Stmívání (Twilight)

Odpustit třpytící se upíry a jejich pohyb na denním světle.
Odpustit stokrát obehraný (hetero) milostný trojúhelník.
Odpustit bizarní sexuální scény a podivné chápání biologie.
Odpustit všudypřítomnou dokonalost.
Odpustit špatně napsané knihy.
Odpustit zrození Padesáti odstínu šedi.
Odpustit ne vždy povedené filmy a mrhání potenciálem Kristen Stewart a Roberta Pattinsona.

Neodpustitelné: manipulativní destruktivní vztah.
Neodpustitelné: stalking (a jeho romantizace)
Neodpustitelné: takřka dospělý muž zamilovaný do právě narozeného dítěte. Aniž by do toho nemohá Renesmeé mohla vůbec mluvit (kdyby uměla mluvit), je odsouzená k věčnému poutu.
Neodpustitelné: vyhození režisérky Catherine Hardwicke, která prakticky zrodila celé filmové šílenství

Odsoudit takřka všechno je lidské.

Edwardovo dokonale belostné čelo zbrázdila neposlušná vráska. Drzáci! Nevedia, koľko dá práce byť sexy upírom?!
Čo ho to stálo hodín sledovania filmov s Nicolasom Cageom, aby odkukal správny trpiaci výraz!
Tá bolesť pri implantovaní zrkadielok pod kožu!
Dni plánovania, kam seba a ostatných naaranžovať, aby prasiatka obzvlášť vynikli!
A z čočiek už skoro slzil!
Všetko by prasklo, nebyť istej ingrediencie. Alkohol. Začali piť krv výhradne ľuďom spoločensky unaveným. Samotné zvyškové alkoholové výpary potom stačili, aby sa človeku pri nich zatočila hlava, klesla sánka, mali ráno kvalitnú opicu a žiadne otázky.
Tá starostlivosť! Kvôli nim!
A oni .. regulácia alkoholu?!
Drzí človekovia!

Pane Cullene, považujete se za upíra nové doby?
Jasně, žijeme snad ve 21. století....
Myslela jsem spíš... Odlišujete od jiných generací?
Narážíte na mé vegetariánství? Ano, tím se odlišuju. Víte, pít krev jde proti všem mým morálním zásadám. A taky... podívejte se mi do očí. Vidíte? Jsou zlaté. Holky to milují! A to jste mě ještě neviděla na slu-"
Třpytíte se, já vím.
Vážně? Aha. A vám to nepřijde... zajímavé?
Víte... My v Evropě dáváme přednost tradici. Chodící kameny Swarovski za upíry nepovažujeme.
Říká kdo?
Hrabě Dracula. A otázky tu kladu já. Víte, jak vypadá osikový kůl?
Ne.
Třeba takhle.

Měl z té cesty špatný pocit. Kdyby zatraceně nechtěla zrovna na prosluněný ostrov! Pokoušel se jí podsunout romantické aspekty kupříkladu temné jeskyně, ale nesetkal se s pochopením. Výhody polární noci taky nebrala v potaz.
Několikrát neuroticky zkontroloval, že si vše zabalil správně.
Rovněž opakovaně telefonoval s velmi podezíravou letištní úřednicí, která ho ujistila, že tohle rozhodně poznat nemůžou a že jeho „teoretické“ dotazy se jí nelíbí.
Sledovali je už od vchodu.
Letištní úřednice ochotně identifikovala hlas. Kdepak, holoubku!
Vrhli se na kufr.
Všechna naděje byla ztracena.
„Litry... tělových třpytek?“ konsternovaně hlesl tajný.
Bella se zajíkla.
„Ty se netřpytíš od přírody?!!“

Za svůj život jsem snad neviděl smutnější stíny. Byly beztvaré, jako nakreslené tápající rukou nevidomého malíře. Temně modrá tančila s jasně zelenou v tak nečekaných kreacích, že se mi až tajil dech. Bohužel nikoliv v dobrém slova smyslu. Dokonce jsem zahlédl i zašlé stopy růžové. Korunu tomu nasadily černé šmouhy neidentifikovatelného původu, které se táhly ze strany na stranu.
„Sluší ti to, kotě,“ zalhal jsem.
V duchu jsem už ovšem spřádal plány, jak se s Bellou rozejdu. Věděl jsem, že se jako upírka neuvidí v zrcadle, ale že její oční stíny dopadnou až tak špatně, to by mě opravdu nenapadlo.

Venku šíralo.
Bella kráčela probouzejícím se světem.
Původně se zdálo, že je tu sama, ale najednou jich tu byly spousty.
A pak potkala jeho!
„Ach, Edwarde,“ šeptala.
„Ale, Bello,“ odpovídal on, „z extenzionality nejsme stejní. Mí lidé se vydělili z tvých.“
Nedala se.
„Přece existuje místo, kde jsme právě my dva. My oba a nikdo jiný!“ naléhala.
„Zákony tohoto světa nedovolují, abychom se spojili,“ smutnil on. „A co teprve mí příbuzní,“ povzdechl si.
Zamyslel se a pak mávl rukou.
„Ale vem je čert! Párují se s prázdnotou. Já chci víc!“
Najednou vše zmizelo.
Studentka vyměnila sešit nadepsaný TeMno za Stmívání.

„Mě to nebaví. Je to k ničemu. Pitomá škola!“ zuřila půvabná blondýnka na školní chodbě.
Kolem prošel školní fotbalový idol a významně na ni mrkl.
Zaúpěla.
„Jsou to prakticky batolata!“
„To ti mám dělat přednášku o důležitosti vzdělání?“ opáčil její bratr kousavě.
„Hele, mám další A!“
„Šokující. Mohli bychom dělat cokoli jiného. Mohli bychom... Cestovat. Dělat něco, co má smysl. Máš vůbec představu,“ naklonila se k němu a vztekle syčela, „jak moc nenávidím zvuk školního zvonku?!“
„Už jsme se dohodli, Rosalie. Navíc, má to svoje výhody. Ty čepičky na konci!“ rozzářil se.
„Nemůžeme sakra jít aspoň jednou i na vysokou, Edwarde?!“

Gero řekl Wilhelmovi pěkně od plic, že je manipulativní zmetek.
Neomluvil se.
Nic se mu nestalo.
Ainur prohlásili, že se na nějaký pitomý karaoke můžou vykašlat. Na zpěv (ale ani na kašel) plíce zkrátka neměli.
Limonádový Joe se vloupal do Perníkové chaloupky a vylil pracovníkovi všechny zásoby alkoholu. I ty schované ve sklípku. Nikoli plicním.
Na trhu se objevil dodavatel třpytek. Z Transylvánie. Pokud jste třpytky nedopatřením vdechli, považovali jste upíry za blábolící romantiky. Jako oběť jste byli mnohem přístupnější.
Bitka mezi červenými tričky a stormtroopery vyrazila dech i samotnému vesmíru. Nevěděl si s tím rady, a tak prostě vybuchl.

Jak po čase zjistil, potkat Bellu Swanovou nebylo to nejhorší, co ho potkalo.
Nejen, že jeho alergie na sluneční světlo nepřecházela ani nezmizela, ona se zhoršila!
Taky stále nenašel svou hůlku. Občas zkusil mávat náhodně nalezeným klacíkem, ale nic. Ani jedno pitomé kouzlo!
Taky zjistil, že nějak moc likviduje zvířata. A občas má chuť na lidi. Což, jak si dovedete představit, je pro studenta Mrzimoru učiněná tragédie.
Stýskalo se mu po Cho. Bella sice byla pěkná, ale nebylo to ono. Nebyla tak inteligentní jako zmíněná studentka Havraspáru.
A taky chtěla sex. A svatbu.
Někdy litoval, že ho Voldemort skutečně nezabil.

Nechápavě se díval oknem do Velké síně. Černé vlajky, plačící mrzimoršťí – dobře tohle nic neobvyklého nebylo – a Brumbálův projev, který absolutně nechápal.
Vždyť… není mrtvý!
Sice někde chytil alergii na sluneční světlo, protože se na něm třpytil jako nějaká víla.
Ale to bylo vše.
Tedy kromě toho, že cestou do Bradavic vysál stádo koní.
I s princeznou.
Jenže to stále neznamenalo, že je mrtvý, sakra!
Když zamával na Cho a ona omdlela, vzdal to.
Vykašlal se na zjevně zdrogované čaroděje a odletěl do Ameriky.
Tam se usadil, balil holky, až jednoho dne narazil na Bellu Swanovou. To teprve byla smrt!