Dobrá znamení

Archanděl Azirafal si nešťastně přeměřil nekonečný bílý stůl, který se prohýbal pod stohy složek čekajícími na vyřízení. Všude jen samé papíry na papírech, žádné kakao, dortík ani sušenka. Žádná podřadná hmota.
Žádné barvy. Žádné teplo.
Kam až oko dohlédlo, všude jen sterilní bílá. Prázdno. Chlad.
A co hůř- žádné zajímavé konverzace. Žádný smích. Žádné propašované víno a pohihňávání nad krakení bujabézou.
Žádné laskavé zlaté oči a hladivý hlas. Žádné laskavé… cokoliv.
Hluboce si povzdechnul a prudce otřel protivně pálící oči.
Jsem v nebi, sakra! V samotném nebi! Mám hlavu doslova v oblacích!
Tak proč…
Proč je to takové strašné peklo?

Před nějakými těmi šesti tisíci lety Crowley doslova chodil s hlavou v oblacích, než se jednoho... dne? Jak se tomu říká, když je to před začátkem času? Jedné nevýslovné entity snesl, vlastními slovy, vycházkovým tempem dolů.* Od té doby stál nohama pevně na zemi. Mnohdy i pod ní. Každopádně si dával zatraceně dobrý pozor, aby se nahoru už nikdy ani nepodíval. Prohlédl Nebe, ještě než zmodralo, ale stejně... stejně, kdykoli se nějakým nedopatřením podíval Azirafalovi do očí, měl pocit, jako by se mu hlava sama od sebe vznesla zase nad mraky.
Nejhorší na tom bylo, že měl ten pocit rád.

Azirafal miloval tradice. Odpolední čaj s lahodným kouskem sladkého pečiva, gramofon přehrávající nejvýznamnější hudební skladatele, sklenka archivního vína - to byly jeho léty prověřené radosti.
A klasický tanec, samozřejně. Všechno to moderní natřásání nesahá takové opomíjené gavotě ani po kotníky.

Naproti tomu slavné rozmáhající se disco bylo Azirafalovi vzdálené asi jako kuřeti kvantová fyzika. Šmahem ho odsoudil.

Dokud ho pracovní povinnosti nezavedly do klubu, ve kterém se uprostřed parketu svíjel jistý důvěrně známý démon. Azirafal oněměl.

Crowley tančící disco byla ta nejsvůdnější věc, kterou kdy viděl. Dokud ovšem nepozvedl zrak od jeho svůdně se kroutících boků k tomu neuvěřitelně směšnému kníru.

Aziraphael naposledy obešel strom, a nespokojeně nakrčil nos. Něco tady nehrálo.
Bůh přece jasně prohlásil NEDOTÝKATI SE, velkými písmeny a důrazným hlasem. Nenechal by to přece jen tak. Stromů tu bylo spoustu, jak to ti dva chudáci měli poznat.
Kolem kmene se mihlo něco černého a šupinatého, a Aziraphael málem vyjekl nadšením. No ovšem. Určitě tu byla cedulka, a ten proradný had ji někam zašantročil. Nebo hůř, sežral. Sáhnul do kapsy řízy a vytáhl kus pergamenu a pero. Hotovou cedulku pak připíchnul do výšky očí. Spokojeně se pousmál.

A všechno bylo v pořádku. Jen Země zůstala o něco méně obydlená.

Speciální koutek pro Crowleyho osamělou post-S2 existenci:

Julie: Nahoře a dole. Styl, který by krásně zapadl do knihy. Originální pohled na postoj k Azirafalovu odchodu do Nebe.

Esti Vera: Proč počítat dny, když už nepřijdeš? Silná, ale krásná melancholie. Crowley je rád, Crowley se bojí.

strigga: Do you think you can tell? Trochu vzpomínek a hudebních preferencí.

Humoruplný koutek:

Wolviecat: Rychlostní limity andělů. Příjemně humorná jednohubka a moment, který předcházel jednomu zásadnímu životnímu kroku Anthonyho J. Crowleyho.

Alexka: Akademická čtvrthodinka. Autorka se Znamením věnovala po celý duben, poměrně soustavně. Mě ale asi nejvíc oslovila tato drobnost, vracející na scénu jistou starou známou z knihy a první série.

Aileeah: Šuškanda. Pekelná drbárna a jeden roztomile nepříčetný démon. Co víc dodat!

Carmen: Everyday, it's a-gettin' closer. Když byl odpískán první pokus o armagedon, děly se věci.

Evangelista biolog: Dehonestování demaskované debužírující dekarboxylace. Megamilá hříčka o nadpozemském (ne)porozumění lidským termitům.

Borch: Na okraji. Když anděl a démon potkají anděla a čerta... Myslím, že tenhle crossover tu prostě absurdně dlouhou dobu scházel!

Ochutnávka z rozsáhlejší série:

Smrtijedka: Dobří andělé se vracejí. Část z poutavého a záhadného příběhu naší známé, zarputilé andělky Michael, kterým nás autorka průběžně zásobovala. Rozhodla jsem se zasdílet tuto konkrétní část zejména kvůli rozkošné závěrečné replice nejvyššího archanděla Gabriela.

Zasténal.
Polilo ho horko, ale věděl, že ho postih nemine.
„Byls hodně zlobivej anděl.“
„Ano.“
„Jakže?“
„Ano, pane.“
„Zasloužíš pekelně potrestat.“
Polknul.
Několik titulů se sesypalo na zem, když ho Crowley přitisknul ke knihovně a přišpendlil mu dlaně nad hlavou.
Zaúpěl.
„Dokud neřeknu, tak se nepohneš. Přijmeš jakejkoliv trest.“
„A-no, pa-ne,“ vykoktal anděl. Po těle to mravenčilo.
Démon ho něžně pohladil po tváři, aby mu setřel slzy. „Zopakuj mi svoje záchranný slova.“
„Kočičí zlato.“
„Výborně,“ odstoupil. „Začneme pověstmi. Tuhle knihu cením na sedm liber.“
Crowleyho ďábelský plán.
Snaže se ignorovat velký nápis Výprodej knih ve vitríně, Azirafal do třetice zanaříkal.

Syn Boží se vypařil. Zůstala po něm jen prázdná skořápka. Nejvyšší archanděl Azirafal po roce ve funkci začíná řešit to, co při jeho přijetí předesílal Metatron.

Je tu druhý příchod Krista, návrat jeho anti-jmenovce, citově zraněný démon, háčkující anděl, kaučukovník na poušti, babské ucho v čaji i hrozivá dvojčata z Nebe a Pekla. Snad bude mít svět zase jednou kliku.

Celou moji variaci na třetí sérii Dobrých znamení najdete zde.

K dispozici je i kompletní bípapový soundtrack.

Časem se snad ozvu s vizuálně vymazlenější, ilustrovanou verzí. Pokud soustavné pokoušení mého manžela k tomuto kreativnímu Ujednání přinese ovoce.

Mějte se krásně!

Rozloučili se s Muriel a Ješuou na letišti v Madridu.
O hodinu, patnáct kilometrů a cestu taxíkem později, seděli Crowley s Azirafalem na lavičce uvnitř nádraží Atocha. Za jejich zády bujelo čtyři sta druhů tropické zeleně v několika nemalých, geometricky vytyčených plochách.
Ve vzduchu bylo cosi magického, známého. Rajského.
Ten nápad vzešel od Crowleyho. Zadostiučinění v podobě toho, co Azirafal zbožňoval. Osmnáctihodinová cesta vlakem z Madridu do Paříže, se všemi zpožděními, nefunkční klimatizací, ztracenými návaznými spoji.
Spolu. Sami.
„Co bylo s tím párovým orgánem, anděli?“
Azirafal se usmál
„Tedy… lidská srdce. Opravdu jsou jaksi propojená. Byl jsem u prvotních návrhů.“

In the beginning, there were two angels. They were young and eager to see what may come next.
Then one of them fell from heaven. His glee turned into resentment and he lost his hope for the future.
The angel turned into a demon.
It was a tale as old as time. The angel and the demon weren't allowed to see each other anymore but they didn't listen. Their hearts grew fond of each other. And as the centuries went by, they couldn't imagine life without the other.
They fell in love.
And the rest is history.
Or is it?!

Belzebub seděla u zrnité televizní obrazovky v nespolečenské místnosti. Crowley to dokázal, Michael nepadla. Alespoň zatím. Dokud není na ničí straně, bude klid. Belzebub nechtěla válku, bolely ji z ní zuby, a po vítězství pekla nad nebem by na ni čekala kupa administrativy.

Na druhém konci nesmrtelného žebříku stála archanděl Uriel, rovná jako pravítko, a hleděla do ultratenkého nebeského tabletu. Michael na monitoru spí. Andělé spát nemají. Sny jsou pro smrtelníky. Odpočinek je pro smrtelníky… Vypadá klidně. Určitě se brzy vrátí. A zbytek…

„...je historie!“ odplivla si Belzebub. Živý záznam ze Země přerušily třicet let staré reklamy na History Channel.