Dobrá znamení

Nedávno, blízko Londýna, žil chlapec. Jmenoval se divně. Warlock.
Divná byla taky jeho chůva.
Vyprávěla mu příběhy. Jejich hrdinové dělali zlé věci. Zadupávali žížaly a házeli hlemýžďě o zem. Špatně narostlé kytky vytrhávali s kořínky, pro výstrahu ostatním.
Jistě si teď stejně jako Warlock říkáte, že takové věci se nedělají!
Chůva ale mluvila i o Evě, která ochutnala zakázané jablko a Bůh jí za to potrestal. O hadovi, který to všechno způsobil a proto byl s Evinými potomky po další a další staletí. O andělovi, který neposlouchal příkazy a daroval lidem na ochranu svůj plamenný meč.
Udělal to, protože chtěl.

Azirafal stál blízko – vlastně by se nejraději sesunul na písek mezi Crowleyho a Michaela – a stejně neslyšel, co si říkají. Další vývoj událostí – přesun Crowleyho do polohy ležmo a Michaela do pozice škrtivo – ho tedy zastihl značně nepřipraveného.
Nejdřív vyjekl. Pak provedl opatrný výpad plamenným mečem. „Ustup, dém… andě… Michaeli! Nebo… Tak Crowley, dělej něco! Jsme tu dva na jednu!“
Všechno skončilo tak rychle, jako to začalo. Michael pustila Crowleyho a postavila se čelem k Azirafalovi. Celá jeho podstata se sevřela, když poznal pohled v jejích očích. Natáhla ruku po jeho meči.
„To neudělám,“ řekl třesoucím se hlasem. „Tohle ne.“

„Fakt pokrytecký, mami. Zajdem si na mši. Dáme si oplatku, tělo Kristovo, ó jak jsme velký křesťani. A fotku na sítě, to hlavně, tátovi to nažene body…“
„Mladý muži, upozorňuji tě…!“
Nám známá dvojice turistů sestupovala po schodech z kostela de la Santa Cruz.
„Miluj bližního svého! Cha. A moje chůva mi přitom cpala do hlavy věci jako: ‚Uhoď ho, Warlocku, dej tomu hlemýždi co proto! Jistěže nemá žádné kamarády, bez obav!‘ Šílená ženská…“ Poslední slova mladík pronesl s vyváženou směsicí hrůzy a obdivu.
Poblíž stojící démon vytřeštil oči. Drcnul loktem do Azirafala.
To přece nemohla být…!
Energicky vykročil vpřed.

Adam měl rád tohle deštivé počasí, kdy byli všichni zalezlí vevnitř a svět patřil jen jemu. Na kole nazdařbůh vyjel z Dolního Tadfieldu a užíval si rychlost pohybu.
Najednou se rychlost změnila v bolest nárazu.
Skláněly se nad ním tři siluety. Pískalo mu v uších, viděl rozmazaně, motala se mu hlava.
Další rána, tentokrát zboku.
On do mě kopnul! uvědomil si Adam.
Další rána přišla odzadu a pak seshora.
Už moc nevnímal, když k němu dolehl její hlas: „Uličníci, grobiani, okamžitě ho nechte. Ještě jednou se ho dotkneš a ta ruka ti do tří dnů zčerná a odpadne.“
Anatéma.
Omdlel.

„Crowley, myslíš, že je to dobrý nápad?“ šeptal Azirafal zuřivě svému démonu do ucha a přitom nespouštěl oči ze zhrouceného archanděla o kus dál. On poslal Uriel k šípku! To Crowley, bílá vrána mezi padlými, se musí pouštět do sebevražedných akcí…
„Tys nikdy nepadl, anděli. Navíc jsi ji docela nedávno prohodil mým oknem,“ namítl démon.
Azirafal se zapýřil. „Zasklil jsem ho! Kromě toho…“
„Jsem to byl já, koho támhle opelichaná vrána chtěla zklovnout,“ zadeklamoval a otočil se směrem k jámě lvové. „Jdeme na to.“
Azirafal pozvedl plamenný meč v zastrašující pozici. Crowley překročil kousek věčné pouště a klekl si.
„Zdravíčko.“

Michael bezvýsledně zalomcovala klikou knihkupectví.
Nebyla tu od chvíle, kdy se ten - fuj -, arcizrádce Gabriel doslova vypařil s jistou bzučící bestií.
Rok poté tu stála znovu - vrchní archanděl verze 2.0 v trapu, o jeho krajně nevhodných stycích s bytostí temnot ani netřeba diskutovat.
Začínalo to být únavné.
„Není tady,“ ozval se za ní povědomý hlas, „nikdo z nich. Mám to tu v merku už pár dní.“
„Vévoda pekel Shax,“ odtušila jen s lehkým překvapením, jakmile se otočila čelem do ulice.
„Archanděl Michael,“ opáčila žena v červeném téměř identickým tónem.
Vypadaly jako dvě poloviny zrcadlového obrazu, s aplikovaným efektem inverze.

"Can I have this dance?" asked Aziraphale.
Reality seemingly shifted when Crowley looked at him.
Only Aziraphale could be thinking about dancing right now!
What was he thinking?
Crowley wasn't sure. But he also couldn't refuse.
Right at that moment, they heard something ominous.
Old trees were also dancing. And there were hundreds of crows sitting in their crowns.
Wind changed into a tornado and took his Angel away.
"Crowley, wake up!" Aziraphale shouted.
Rational thoughts were slowly crawling into Crowley's brain.
"Oh, no," he mumbled.
Was it a premonition? He grabbed Aziraphale's hand. His Angel is not going anywhere.

„CRAWLY!“
Mílovými kroky k nim mířil usměvavý třicátník s opálenou tváří.
„To je skutečně… ?“ zamumlal Azirafal.
„Nový nejvyšší archanděl!“ odtušil okamžik a pár kroků na to Ješua, král židovský, Spasitel tohoto světa.
„Jo, on - jasně… A Muriel, vyslanec Nebe na Zemi,“ osvětloval přítomným prapůvodní pokušitel, „... okamžíček. Vy dva - se neznáte? Nikdy jste se nepotkali? Poslední rok…?
„Popravdě, někdy se s Ním nesetkají celé měsíce.“
„Kdo by taky neustále konverzoval o počasí, že? … Vypadáš jinak, ne-příteli! Vídal jsem to shora, nicméně…“ Ješua rozhodil rukama.
„Lidský tělo je jak pracovní boty. Vklouzneš do něj, pak zase ven a jednou za čas upgraduješ…“

Vzbudil jej hrozný křik. Zuřivý, vzteklý řev. Azirafal už ani nepočítal po kolikáté sbíhal ze schodů, zavazuje si župan přes pyžamo.
Uprostřed chodby stál Crowley, kompletně oblečený, s jednou botou na pravé noze a druhou v ruce. Přesněji držel něco, co kdysi bylo luxusní koženou botou se vzorem hadí kůže.
„Bude z ní předložka,“ vrčel démon a oči se mu nebezpečně zužovaly.
„Proč tady tak řveš? Slušní lidé ještě spali.“ pronesl anděl vyčítavě.
„Boty.“ pronesl Crowley ledovým tónem.
„A?“ Azirafal netrpělivě podupával, ruce zkřížené na hrudi.
„Ta zatracená medvědice mi rozkousala pracovní botu! Jak se mám teď ukázat v Pekle?“

"Hele co mám!" Aziraphale nadšeně přicupital ke Crowleymu, který se na něj jen otráveně podíval.
"Hm?"
"No koukni se!" Aziraphale ukázal dolů a démon ho poslechl. Na nohou měl Aziraphale bílé kozačky s jehlovým podpatkem a šněrováním. Crowley vyvalil oči.
"Kdes je vzal?" zeptal se a Aziraphale mu věnoval ublížený pohled.
"Koupil jsem je, samozřejmě. Říkal jsem si, že navrhnu, aby se nosily v nebi při práci," vysvětloval. "Zaprvé, nohy v tom vypadají úžasně, zadruhé jsou fakt pohodlné a zatřetí-" Aziraphale udělal piruetu.
"Uvědomuješ si, že Beelzebub má podobný, že jo?!" zeptal se Crowley a Aziraphaleův úsměv povadl.
Zatracenej Crowley.