DMD č. 7. pro 7. 4. 2012. Téma: Zprava dobrý

„Jak se ti líbí?“
Kancléř Palpatin se kochal novým rouchem.
Anakin nezúčastněně mlčel.
Měl kancléři dělat doprovod. Ne módního poradce.
Vyšli z kabinetu.
Procházeli chodbou.
Kancléř se nesl v rudém, zlatem vyšívaném rouchu jako …
Anakin nalezl příměr, jenž nesnese zveřejnění.
Palpatin, oslněn sám sebou, nepohlédl do boční chodby.
Rána.
Třeskot rozbitého nádobí.
Na okraj zdobeného roucha přilepil se mastný talíř.
„Hlupáku!“ zaječel Palpatin na senátního služebníka.
„Měl jsem přednost zprava,“ naježil se chlap.
Palpatin zalapal po dechu.
Taková drzost!
Už byl hotov chlapa roztrhat na kusy, když zakročil Anakin.
„Pamatuj,“ k umocnění hlasu použil Sílu: „Kancléř je vždy na hlavní!“

Když jsem ráno vylézala z jeskyně, neměla jsem náladu skákat do vody a plavat na druhý břeh a tak jsem se rozhodla jít po pešince, kterou mi ukázal večer Bheirg. Opatrně jsem našlapovala, aby mi náhodou nepodjela noha. Spadnout jsem mohla jen na jednu stranu a to bylo naštěstí do vody. Nevím proč jsem si vzpomněla na starou známou hlášku „zprava dobrý, z leva tanky“. Podívala jsem se na stěnu skály a místo tanku uviděla pavouka. Jekot, který následoval musel probudit všechny živé tvory v okolí. Netřeba popisovat co poté následovalo. Prostě jsem si nakonec stejně dala nedobrovolnou ledovou koupel.

Požehnané Velikonoce všem
Zašel na popravu, pozoroval umírání odsouzence a mimoděk si mnul pravé ucho. Nebolelo. Nehyzdila je žádná jizva. Ale pro jeho prsty mělo neodolatelnou přitažlivost.
Umírající muž bojoval s bolestí i zoufalstvím. Přesto jakoby věděl, co dělá. Stejně jako když sebral ze země jeho ucho a přitiskl mu ho zpátky k hlavě.
Přišla smrt, neodvratná, strašlivá. Jenže Malchus jí tak úplně nevěřil. Snad pro ono jemné zatahání, kterým si ten muž včera ověřoval, že ucho drží pevně. Jako tesař, když zkouší , jak přidělal nohu ke stolu. S autoritou tvůrce.
Kráčel z kopce dolů a jeho srdce se chvělo napjatým očekáváním.