Na podrobnosti se John neptal – uměl být tichou vrbou.
Ani obsluhovat Sherlocka mu nevadilo.
Problém Johna Watsona, to byly až Sherlockovy nahé půlky, které nestydatě trčely do vzduchu, zatímco peřina byla u jeho nohou zkopaná do tvaru Nanga Parbat. Měl dojem, že dnes na Baker Street 221B dojde k záhadnému úmrtí jednoho lékaře zdravého jako rybička.

Fandom: Sherlock Holmes
Holmes se přikrčil u zdi a já jsem následoval jeho příkladu. Sevřel jsem v kapse rukojeť revolveru. Upřel jsem zrak do okolního přítmí. V tmavém obdélníku otevřených dveří jsem rozeznal neurčité obrysy mužské postavy. Postála chvíli na prahu a pak, hrozivě přikrčena, vstoupila do pokoje. Zlověstný stín nebyl od nás vzdálen ani tři metry a chystal jsem se, jak ho přivítám, až se na mne vrhne, když vtom jsem si uvědomil, že o naší přítomnosti nemá ani tušení. Muž prošel těsně kolem nás, přikradl se k oknu a velmi opatrně, tak aby nenadělal hluk, povytáhl okno asi o dvacet centimetrů.