DMD Bonus č. 5 pro 21. 4. 2017. Téma: Péče kterou si zasloužíme – Parodie

Dceruško, jsi pěkná, příjemná, poslušná, pilná, pracovitá, proto tatíček tě chce mít pro sebe. Bude proti, pokud ho po obědě Václav požádá o tvoji ruku.
Maminečko, mám plán. Aby tatíneček souhlasil, musíme mu dát veškerou péči. Já mu budu předčítat, služka nakoupí, vy uvaříte vynikající oběd. Potom Václav doprovodí tatínka na fotbalový zápas. Hlavně musí fandit stejnému klubu jako tatíneček. Když pomyslí, že jde o jeho svolení, určitě bude vypadat přirozeně. Potom pozve tatínka na skleničku. Buď oslaví vítězství, nebo roztrpčení z prohry. Ať zapijí několikrát každý gól.
To je geniální, hlavičko chytrá. Václav o tebe požádá až po návratu.

„Mámo, pojď sem! Ale honem!“ vykřikuje vzrušený muž v zástěře u dopisní schránky.
„Co je, drahouši. Copak hoří?“ Z domu se vynoří žena v teplákové soupravě, otírající si pot z čela.
„Víš, že jedu svou hodinu na rotopedu. A vůbec. Máš už zadělané na knedlíky? Maminka tu bude co nevidět.“
„Ale zlatuško moje. Neboj. Knedlíčky stihnu. Svíčková se už peče a kremrolky jsou jedna báseň. Maminka bude spokojená jako vždycky.“ vydechne ukoptěný kuchtík.
„Ale podívej, tady! Dopis! Dopis přímo od Zdendy, Zdendy Polraicha. Zve mě do telky vařit!“
…
„Tak Jiříku. A teď nám ukaž, jak umíš uvařit z opravdových surovin.“

„Kde vězí můj rudý bratr? Což mu jeho stateční zvědové nepřinesli zprávy, že Cornelova banda trampů se chystá přepadnout vlak do Rosswellu?“ nahlédl do náčelníkova wigwamu dobře stavěný muž a uhladil si pečlivě učesané černé vlasy. „Hobble Frank, tetička Drollová, Dlouhý Davy i Tlustý Jemmy jsou připraveni vyrazit.“ Po těchto slovech vytáhl z kapsy zrcátko a znepokojeně si prohlížel čerstvou ranku po holení. Zamračil se a podotkl: „Bude třeba upozornit Potrhlého medvěda, aby se příště nevřítil jako velká voda.“
„Šarlí, musíme odjezd ještě pozdržet. Má santillská přikrývka ještě po vyprání neuschla. A bez ní náčelník Apačů vyjet nemůže,“ zašeptal Vinnetou.

Dracula vstal ze své tmavě višňové rakve, vyložené růžovým sametem a protáhl se. Večer! Konečně se bude moci vydat mezi vesničany! Jak moc miluje ty malé lidičky, i s jejich radostmi a starostmi! Vždyť jim také od starostí pomáhá, jak jen může! A oni si jeho péči zaslouží. Cedí pro něj krev! Však ono v těchto končinách není divu… kam pohlédneš, samá hora.
Slunce už zapadlo, může vyrazit na obhlídku svého panství.
„Pane, pane,“ běžela mu naproti malá Agneska. „Vaše snídaně!“ Podávala mu pohár, plný tmavě rudé tekutiny. Jak ho milují!
Zhluboka se napil. Řepové smoothie! Vegetariánství je tak úžasné!

„Kde to jsme?“ ptala se Zuzka
„V Narnii, v zemi, kde se každému dostane veškeré péče, kterou si zaslouží,“ odpověděl jí majestátní lev.
„A ve které galaxii to je?“
„Milé dítě, Narnie je země tvořená sny. Nachází se dále, než je možné popsat slovy. Není na mapě,“ usmál se na ni lev.
„Takže vlastně neexistuje?“
„Jistě že existuje. Jen se rozhlédni.“
„Jenže ta vaše Narnie nemůže existovat, když nikde není.“
„Ale ona existuje, tvé srdce to ví.“
„Neexistuje.“
„Do háje, jasně že existuje. Všichni to ví.“
Tak to je jasná schizofrenie, pomyslela si Zuzka. Počkat! Ten lev doopravdy právě promluvil?

Stařena si z vlasů vyčesávala strupy a klíšťata.
Oslepené děti tleskaly sedmiprstýma ručkama a prozpěvovaly:
Je zima a tma,
choděj strašidla,
žerou mrňata,
dělaj bla, bla, bla...
Poustevník okusoval poslední zbytky masa z lidské stehenní kosti.
Nevlídné prostředí, napadlo Aarona. Něco se mi tu nezdá!
Žena prohrábla houštinu v podpaždí a vylovila pavouka.
"Dostane se mu péče, kterou zasluhuje??" zeptala se.
Děti se rozřehtaly.
Nejdřív trochu naklepeme,
potom zlehka osmažíme,
nakonec jej s chutí sníme!
Snad nemluví o mně, hrklo v Aaronovi.
"Host do domu, Bůh do domu!" zašeptal.
"Tos vystihl přesně, Hoste!" zaskřehotala Stařena. "My jsme všechny bohy ukřižovali!"

"Tak to prr. Já tu byl první!"
"Tomu se říká pokrok, Pottere!"
"Ani nemáš všechny knihy! Jsi v podstatě jenom blbá fanfikce!"
"Cos to řek?! Mám větší moc než ty a ten tvůj Voldy dohromady!"
"Blbá fanfikce na blbý Drarry! Fuj, chce se mi zvracet..."
"Tak dost, Baze mi urážet nebudeš!"
Simon s Harrym vytáhli hůlky. Baz s Dracem nenápadně uzavírali sázky.
Penelopa s Hermionou je kriticky sledovaly z povzdálí.
"Občas nechápu, proč lidi ty pitomce vůbec čtou," kroutila Penny hlavou.
Hermiona pokrčila rameny. "Hodně si toho zažili, zaslouží si trochu pozornosti. Ale pitomci to jsou, to je bez debat."

Jednou pejsek s kočičkou našli v kopřivách panenku. Nějaká holčička ji ztratila.
„Vezmeme si ji,“ rozhodli se. „Bude to takové naše děťátko.“
„Tak vy se chcete starat o panenku. Tak vyplňte tuhle hromadu papírů, ale nesmíte škrábat jak kocour, kočičko. Musíte taky pořád chodit na školení, jinak budete mít velké potíže. Tam vám vysvětlí, že všechno, co děláte, je špatně, to je potřeba. Budeme vás pečlivě kontrolovat, nemyslete si. Když budete něco potřebovat, tak přijďte. Já vám ráda neporadím. Jsem tu pro vás.“
Pejsek s kočičkou odešli.
Hodná paní úřednice si poznamenala, že panenka co nejdřív musí zpátky do kopřiv.

Voldemort se oblékl do společenského obleku a šel vyřídit žádost o dotaci na opravu zbořené chaloupky. Byl jediný, který se neštítil vyrazit mezi lidi. Doslova se na ně těšil.
Ježibaba mu na cestu připravila svačinu a uznala, že tentokrát bude potřebovat něco výživnějšího, než je perník.
Sauron slíbil, že mezitím sem tam hodí oko na Harryho, jeho rybičku, kterou dostal darem od Otesánka (vlastnoručně ji chytil a krmil do dne Voldemortových narozenin).
Santer šel uvařit sypaný čaj a na Pracovníkovu žádost vyhodil veškerý alkohol, který jim ještě zůstal.
Společně pak zapálili bílou svíci a celou dobu posílali Voldemortovi pozitivní energii.

„Šéfinspektore! Warden, Ruthefordovi, mrtvola!“
„Jedna? Nepočkáme?“
„Minule jsme vyjeli až při páté a škrtli nám odměny!“
„Pravda, Warden je poslední vesnice, kde ještě v Midsomeru žije pár lidí. Jedem.“
„Šéfe, Rutheford. Támhle jeho paní… taky mrtvá!“
„Troyi, poptej se sousedů, jestli něco neviděli.“
„Šéfe, mlékař leží mrtvý za domem, sousedka visí v obýváku, pošťáka propíchli perořízkem!“
„Tak to je jasné, Troyi. Rutheford zjistil, že ho paní podvedla s pošťákem. Oba je zabil. Viděl ho mlékař. Zabil ho taky. Pak spáchal sebevraždu. Sousedka se oběsila, protože Rutheforda tajně milovala. A my konečně budeme mít zasloužený klid. Už tu není koho vraždit.“