DMD č. 12. pro 12. 4. 2012. Téma: Zadek v mlze

Záhy poté, co jsem se nastěhoval na Baker Street 221B, zjistil jsem, že můj spolubydlící vnímá nahotu jinak než většina lidí.
Nahý spával, nahý si ráno ohříval mléko, nahý otevíral pošťákovi.
Na to, že prost oblečení s gustem otevírá i mým dámským návštěvám, jsem si také poměrně snadno zvykl.
Ovšem to, co předvedl naposledy, jsem nebyl schopen pochopit, ať jsem se snažil sebevíc.
Stáli jsme s Lestradem na místě činu a ohledávali mrtvolu, když se asi dvacet metrů před námi, v mlžném oparu objevilo něco, co matně připomínalo...
„To je Sherlock?“
„Řekl bych, že zatím je to jen jeho zadek.“

"Rarity! Rarity! Rarity pomoc!" Ponyvillem se rozléhalo zoufalé volání.
"Rainbow, Rarity je na své pravidelné proceduře v místním spa," zavolala za ni Pinkie Pie a modro-duhová šmouha prudce změnila směr letu a zamířila k naznačené budově.
Na prahu byla zaražena přísným pohledem místní recepční.
"Žádný křik, tady se relaxuje."
Rainbow se proplížila dovnitř. Rarity si zrovna užívala parní lázeň a jediná identifikovatelná část, která byla skrz páru vidět, byla sedinka se třemi diamanty.
"Rarity, potřebuju pomoc, okamžitě! Potřebuju nové šaty, které by lichotily mé... mým bokům."
"Nový kostým na show?"
"Ne... právě jsem potkala toho nejúžasnějšího hřebečka!" začervenala se Rainbow.

Toho rána jako by se džungle rozpustila v mlze. Tam, kde ještě včera byl les, nekonečná záplava tisíce odstínů zeleně, byly dneska jen husté, bílé chuchvalce. Člověk by si mohl myslet, že ve spaní omylem vyšplhal nahoru mezi mraky.
Dian, plíživou vlhkou mlhou promočená na kost, otřela objektiv foťáku a uvelebila se mezi větvemi pohodlněji.
Tak pojď, Digite, pobídla tiše svého chlupatého přítele, pojď a zapózuj, budeš slavný.
Jako na povel to v křoví zapraštělo a z mlhy se vysunul mohutný chlupatý zadek.
Dian se zasmála a stiskla spoušť.
Gorilí zadek v mlze, pomyslela si, tak to tu ještě nebylo.
-----
Dian je samozřejmě Dian Fossey, název odkazuje na film Gorily v mlze. První asociace, kterou jsem k tomu zadku v mlze měla. :)

Noční obloha už bledla, ale den ještě nezačal. Do temných ulic města se natáhla mlha od řeky. Každý osamělý chodec by si teď si přitáhl kabát blíž k tělu a zrychlil krok. Bylo vidět sotva na pár kroků a panovalo strašidelné ticho.
Náhle se ozval příšerný skřípavý zvuk, jako by se v temné uličce něco hrůzného a nelidského právě probudilo k životu. Zableskla modrozelená světla. Něco začalo vydávat pravidelné hučení.
A pak se z mlhy vynořily tři mrňavé žluté postavičky a kopírka.
„Zadek,“ usoudilo jedno z těch stvoření při pohledu na vytisknutý list. Nato propuklo v neutuchající smích, následováno ostatními.

The butt of my car was still in the mist, but I could already see what lie ahead. It made me tear up - partly with emotion, partly because it was so bright. Despite the protests of my engine, I pushed onward and up, to the top of the mountain.
I had never seen anything as magnificent. Above me the sky stretched out, a brilliant cerulean blue, broken only by other snow-capped peaks. Below me hung the gray haze of smog and industrial fumes that had been my sky since my birth. It was now my ground. Had I found heaven?

Otíral si oči od potu, před sebou měl svého parťáka, ale jediné co z něj mohl vidět byla jeho masitá zadní část… celý zbytek byl ponořený v mlze.
Čím déle tam takhle v pokleku stál, tím víc napjatý a nervóznější byl.
Pak se ozvalo hvízdnutí a z mlhy se náhle vynořil letící objekt.
Další hvízdnutí.
Další padlý.
Ten den bylo na ošetřovně doopravdy rušno. Spousty zlomených nosů, přeražených čelistí, modřin, boulí na hlavě a natržených zadků… těch, které přišly z té mlhy.
Když nezbyla ani polovina hráčů, zápas musel být odpískán.
Hrát rugby v mlze prostě není dobrý nápad, nikdy.

Probudil se se střepem v hlavě a pocitem, že co nevidět vrhne. Z druhého konce místnosti na něj křičel mobil.
„WTF?“ zakňoural, spadl z matrace, rozkašlal se, nahmatal něčí zadek, vstal a odpotácel se do koupelny netuše, půjde-li to vrchem, či spodem.
Nic nikudy nešlo, po včerejším večeru měl prázdnou nejen lebku, ale i dutinu břišní.
Rychle, ale nejistě se přesunul zpět do sklepa.
Do sklepa? Co tam?
Kouř tam. Hodně kouře. A ještě víc prázdného skla, rozkutáleného do všech stran.
Uprostřed té spouště seděla na matraci zelená víla, znalecky tahala z vodnice a vypouštěla kolečka.
„Volala matka,“ řekla líbezně.

Poznámka: Neangličtinářům se omlouvám, angličtináři pochopí, proč jsem to musela napsat pouze v aj. ;)
Pale fingers intertwine with long dark hair. Lashes flutter. Hand in hand, they float over ivy and dark green moss. The song is old, the dance is fast, their voices are intoxicating. Their breath is wet, dew sets on the leaves. The night is falling, the cold air caresses their skin. Their attires stroke the ground, the forest purrs. As stars start to shine, they dug into the soil. My eye, your eye, they whisper. My tongue, your tongue, they sing. My hand, your hand, they hold on. But as the mist gets too white to see, the fairies disappear.

slash
Chvíli mi bylo horko, chvíli zas zima.
Myslel jsem, že to zvládnu, ale byl jsem vděčný, když mě Ted poslal domů.
Chtěl jsem jen do postele. Příjemnější by bylo, kdyby v ní byl Justin a vydával své horko, až bych se potil, ale to se nestane.
Za á - nemůžu, za bé - vyhnal jsem ho! Bože, jsem ubohej!
Vždyť první co jsem viděl v hlavě, když jsem se probíral z narkózy po operaci, byl zadek.
Ještě jsem ani nevěděl, čí jsem a už jsem poznal v zamženém vědomí Justinův zadek.
Doma čekal Justin. Věděl jsem, že mu dřív nebo později ustoupím.

„Pějme píseň dokola už s tebou nehraju! A vůbec, když už jsme tu skončili kvůli tobě, tak koukej vymyslet nějakou zábavu.“
Fext se rozvalil na kře.
„Já to translokační kouzlo nechtěl zkazit. Mrzí mě to,“ omluvil se čaroděj.
„Tím se netrap. Co si takhle zahrát: Čí zadek se to skrývá v mlze?“
„Dobře,“ přikývl čaroděj, „horší už to být asi nemůže.“
„Co nám to teda šplouchá v mlze?“
„Delfín?“
„Ses praštil do hlavy, ne? Takhle na severu?
„Tuleni?“
„Hmm, nevím, zní to jako něco většího.“
„Kosatka?“
„Asi.“
Najednou kolem proplula loď. Na jejím boku se skvěl nápis Titanic.
„Těsně vedle.“