DMD č. 9 pro 9. 4. 2019. Téma: Sklepmistr

Strhnout, zbořit, zlikvidovat, spálit, nechat vybuchnout, zabetonovat, zdemolovat, zničit! Nezůstane nic, naprosto nic! Rozumíte?! Ani jedna zeď, ani jedna okenice nesmí být ušetřena! Já jim dám památník, já jim ukážu pietní místo. Žádné květiny nebudou. To by tak hrálo!
Ten prokletý sklep, mistře, zabetonujete! Ručíte mi životem, že tam nezůstane nic! Nesmí být poznat ani místo, kde ten zatracený dům stával! Osobně si to zkontroluji! Jestli najdu jen jedinou cihlu, jenom jediný střep z okna, čeká vás jednosměrná jízdenka na Sibiř! Je vám to jasné?!
Máte týden. Příští středu bude ten takzvaný Ipatěvův dům minulostí, tím si můžete být jist!

Neville pozval otce, aby mu ukázal Atlas netradičních magických rostlin, knihu, v níž objevil klíč k uzdravení rodičů.
„Odlož si a otevři víno, hned jsem zpátky,“ vybídl ho a zmizel v koupelně, aby se pokusil smýt věčnou špínu od hlíny.

V příruční vinotéce stály tři láhve. Frank jednu z nich, červené, polosladké s exotickým názvem, otevřel. Ochutnal a ….
„U Merlina! Co to je?!“
Neville mu vzal láhev z ruky a zkoumal vinětu. SKLEPMISTR.
„Nevím, přivezl to bratr Hannah ze své cesty po Evropě. Prý se výborně hodí k vejcím.“
Přivoněl. Ochutnal. Odložil.
„Vezmeme si jiné. Tohle dám Severusovi na rozbor.“

Než vejde do Řetězové, poplácá pan Antonín žebradlo na rameni. Zběžná kontrola. Ne že by měl sklerózu - nakonec, na dvousetletého staříka se ještě celkem drží - ale přece jen, když vaše hlava musí pojmout tolikero informací, máte na kapku roztržitosti nárok.
Město usíná a pod dlažbou funí prastará magie. S půlnocí nabírá sílu a pan Atonín raději přidá do kroku.
Zpoza rohu vytančí bezdomovec. Cupitá na špičkách jako balerína, zpívá jako slavík a hlasitě škytá. Duhově. Bělostné sylfy mu krouží nad hlavou.
Pan Antonín zkoprní. Poplácá tašku znovu. Je děsivě prázdná.
Přenášet lektvar ve flašce od Sklepmistra byl vážně blbej nápad.

Tak Šebestová, člověče, ještě zaběhnu pro dva košíky jablek a budeme mít všechna jablka uklizená.
No, ono už je nemáme kam dávat, ozvala se z přízemního okna Šebestová.

Tady je máš, volá uřícený Mach.

No člověče, Machu ty jsi tak rychlý, to chce ocenit, ty musíš dostat nějakou cenu, povídá Šebestová okusuje při tom jablko, to musím, člověče zařídit a zvedá sluchátko a povídá: „Haló, nemohl by tady Mach, dostat ocenění, vždy on je v tom běhání úplně, hryz, kous, kch, ech, mistr, kch, ech sklvěpaa“,. kašle s jablkem v ústech Šebestová.

Ale jistě povídá sluchátko, bude to nejlepší sklepmistr.

„Proč si to Rada myslí?“
Nevypadá, že ji zpráva překvapila, pomyslel si.
„Nejen oni. I já.“ Skály, kameny a země byly jeho oborem, to oba věděli. „Přesně, jak říkala ta stařena. Šlo to zvenčí, ne zevnitř. Jako by se někdo chtěl někam dostat.“
„Kam?“
Otázka mu zněla mechanicky, jakoby bez zájmu.
„Tohle,“ mávnul rukou kolem „je krasová oblast. Závrty, ponorné řeky, jeskyně… Některé nepřístupné. Tak tam.“ Zaváhal. „Máme podezření… Že je tam něco schované.“ Nervózně se zasmál. „Takový dobře utajený sklípek.“
Kývla, jako by doplnil jen poslední detail do jinak hotové skládačky.
„Víš o tom něco?“
„Vím, kdo to byl.“

"Tuto je všechno podmáčené, Mistře," otírá si mnich s odporem sandále o trs trávy. "To bude strašné práce, než to vysušíme."

"Nebudem vysušovat!" Hrbatý Mistr furiantsky udeří holí do země. Tedy, chce udeřit, hůlka s mlasknutím zajede do bláta.

"Japato?"

"Právě naopak," mne si ruce hrbáč, "přivedeme víc vody. Zarazíme do bažiny kůly, tisíce kůlů a postavíme konvent na nich. Jako Benátky."

"Neshnije to?" zapochybuje muž víry.

"Dokud to bude pod vodou, tak ne. Vybudujeme přívodní kanály a odvodní kanály, vzdušníkové chodby a průduchy, i vodní zrcadla. Vztyčíme pilíře, oblouky a krakorce..."

"Mistře Jene," vydechne řeholník, "vy jste vopravdický sklepmistr!"

V Polešovicách si zrovna v klidu mistr zedník stavjá z tihel kvelb na novém sklepě a v tu ranu za ním přijde taký ušmůraný sopláň, co ho začne od práce bavit blbýma otázkama.

„Strýcu a proč nemože mět ten sklep rovný strop?“

„Podivaj sa, že tys ty šušňu nedával ve škole pozor. To nevíš, že když se tadyk na ten kvelb nasype hlina, tož sa pak všecka ta váha díky tomu tvaru rozloží do stran a nespadne to. Včil už ňa nezdržuj, zachvílu mám fajront a mosím tu eště něco dodělat“

Klučina poděkoval a šel si zase lůšňat po dědině.

„Drahý, tohle místo nemůže být, to správné,” znechuceně se podívala na sklepní stěny a na uložené víno, „koukni na toho pána. Vždyť je to jen obyčejný sklepmistr!”
Než muž stihl zareagovat, tak se ozval hlas sklepmistra.
„Máte pravdu, slečno. Sklepmistr, mág, kouzelník a alchymista k vaším službám,” usmál se na ni bez emocí, „Mám pocit, že tady někdo nebyl pořádně seznámen,” podotkl tiše k muži.
„Co si dnes přejete?” otázal se po krátké odmlce páru.
„Nic důležitého, sklepmistře, jen položku číslo 413,” odpověděl muž.
„Takže víno,” zasmál se sklepmistr, „A co tady pro slečnu?” otázal se.
„Jen zasvěcení,” odpověděl muž.

Podle Viktora je na nočních linkách zábava. Kaštani v lihu mu poskytují inspiraci pro expresivní poezii, jíž se věnuje na konečných, a jsou pro něj takřka nevyčerpatelným zdrojem.
Zatímco já noční šichty nenávidím (zejména od té doby, co po mně rozrušený pubescent hodil kebab a já ho kvůli vyschlé nádržce ostřikovačů pět minut dostával z předního skla pomocí toaletního papíru a Coca-coly), Viktora nerozhází ani okamžik, kdy na Lehovci spatří salón od podlahy po strop, od kabiny až po krabičku zpětného pohybu zastříkaný jakousi rudou, lepkavou tekutinou.
„Sklepmistr,“ odhadne čichem zkušeného nočňáka. „Nejlíp chutná se Startkou, po sexu se stevardkou.“

Prádlo je třikrát vyžehlené. Desinfekce s vůní eukalyptu voní bytem. Okna jsou průzračně čistá. Během dne do nich narážejí vrabci. Teď je noc, ale Štěpánka dál uklízí. Potřebuje si vyčistit hlavu.
Bude jedna. Štěpánka bere do rukou knížky, co tu nechal Matěj, když se stěhoval.
Žádnou neotevře. Každou pečlivě otře.
Zahnat nutkavé myšlenky.
Knihovna je téměř celá srovnaná podle barev a velikostí.
Práce je lék.
Ještě horní police.
Moci tak na chvíli vystoupit z kolotoče pocitů. Ale Štěpánka je rozhodnutá. Nebude pít.
Díky tomu zvládne po žebříku vylézt až nahoru.
Za knihami se skrývá zapomenutá láhev Sklepmistra.
Tak od zítřka.