Novinky ze světa sportu

K ostré výměně názorů mezi sportovci došlo na atletickém mistrovství světa.

Slavná klokaní skokanka nařkla bezsrsté kočičí sprintery, že při běhu záměrně pohoršují diváky, když závodí nazí.

Kočky na oplátku obvinily skokanku, že při tréninku vždy nosí v kapse na břiše některého ze svých potomků, čímž je může ohrozit.

„Je to speciální tréninková metodu,“ brání se sportovkyně. „Když nacvičuji se zátěží, na závodech pak doskočím mnohém dál.“

I to, že obvinila zrovna bezsrsté kočky, a ne například morčata, však může mít jednoduché vysvětlení. Kdysi totiž v doskočišti dopadla do míst, které jeden z kočičích sportovců omylem zaměnil za veřejnou toaletu.

Rekordně nízký počet sportovců nastoupil letos do psího závodu v běhu na lyžích na patnáct kilometrů.

Většina lyžařů se odhlásila až těsně před zahájením programu, a to z dosti podivných důvodů.

Jeden z retrívrů se vymlouval na psí počasí, i když venku svítilo slunce. Mops uvedl, že se cítí jako spráskaný pes, akita inu měl náladu pod psa. Dalmatin tvrdil, že soupeřů je jako psů, takže se jich bojí.

V čem byl zakopaný pes, se ukázalo teprve následujícího dne. To když se bernardýn při oslavě svého vítězství pochlubil novinářům, že se v předvečer závodu podělil se soupeři o soudek rumu.

Velké drama se dnes odehrálo na posledním závodě v běhu na 3000 metrů!

Všechno už vypadalo na triumfální vítězství ještěrčího sprintera, když v tom se těsně před cílem zakousla do závodníkova ocasu plazící se zmije, která teprve dokončovala své první kolo.

Zdánlivě naprosto beznadějnou situaci zachránil ještěrčí sprinter pohotovým odhozením zátěže ve formě zmije i ocasu. Náhlá ztráta hmotnosti zajistila jen těsné vítězství nad liščím soupeřem.

Na konci závodu byla zmije přizvána k podání vysvětlení incidentu.

„Víte, přišla za mnou vypočítavá liška s tím, že bychom si jako predátoři měli pomáhat, a sledovat vítězství plaza se mi tedy fakt nechtělo!“

Beznadějně poslední skončil rypouš sloní na mistrovství světa ve skocích na lyžích.

Lyže, které mu na ploutvovitých končetinách podivně plandaly, se téměř neodlepily od země. Čtyřtunový závodník z můstku spíše spadl a do cíle se doklouzal po břiše. Před vážným zraněním ho ochránily jen důkladné zásoby podkožního tuku.

„Nechci do rypouše rýpat,“ glosoval situaci komentátor, „ale to, že se takový závodník na mistrovství vůbec dostal, považuji za největší záhadu vesmíru. Vždyť to odporuje fyzikálním zákonům! Leda že by před kvalifikací spořádal plný vagón fazolí…“

Rypouší trenér, který váží ještě o tunu víc, svého svěřence brání. „Na talenty já mám nos!“

Hrabáči
hrabaví
hraboši
– kdo si na olympiádě nejvíce nahrabal?

Zlatá rybka na stadionu rozdávala zlaťáky
– má i ona podíl na kapřících?
(Prověřit!)

„Pět peněz, pět peněz!“
volali po drtivé prohře křepelčí fotbalisté.
Zaplatil jim někdo, aby zápas pustili?

Pral mývalí sjezdař špinavé peníze?

Sysel syslí,
křeček křečkuje!
Nejlakomější mezi sportovci!

Kde přišel tenista hřivnáč ke svým hřivnám?
Uplácení ukrajinskou mafií!
(Má z olympiády udělat holubník?)

Kdo vytuneloval firmu se zahradnickým náčiním?
Podezřelý: krtčí lukostřelec (!)
Motiv: náklady na operaci očí (?)

Roztočili červotoči peníze?
Kam se poděly dotace na podporu sportování červotočí mládeže?
Kam se poděla červotočí mládež?
(Strakapoudí šermíř přibral…
Spojitost?)

Pozoruhodným výsledkem skončil závod v rychlochůzi na letní olympiádě. Všechna tři medailová místa obsadili prasečí sportovci, kteří jsou kolegy z práce a dobrými kamarády.

Dříve pracovali v bance, kde se specializovali na spořící účty. Tam se také zrodil nápad začít společně sportovat.
„Protože jsme byli tlustí jako prasata, rozhodli jsme se nakonec pro to nejpřirozenější – pro chůzi,“ vysvětluje jeden z nich.
Na olympiádu se probojovali sami, bez trenéra. Tréninkové plány si sestavovali tajně v kanceláři po směně.

Základ jejich úspěchu prý spočívá v tom, že si zpívají do kroku.
„Máme takový svůj popěvek. Zní uiui uiui uí, uiui uiui uí!“

Z králíka králem. Tak by se dala popsat zářná kariéra nejslavnějšího králičího kulturisty současnosti.

Uživatelé sociálních sítí shledávají spojení jeho vyrýsovaných svalů a sněhobílého kožíšku neodolatelným. Ostatně, tento sportovec má k tomu, aby byl okouzlující, ty nejvhodnější předpoklady – dříve totiž pracoval jako asistent známého kouzelníka.

Posilovat prý začal především proto, že už nechtěl být déle pro srandu králíkům.
„Připadal jsem si jako idiot, když se všichni smáli tomu, jak se vyhýbám cvičení,“ uvedl s odkazem na seriál, v němž účinkoval.

Dnes už se slavný kulturista nemusí bát, že by se mu někdo vysmíval.
Jeho fanoušci se totiž množí jako králíci.

S extrémně pomalým závodníkem se museli potýkat organizátoři atletického mistrovství bezobratlých během jednoho ze sprintů.
Svižník, kvapník i běžník byli dávno v cíli – a hlemýžď sotva přelezl startovní čáru.

Když další závod nabral půlhodinové zpoždění, rozhodli se pořadatelé hlemýždě vyloučit.
Ten však opustil dráhu až ve chvíli, kdy mu drozd od ochranky pohrozil, že ho odtamtud vyvede násilím.

Sportovec se za své počínání omluvil.
„Výhodou přenosného obydlí je, že si mohu kdykoliv nerušeně schrupnout,“ vysvětlil.

Podobný případ se odehrál loni během golfového turnaje, kdy housenčí golfista spořádal několik stébel z udržovaného trávníku a poté se zakuklil u jedné z jamek.

O nečekanou senzaci se postaral tchoří judista na mistrovství malých savců. Porazil všechny soupeře, navíc v rekordně krátkých časech.

„Když jsem viděl, jak soutěžící po zápasech utíkají do kabin, říkal jsem si, že mezi nimi nejspíš vypukla střevní viróza,“ glosuje situaci jeden z rozhodčích.
Skutečnou příčinu prý odhalil ještě později než většina ostatních.
Měl totiž rýmu.

Soutěžící jsou z výsledku pochopitelně rozčarovaní.
„Jeho metody jsou na hraně pravidel,“ upozorňuje hranostaj.
„Musel jsem vzít do zaječích,“ přiznává zajíc.
„Odpadávali jsme jako na běžícím páse,“ stěžuje si pásovec.
„Všichni jsme utřeli nos,“ uzavírá nosál.

Tchoř se k turnaji vyjadřovat nechce.
„Samochvála smrdí.“

Ryby se ve velkém přidávají k iniciativě „Matky adoptují sportovce“, díky níž mohou vybranému sportovci poskytnout rodinné zázemí, kterého se mu dříve nedostávalo.

Neonka, jež hnutí založila, by tak chtěla alespoň částečně napravit chyby svého mládí.

„Sledovala jsem závod v akrobatických skocích z vody a říkala si, že kdyby dnes zvítězila některá z mých dcer, ani se to nedozvím. Nikdy nebudu moci být pyšná na své děti,“ vysvětluje.

Ne všichni jsou z nápadu nadšení. Podle pavích oček jde jen o náplast na špatné svědomí, podporující navíc další zanedbávání péče o děti. Některá dokonce zvažují založení konkurenčního hnutí „Matky sportovce neadoptují“.