Once Upon a Time

Poprvé mě přesvědčil, abych ho nepodřízla jako prase. Dokonce jsem mu pomohla. Je těžké odolat někomu, kdo ve vás pozná vílu – kterou už nějaký pátek nejste. Zmizel kdo ví kam, hledat svůj šťastný konec pohádky. Já blázen mu to přála a doufala jsem, že se mu to povedlo.
A už je tady zas.
Tentokrát s sebou přivedl celou tlupu. Bandu neschopných rádobyzachránců s vyprsenou Spasitelkou v čele. A nejspíš si myslí, že jim zase pomůžu. Proti Panovi. Že budu riskovat pro jeho krásné oči. Pche.
Netuší, že moje slabost pro něj už vyprchala.
Viděla jsem, jak si maluje oční linky.

S nedůvěrou nahlédl do pulzujícího víru. Připomínal mu příšeru ze starého filmu. Kdyby byla barevná i pro jiné lidi. Po zlomení kletby zjistil, proč ho „nikdy“ nelákaly nové snímky na stříbrném plátně. Proč se cítil bezpečně, když kolem půlnoci zapnul televizi a do videa dal už postopadesáté kazetu s černobílým hororem nebo zamilovaným filmem pro dávno mrtvé milovníky.
Přesto právě když se vracel do důvěrně známého domova, cítil zvláštní nejistotu. Chytila ho za ruku a usmála se. Skočili.
„Nikdy jsi mi neřekl, že tvůj svět nemá žádné barvy.“ Ty moje královno červené!
„Nepotřebuješ barvy, když umíš rozlišit tisíc odstínů šedé.“

Po přemlouvání Ztracených chlapců na ní bylo i ve spánku vidět uspokojení z dobře odvedené práce. Ležela na zádech, lehce chrápala a tekla jí slina. Regina měla chuť zaječet jí do ucha, jak nebezpečná pitomost to byla.
Dobrotivá nanynka, teď i tenkrát. Copak se nedokázala za ty roky nic naučit? Zahrnuje všechny bez výběru důvěrou a láskou. Jak hloupé. Jak riskantní. Hlavně pro ostatní. Protože každý nakonec podlehne, nejde odolat.
Ušlechtilému srdci tak velkému, že z rozhodování vždycky spolehlivě vytlačí všechen mozek. Srdci s malou černou skvrnkou.
„Mohly jsme být rodina, Snow,“ zašeptala a přitáhla jí pokrývku k bradě.

Pan Gold se vracel ke svému obchodu. Přemýšlel o tom, co se před chvílí událo. Tu dívku neznal. Jediné, co měla s Belle společné byla krása. Stala se někým jiným a stačilo k tomu tak málo. Ale to málo nestačí, aby se z ní opět stala Belle.
Lacey pro něj byla cizí dívka. A přesto znal každičký detail jejího obličeje, každý odlesk barvy jejích očí. Ale ten pohled, který mu věnovala, nebyl Belle, ale Laceyin.
,,Pardon," ozvalo se za ním. ,,Promiňte, já nevěděl, že jste spolu." Byl to on, koho viděl s Lacey. Šerif z Nottinghamu.
,,Vlastně nejsme," odpověděl Gold.

„Cvak.“
Dveře se otevřely a starostka vstoupila dovnitř. Nemusela se bát, že by si jí někdo všiml. To si pojistila už dávno.
Obálku, pro kterou přišla, našla snadno. S úsměvem ji schovala do kabelky.
Ještě něco musí vyřídit.
„Cvak.“
Regina už si počínala jako zkušený zámečník. Stačilo jen vědět, jaký klíč je ten správný.
Tiše prošla cizím bytem a lovecký nůž, zabalený do květované látky, chytře skryla pod mřížku vytápěcího prostoru.
„Cvak.“
Ozval se do ticha policejní stanice zámek na dveřích jedné z cel. Mary Margaret se opatrně vyplížila ven a rozeběhla se do lesů.
A Regina se spokojeně usmála.

Teď, když věděl, že ho Sněhurka nemiluje, bylo snadné slíbit Abigail pomoc. Buď pro ni získá pravou lásku, nebo se zbaví vlastního trápení.
***
Očekával monstrum. Avšak z jezera vystoupila nádherná žena.
Siréna.
Nebylo těžké jí odolat. Dokud se neproměnila v jeho milovanou.
"Miluji tě."
Slova lásky z jejích úst byla mocná. Její polibky však nebyly upřímné.
Chtěl s ní bojovat. Místo toho byl však zákeřně stáhnut pod hladinu.
Nedovolila mu, aby se znovu vynořil. Pomalu začínal ztrácet vědomí.
V poslední chvíli však na dně nahmatal ostrou dýku.
Brzy už čerstvá krev zbarvila jezero do ruda.
Jeho utrpení stále ještě neskončilo.

Statisticky vzato, z příběhů, kteří si mezi sebou vypráví lidé tohoto světa, vyplývá, že hrdina nakonec dostane krásnou dívku a bude s ní šťasten, všechno zlé se v dobré obrátí a záporná postava bude po zásluze potrestána. Je to příběh starý jako lidstvo samo. Pro Reginu to vždy byl dostatečný důvod nenávidět statistiku. Protože kdo určil, že ona bude zápornou postavou toho svého příběhu?
Ze statistického hlediska bylo zřejmé, že Emma kletbu zlomí a ona bude po zásluze potrestána. Nevěděla však, jak do statistického vzorce zapadá blondýnka v posteli vedle ní. Nějak jim ten výpočet asi hapruje.
Spokojeně se usmála.

„Tak krásný den,“ povzdychl si Jiminy.
„Vskutku,“ souhlasil s ním muž, stojící vedle něj.
„A jak ti cvrčci dneska cvrlikají…“
Během jejich krátkého nezávazného rozhovoru přišel muž o měšec s penězi, dva prsteny a několik blýskavých cetek.
Takovéto počínání Jiminyho rodiče s oblibou nazývali „klácením zmijí“. Podobné krycí názvy měli pro všechny své podvody.
„Někdo by měl na oplátku sklátit je,“ pomyslel si Jiminy. V dlani přitom tisknul malou skleněnou lahvičku. Sám nevěřil tomu, že by ten lektvar skutečně kdy použil. Nechtěl jim ublížit. I jeho trpělivost však měla své hranice. Udělal to.
A litoval toho po zbytek svých dnů.

Emma byla víc než naštvaná. Potácela se po bytě se svým kamarádem, Jimem Beamem, a hledala, co by mohla rozbít, aby to Mary Margaret moc nerozčílilo. Jak si to jen Graham mohl dovolit? Jak mohl mít tu drzost na ni hrát pana Dokonalého a ještě ji žádat o pomoc, aby za něj vzala službu? Aby musela jezdit celou noc po tomhle zpropadeným městě, zatímco on si celou dobu klátil tu… tu zmiji! Jo, zmije byl vhodný výraz pro Reginu, s jejími dokonale padnoucími šaty, lesklými tmavými vlasy, ústy zrozenými k líbání, skvěle tvarovanými křivkami a… a sakra, ta zatracená zmije!

„Myslím, že se zase blíží můj každoměsíční problém,“ povzdychla Ruby, když pokládala před Emmu a Henryho jejich kakaa se skořicí. Emmině zamračení nevěnovala pražádnou pozornost a pokračovala: „Bude to hrůza, hotová krvavá lázeň.“
„Ruby,“ napomenula ji Emma.
„Mám strach, že to schytá celé město, bude ze mě hotová bestie.“
„Ruby, je tu Henry,“ zasyčela na ni Emma.
„Nemáš ponětí, k jakému by mohlo dojít krveprolití.“
„A dost,“ řekla Emma, popadla Henryho za ruku a táhla ho pryč z restaurace.
„Nevím, co jí tak vadí, však ona za úplňku nebude chlupatá a zubatá,“ prohodila Ruby k Leroyovi. Ten jen pokrčil rameny.