DMD č. 2. pro 2. 4. 2017. Téma: Neruš moje kruhy

Tohle sis vybrala?“ Babička si prohlíží Lídina přítele, jako by šlo o dobytče pochybné kvality. „A proč má ten kruh v nose?“
„Ježiši, babi,“ povzdechne si Lída, „to se dneska nosí.“
„Má to něco společného s plodností? Dává tím najevo, že je připraven k páření? Máte chovný potenciál, mladíku?“
Dan zrudne. „Madam, já vám asi úplně...“
„Myslím, jestli vaše breberky pěkně mrskaj ocáskama. No, já vím, vy mladí jste dneska samá kariéra a cestování, ale ono z každýho mladýho bejčka je jednou starej vůl-“
„Babíí,“ zaúpí Lída.
Nakonec, jako test je to dobré. Jestli Dan přežije babičku Mary, přežije všecko.

„Neruš eee… tento… moje kruhy,“ ozvalo se nerudně.
Aberforth, který se chystal postavit na stůl třetí máslový ležák, se překvapeně zarazil. „Co ti přelítlo přes nos?“
„Přemejšlim.“ Hagrid chránil dlaněmi mokrá kolečka, která na stole zůstala po dvou předchozích sklenicích, a mračil se na hostinského.
„O čem?“
„Děsně mě bolí koleno.“
„A to přemýšlíš, jestli zajít za Poppy nebo k Mungovi? Nebo co?“
„Ale néé. Dneska přijede Olympa a já nevim, jak to mám udělat, dyž si nemůžu kleknout.“ Hagrid sáhl do kapsy, vytáhl středně velkou krabičku a otevřel ji. V sametových hnízdečkách tam ležely dva zlaté kroužky poloobří velikosti.

Předem zařizovala potřebné. Když se jí poprvé ptal na její jasnozřivost, přiznala dobrý sluch. Slyšela ho zdaleka, rozeznávala hlas. Jen jeho...
Její rozpaky raději blahosklonně přehlédl. Víckrát se nezeptal.
Nedovedl by spočítat, kolikrát k ní zbitého Nicolase přitáhl. Všední rutina. Vždycky si věděla rady. Nemohl si pomoci tu malou, drobnou osůbku neobdivovat. Jenže -
Drobná čistá osůbka, co už vůbec není malá, dnes přiznala víc než dobrý sluch. Odmítajíc věkový rozdíl přiznala cit ke zkaženému ovoci, o kterém tušil a modlil se, aby za léta vyprchal.
Nevyprchal.
Zesílil.
Niina dnes definitivně vystoupila z nepsaného kruhu. Co má on teď sakra udělat?!

Knieža Ranocký držal v ruke pergamen. S pevným odhodlaním, že tentokrát sa dostane za tretí riadok, do neho zabodol pohľad...
Dočerta!
Znechutene pergamen odhodil a schoval hlavu do dlaní. Prečo sa dnes nemôže sústrediť? Chcel by pracovať, fakt!
Je to skoro rok, čo si mu to sľúbil...
Je to iba väzeň!
Zachránil ti dcéru
To bola jeho povinnosť!
Jediný ju splnil
Bol skutočne odsúdený právoplatne!
No keď to sudca Peterský krásne zdôraznil..a trikrát, čo?
Mlč!
Oprel utrápené čelo o okno. Vonku sa hrala jeho dcérka. A vedľa nej..mráz mu prebehol po chrbte... stálo tam zosobnenie jeho čierneho svedomia.

Jsou přátelství, co životem nabyla síly,
party lidí se společnými zájmy.
Však vše prověří se ve chvíli,
kdy objeví se ta pravá, co dá mi.
Než pořádně se stihnu nadechnout,
už je z ní "holka moje".
Nemůžu se bez ní nikam hnout
a v přátelství se napínají spoje.
Ačkoli našim vtipům nerozumí,
čeká, že všichni ji tu budou brát.
Se samozřejmostí se vnutit umí,
i já pomalu přestávám si lhát.
Když přátelství jsou tvým vztahem zasažena,
když kamarádi mlčky trpí nové družky či druhy,
je čas jí říct: "Jsi sice mého srdce žena,
laskavě už mi ale neruš moje kruhy."

"Čekám na vás Obi-Wane. Konečně jsme se setkali. Kruh se uzavřel. Když jsem-" vtom ale proslov sithského lorda přerušilo pípání komlinku. Stiskl blikající tlačítko na svém hrudním panelu.
"Neruším, Vadere?" ozval se hlas admirála Mottiho a starý Jedi jen stěží skrýval pobavení. Než mohl Sith odpovědět, admirál pokračoval s pohrdavým tónem v hlase. "Jak bych vlastně mohl? Zatímco jsi ztrácel čas šarlatánskými nesmysly, naši lidé lokalizovali vetřelce v sektoru-" Mottiho hlas se změnil v nesrozumitelné chrčení.
"Abych pravdu řekl, rušíš. Ale ne nadlouho," dostal se konečně ke slovu Vader a pohybem svých prstů předznamenal stahování neviditelné smyčky ve vzdálené kajutě.

Když, v noci, zamyšleně.
"Neruš mé kruhy, vole," houkne na něj hora masa, do které málem vrazí. "Nevidíš, že pracuju?"
Obloukem obchází, chlap uprostřed chodníku, hlavu vztyčenou vzhůru. Práci? Jako že tu ten dobytek močí?
Těžko, když pumpuje.
Nedá mu to a jde po jeho pohledu.
Naproti přes ulici ohromný osvětlený billboard s nahou roztaženou vychrtlou náctiletkou. Trubice vysavače jí sahá do půlky levého kolena tak, aby nezakrývala nic, z ústí nástavce vykukují dvě malá dětská chodidla.
VAŠE SMETÍ DO NAŠICH ÚTROB!, hlásá hrdý nápis firmy SAJEM, my jsme fakt síla.
Vymknuta z kloubů doba šílí.
"Ááách," zaříjí noční pracant.

Celý čtyřiatřicátý rok byl nahnutý. Jarní lijáky lily, střechy zatékaly, místo řezby jenom truhlařina.
Léto bylo dusné, první jasan shnil, druhý jsem vybíral dlouho.
Nejhorší ale byla Anna. Kde jiné pod outěžkem zrály, ona vadla. Dvanáctiletý Sergej zlobil častěji než pomáhal. A Záboj nechtěl vidět.
Víš Romane, on mě přemluvil. Přišla, když jsem osekával kmen. Jistěže chci holčičku. Ale mám strach... Už minule...
„Tentokrát budeme s tebou."
V rukou zas měla ten starý, horečnatý třas.
Do října jsem jasan nařezal na kruhy, utěšeně srovnané. Pak Sergej vletěl do dílny, kola se rozkutálela. Mámě teče krev!
Druhý den jsem jasan spálil.

Chvátal na poslední chvíli, ale před ohněm a vodou musel zastavit.
Pevnina hnědá a černá.
"Dělej, už zvoní!" houkli na něj poslední probíhající opozdilci.
"Vám se to řekne," hlesl jim do zad, "když nevíte!"
On věděl: červená hoří, modrá topí.
Živly se mstí.
Z pastí pod sebou by se vymotal, ale nesplněná zkouška předznamenávala špatné známky, výprasky, šikanu.
Poskakoval po pestrobarevné podlaze, tam na ostrov, tu na kámen, tady je celý světadíl.
Ke schodům zbývala poslední překážka, Mars s tmavými koly, když země dýchla:
"Nevstupuj na mé kruhy!"
Zůstal ohromeně stát.
Trubka na stěně, po které ručkoval, horká, bolestně horká.

„Karle prosím, ještě ne…“
Ludvík seděl na parketách jen v trenýrkách a nátělníku. Po jeho neoholené tváři se koulely slzy.
„Může to ještě pár dní takhle zůstat, ne?“ „Do září času dost…“
Karel vypadal neoblomně. Ošoupané kalhoty od obleku a v ruce pomačkaný plán.
„Pane Náhlý, už to víte alespoň rok.“ „Tak se s tím smiřte a nechte kluky pracovat.“
Ale to přeci nejde, byl to celý jeho život a teď… Všechno mu vezmou. Pár chlapů, co dostane zaplaceno, a zbyde jen hromada suti. Prej modernizace a nové metody výuky.
„Karle prosím, aspoň ty kruhy mi neruš. Šplhadla vzal čert…“