DMD č. 7. pro 7. 4. 2012. Téma: Zprava dobrý

Jakmile vodák spatří šlajsnu, srdce se mu sevře chvějivým očekáváním. Lodě křižují nad jezem, kormidelníci stojí a natahují krky, aby viděli, kudy to jet. Když vidí, že nic nevidí, zakotví u břehu a jdou se podívat ze souše. Škrábou se za uchem a promýšlejí strategii.
První kánoe už se pustila dolů šlajsnou, proud ji sevřel do své náruče. Pod jezem se prosmýkla vpravo kolem velkého balvanu, mohutný zabalák jí zalévá příď. Loď se povážlivě naklání, nabírá vodu přes bort. Háček bezhlavě vystupuje po hlavě. „Je to dobrý, jeďte zprava,“ řve zadák. A po vzoru Titaniku mizí s keňou v hlubinách.

(4k)
Elias Lönnrot zpomalil na běžnou rychlost a vesmír kolem se změnil z modrého koktejlu v černý smeťák. Upíří flotila urputně bránila orbitu své hnízdní planety proti fretkodlačímu útoku a Elias tradičně skončil přímo uprostřed.
„Černé křižníky vpředu, stíhače na levoboku; Weasleyů je zas jak psů a pomalu je cupují,“ shrnul situaci pilot a trojice za ním se usmívala.
„Šéf nás bude čekat na velitelské lodi upírů, ta je kde?“ zeptal se urostlý Viking a stále se holil svým obouručním mečem.
„Nepoškozená na pravoboku, zahajuji přiblížení.“
„Paráda, připravte se k výsadku. Kdo umře poslední, je buzna,“ motivoval ostatní a šel napřed.

Převalovala se ze strany na stranu. Nemohla usnout a počítání oveček na ni nikdy nezabíralo.
Přemýšlela, která další uspávací technika ji čeká. Mohla by si zkusit jít udělat horké mléko s medem. To by s trochou štěstí mohlo pomoct.
Vyšourala se ospale z ložnice a dala si ohřát mléko. Mezitím zasedla ke stolu a koukala do blba.
Zatímco pila mléko, odhodlávala se k ráznému činu.
"Zprava dobrý, ale na levé straně prostě nikdy neusnu." zašeptala jen tak pro sebe do ticha a povzdechla si.
Naklonila se ke své přítelkyni a snažila se ji co nejněžněji vzbudit.
"Miláčku, můžeme se prohodit?"

Skupina tanků vyjíždí na most. Z prvního vykoukne dědula se silnými brýlemi. „Hej, Lojza, nevidíš vojáky?“ Ozve se z dalšího tanku. Dědula poněkud zmateně nakrčí obočí. „Vojáky?“ S klapnutím se otevře poklop vedlejšího tanku a z něj se vynoří starší, vlídně vyhlížející paní, nebýt samopalu v ruce. „Mladí nám přece vyhlásili válku.“ Lojza nechápavě nakrčí obočí, ale pak si povzdechne. „Zalez, Miluško.“ Babička okamžitě zmizí. Pak se znovu ozve: „Zprava dobrý?“ „Jeď, Miluško!“ Tanky se rozjedou, když tu všááá! Minomety rozmetají skupinu na kusy. O chvíli později se nad vraky komíhá pár duší. „Sakra, Lojzo, chápeš, co znamená zprava dobrý?!“

Poznámka: Chci jen říct, že tahle scénka, o které píšu, trvala tak půl hodiny. Nakonec se něco vyfotit povedlo a slečna to má teď na profilovce na fejsbůku, takže to dopadlo docela dobře :))
__________________________________________
„Že mi nafotíš pěkný fotky? Že jo? Že jo?“
„Co mám s tebou dělat… Tak si stoupni sem na ten most.“
„A jak tam mám asi vlézt?“
„Ideálně chůzí.“
„To se propadne!“
Fotografka si povzdechla a začala s novým fotoaparátem balancovat po zrezivělé konstrukci polorozpadlého mostu.
„Sem si stoupneš a sem dáš nohu. Když to unese mě, tak tebe to unese dvakrát. A pohni.“
„Hehehehe, to nejde! Hahaha, já spadnu!“
„Nespadneš a opři se. Natoč se zprava, to vypadá dobře.“
„Hahahahehe,“ modelka se začala svíjet v záchvatu smíchu.
„Neblbni a stoupni si!“
„Hahahaha!“
„Říkám nechlámej se!“
„Hihihihi!“
„Přestaň blbnout!“
„Hahahehehehe!“

Odjížděli spolu autem pana Weasleyho. Daleko, jak jen to šlo. Ani jeden z nich neměl ponětí, kam, jen věděli, že v Bradavicích už pro ně není místo. Zklamali se v každém, koho znali. Tedy, ona se zklamala. On jako tradičně nečekal nic jiného, než to nejhorší. Odsoudili je. Jejich vztah. Lásku. Porazili zlo venku, ale ne zlo v lidech. I když byl zproštěn viny. Nestačilo to. I když patřila do slavného tria. A tak teď odjížděli. Spolu. Pryč... "Hermiono!" vytrhl ji ze zamyšlení. "Co je?" "Dívej se mi zprava." Stáli na odbočce. Pohlédla na svého muže. Usmála se: "Zprava dobrý."

Slunce venku už začalo svítit a nastalo jaro. Pro Draca to byla nejlepší příležitost, kdy by mohl vyzkoušet svůj dárek k narozeninám.
„Moc děkuju, teto, je fakt krásné.“ rozplýval se mladík nad lesklým černým sporťákem. „Naučíš mě řídit?“ Tato otázka Bellu zaskočila, řekla si, že to nemůže být žádná věda.
„Jistěže…“
* * *
„Přidej… Zahni. No tak… Brzdi, chceš mě zabít?!“ ozýval se její ječivý hlas a Dracovi začaly docházet nervy.
„Ještě jsem se nehnul ani z místa.“ namítl a donutil jí, aby konečně otevřela oči.
„Zprava dobrý.“ řekla, aby zahnala svůj vlastní strach, a Draco šlápl na plyn.
„Brzdi… Notak, pomalu!“

A/N: Nastal čas na dávku morbidnosti a známé z minulého roku...
Klára si odhrnula pramen vlasů za ucho a stoupla si na kraj chodníku, přitom nervózně poklepávala podpatkem - za chvíli musí na tom pohovoru být a jak na potvoru má trolejbus zpoždění… To dojde pěšky. Na rohu se opatrně naklonila do cesty a bleskově se rozhlédla, vlevo, vpravo, vle…
O tři hodiny později na Ústavu soudního lékařství doktor Novák, sledovaný skupinou studentů prvního ročníku medicíny, která už nyní povážlivě disponovala různými stupni nazelenalosti či aspoň bledosti, odhrnul bílou plachtu a moudře zakýval hlavou: „No jo, zrcátko od liazky…“
Ten den šli medici domů velmi opatrně a zcela dle zásad dopravních předpisů.

Plachetnice uvízla mezi ostrovy. „Tak, co teď budeme dělat?“ zeptal se kapitán Bárta ostatních. "Zásoby se ztenčily na dvě procenta a boční vítr předčasných voleb nám bortí záď.“
„Ty si s tím nedělej starosti, miláčku,“ uklidňovala ho kormidelník Klasnová. „Po přistání stejně půjdeš bručet.“
„Já mám hlad,“ začala fňukat Karolína Peake. „Tak Vítka zabijme a snězme,“ navrhl snaživý Paggio. Ještě snaživější Jarolím mu zacpal hubu sextantem.
„Nehádejte se, děti,“ rozhodl Bárta. „Tuhle Radek vyleze na stožár a bude navigovat.“ Ostatní váhavě souhlasili.
„Zprava dobrý, tam už nic není. Doprdele, nalevo – komouši a ČSSD!!“
Vlajková loď Věcí Veřejných najela na útes.

Zprava dobrý, ozvalo se, agentka se plíží tmou a mrtvoly v tichém spěchu zanechává za sebou. Myrta Krátká mnohé zmýlí, tím, že půvaby má vílí. Nenechte se ale mást, velký odpor bude klást, vůči bezpráví a špíně. Zato Sláma Hraboš líně prohrabe se k zlatkám. Varování matkám: po přečtení této knihy vaše dítě bude znát, delikventa mladistvého co rozkrádá každý stát. Omamné látky, kouzlení vílí, kentaura Klusáka, jenž se nemýlí, když na svých laptopech špízuje svět, kde vládne zločinně kdejaký skřet. A taky Slámovy nervové plyny, dík kterým podniká loupežné činy. Zkrátka kdo chce poznat smrt, ať ovoní jeho prd.