DMD č. 15. pro 15. 4. 2015. Téma: Zpět na start bez čtyř tisíc

Je to málem k nevíře, ale i Johan Řehoř býval kdysi mladý a do dnešního rozvážného starce měl daleko.
Z frajerského nerozumu se tenkrát vsadil s třeboňským mlynářem, že se mu podaří odloudit ženu tamnímu vodníkovi. Zprvu se zdálo, že uspěje, vodní krasotince se zalíbil. Jenže za pár týdnů se jí život na suchu znelíbil a jednoduše utekla. A tak byl o čtyři tisíce chudší a zase sám. Peníze by s krvácejícím srdcem oželel a časem na tu příhodu nejspíš zapomněl. Kdyby za necelý rok nenašel na prahu košík s dítětem.
Celý život doufal, že ho vodníkova pomsta nedostihne.
Marně.

Za jeden Říšský kredit se dá pořídit vcelku dost.
Rohlík, deset deka salámu, pivečko.
Je nejsilnější měnou v Galaxii.
Jenomže na faktuře zářila suma čtyři tisíce kreditů.
Palpatin se mračil na účet, který mu vystavil lékařský tým za předělávku Anakina Skywalkera na Darth Vadera.
Rozhodl se Vadera navštívit.
Od své proměny jen seděl, zíral do rohu místnosti.
„Musíš zase začít žít!“ přikázal Palpatin zhroucenému Vaderovi.
„Proč?“ ozvalo se dutě.
„Z mnoha důvodů.“
„Například?“
„Abys mi splatil dluh.“
„Nic vám nedlužím!“
"Hluboce se mýlíš," přistrčil mu Palpatin fakturu před zrcadlové očnice: „Začal ti nový život a jeho počáteční saldo je záporné.“

“Olrajt, Hospodine,” prohlásil Gedeon, “řekls mi, abych vytáhnul na Midjánce, i když je jich jak červenejch mravenců, a já ani necek. Pak si řek, že je nás na ně moc. Že bychom se vytahovali, jak sme je zmydlili vlastní silou - a poslal si mi dvě třetiny vojska domů. Fajn, ty seš tady šéf. Teď mi zbejvá ubohejch deset tisíc, co tady chlemtaj vodu, a ty si zase budeš vybírat, protože tohle je na tebe furt moc velký vojsko. Takže kdybych moh prosit, nech mi aspoň umrněný čtyři tisíce, ať nás ty pohani v poli aspoň viděj, než nás umlátěj čepicema.”

Převzal výplatu za uplynulý týden a zamířil na Hlavák. Usoudil, že pětilitr dráhy nebudou umět rozměnit, tak si koupil dvě lahve whisky na cestu a už seděl ve vlaku.
Ta překrásná blondýna si k němu přisedla těsně před tím, než vyjeli, a byla neobvykle družná. I z lahve se s ním napila. Těšil se na dobrodružství, ale po pár minutách usnul.
Zaspal tak nejen výstup krásné neznámé hned ve Vršovicích a cestu do Budějovic, ale i přepřah lokomotivy a cestu zpět do Prahy.
Stále přiomámen rohypnolem teď přemýšlí, jak se ocitl v pátek v noci na Hlaváku bez jediné koruny.

Potáhla si punčochu a potáhla si z cigarety. Červený lak na nehtech měla oloupaný, vypadal stejně použitě jako ona. Popotáhla. V kapse ji hřály čtyři tisíce, který dostala od svýho štamgasta. Moc se jich nevracelo, ale tenhle se jí zdál být fascinovanej. Byl to jedinej chlap v jejím životě, kterým si mohla být jistá.
Před ní se vynořil stín. Jasně, její pasák byl taky taková jistota. Natáhl ruku.
„Dej mi prachy,“ zavrčel.
„Teď jsem si je vydělala,“ odsekla.
„Nedržkuj a dělej. Támhle na tebe čeká další. Tak šup, ať neni nespokojenej.“
Otráveně se odlepila od zdi. Nenáviděla tenhle nekonečnej kolotoč.