Pět pokladů

"Já nikdy nic neulovil..." konstatuje posmutněle Apolo.
"To musíš brát obrazně," poučuje Sikar, "třeba po nocích loupežně vraždíš - a šmik ho, podřízneš náhodou miliardáře s plnýma kapsama peněz! Kapitální úlovek!"
"Řekla bych," zasní se Thea, "že ďábel měl na Velký pátek také pocit totálního vítězství..."
"Výborně, rozeberte si poslední možné motivy," vzteká se Filcin. "Nějaké písmenkování nejde?
"Myslíš jako kapitál, únik a love?" reaguje bryskně Linkva.
"To je ono," jásá otec, "ex-bolševici střízliví z lásky k Marxovi..."
"Sháním něco jako Marxův Kapitál," vejde Taura, "potřebuju nějakou podpěru k Viktorce, aby jí pořád nevypadával dudlík.."
"Vem si Joyceho Odyssea," radí Linkva.

Linkvo, udej jméno a přiznej se!
Tati, já to fakt nebyla. V živých mrtvých trochu namočená, ale s tímto nemám nic společného!
Theo, tak co ty?
To je z Palečka, táto, prostředníčku, tak co ty? Chlapečkovi zrudla líčka, šiška dělá drahoty...
Přiznání, to je přiznání! Odbíháš od otázky!
Ne, ne, ne, není! Kde je, prosím tebe, v bibli jaký kozel zahradníkem?
Třeba Šavel-Pavel, podezřelá! Sikare, Apolo, přiznejte se!
My nic, my muzikanti, fotřisko!
Viktorko?!
Uáá!
Jsem v koncích! Koho seřvat?! Tauro, miláčku...?
Já nedávala vůbec žádná témata, muži.
Někdo z nás je vrah, to jsem si jist!
Tati?!
Dotázaný mlčí.

„Já to nechápu,“ řekne téměř plačky Apolo.
„Já znám akorát mrtvý, prd ví,“ podotkne Sikar, než přilétne pohlavek, „au!“
„Prosím, děti,“ mne si ruku Filcin, „raďte rozumně!“
„Živí se musí,“ odkládá Thea učebnici biologie, „vyhýbat trávení jedovatých hub, mrtví se jich mohou nacpat, co hrdlo ráčí…?“
„Sporné,“ praví rozhodně Linkva, „když se totiž nevyhnou, jsou mrtví a platí premisa bé. Takže vlastně mohou.“
„Dobrý směr,“ mne si tentokrát otec čelo, „živí se musí řídit logikou, duchové ne.“
„Mrtvoly prochází zdmi a straší a křičí…“ uchechtává se Sikar.
„Uáá!“ zařve Viktorka.
„Kde jste všichni?“ ptá se Taura.
„Tady, pod stolem,“ pípnou.

V předsíni šrumec, vrznutí dveří od záchodu.
"Táta se vrací z karet," pravila ponuře Linkva.
"Já spím," vytrhla se Thea z modlitby.
"Já taky," vypnul péespéčko Sikar.
Apolo, pravdomluva, neděl nic, neb spal.
"Vaše tvrzení jsou sama v sobě sporná," sykla Linkva, "srabi!"
"Děti drahé," šeptal halasně Filcin, "děkuju, že jste mi poslali téma."
Ani nedutali, děsíce se svolání rodinné rady.
"Aby bylo jasno," nedbal nereakce otec, "zabírám si blijící tramvaj!"
"Cože?" vydechli všichni tři najednou, mimikry nemimikry.
"No, když má být zle dvojce, tak mě hned napadla tramvaj s číslem dva!"
"Příště piš s diakritikou!" zahučela Linkva k Sikarovi.

"Není o tom pohádka," zeptá se Apolo, "jak dědeček měnil, až vyměnil?"
"Možná bych to moh´ otočit," sní před snídaní Sikar, "vyjde si s mrtvou žížalou a vrátí se s pytlem peněz..."
"Což mu jistě," ohradí se Thea, "nezaloží žádný poklad v nebi!"
"Pronominální numerale kolik, neřku-li za kolik je nejen v náboženství, ale i ve filosofii zcela zapovězeno!" doplní Linkva.
"Kolik párků si kdo dá?" křičí z kuchyně Taura.
"Já čtyři," hlásí Filcin, "za kolik se ptá buď nový zaměstnavatel, nebo... vlastně pak už nikdo."
"A co z toho udělat kolík?" navrhne Linkva.
"To si moc nepomůžeme," mračně otec.

"To je téma jako stvořené pro nás," řekl Filcin, "co říkáte, můj týme?"
"Kolektivní autorství je passé," neodpověděla mu Linkva, "od časů Descarta se subjekt pociťuje poměrně individualisticky."
"Mě vynech," neodsekl Sikar, "mlátí mnou sebevydělující se puberta!"
"Jestli je něco napsáno mnoha autory," nepravila Thea, "pak je to Bible!"
"Já radši dávám góly, než přihrávám," neupřesnil svou pozici k týmové hře Apolo.
"Uáá," nevrátila se ke své trošce do mlýna Viktorka.
"O víkendu si musíš poradit sám," pravila Taura, "vezmu děti za tetičkou do Olomouce. Navařila jsem ti, tak neumřeš hlady. Odpočiň si!"
Pravila o pár vteřin dříve, než osaměl.

Taura se rozesměje.
"Já vám to ukážu!"
Vstane, rozkročí se, zvedne ruce, vyšroubovává žárovku, předpaží, roluje svetr, pak zatáhne záclonu přes své poprsí...
"Grhm!" zavrtí se dotčeně Viktorka.
"Co to je?" vytřeští oči Apolo.
"Asi že máš tančit, když padá letadlo!" houkne Sikar.
"Univerzální posunková řeč," upřesňuje Linkva.
"Buď to máma ukazuje špatně," ušklíbne se Filcin, "nebo tak moc univerzální není."
"Náhodou to předvádí přesně," dává na odiv svou prolítanost světem Thea, "úplně stejně nesrozumitelně jako letušky!"
"Trhněte si!" nenechá se rozhodit matka, "sundavám plovací vestu, nandavám plovací vestu, nafukuju plovací vestu... Jejda, teče mi mlíko!"
"Uáá," ozve se příčina.

"Nemají tam chybu?" zeptá se Sikar u večeře.
"Já myslím, že v tom je právě ten vtip!" radostně Linkva. "Zvlášť je to předložka se zájmenem, dohromady příslovce a teď to dejte takhle dohromady, ha, ha!"
"Já se nesměju," pochmurně Thea.
"Já tomu nerozumím," ještě pochmurněji Apolo.
Viktorka se usměje.
"Ty se krásně směješ, holčičko moje," zjihle Taura.
"Dva dny před tím, než ho zabil, se ho bál. Potom už ne. Správně?" nedá se Sikar.
"Musíme se u každého jídla bavit o tématech?" méně zjihle Taura.
"Souhlasím s maminkou!" vyhrkne Filcin.
Všichni k němu překvapeně vzhlédnou.
Potí se, otec.
Něco zvoral.

"Můžete mi vysvětlit," vklopýtal do obýváku v jedné botě Filcin, "proč zrovna dneska, kdy jsem pryč, vyjde téma už v šest?!"
Děti u stolu mlčely.
Taura se i s přisátou Viktorkou zvedla.
"Myslím, že si s tebou chtějí vážně promluvit. Půjdu raději pryč."
Zkoprněle usedl.
Linkva mu zašermovala před nosem Bachtinovým Románem jako dialog.
"Kde je náš vývoj?"
"Jsme teprve na začátku," hlesl.
"Proč se jmenuju tak pitomě?" vyjel starší syn.
"Když přeložíš svý jméno, je to Sikar..."
"Proč z Viktorky děláš ubulenku?" přiložila polínko Thea.
"Minule už spala... Dneska dudlá."
"Mám spoustu komentářů, tati," usmál se Apolo. "Koupils maršmelouny?"

"Vlastně mně přijde fascinující," praví Filcin unaveně, "jak dokážou dát každý den nejhorší téma na světě."
"To je, fotřisko, logicky sporné," zamumlá Sikar tak, aby nebylo bráno jako drzost. Je přeci jen čerstvě po zpovědi.
"Mák není fér," podpoří naopak Thea, "není to biblická rostlina!"
"Ale makovice je taky hlava, ne?" rozhání mraky Apolo. "Ta se dá třeba useknout!"
"A máš to, sestřičko," vzhlédne od slovníku Linkva, "makovice Jan Křtitele na stříbrném tácu pro Salome!"
Viktorka ani nedutá.
Román je román a ona se vyvíjí.
Ani Taura netiší a nesrší blesky.
Nejsou doma.
Shánějí mák na makové placky.
Chystají překvapení.