DMD č. 22. pro 22. 4. 2020. Téma: Opatření na podporu porodnosti

Mojí drahí občania!

Dovoľte mi prezradiť vám skutočný dôvod karanténnych opatrení. Vírus sa podarilo v skutočnosti zastaviť už na hraniciach, ale situáciu sme si dovolili využiť na experimentálne riešenie iného, palčivého problému.
Je ňou nízka pôrodnosť!
Sály zejú prázdnotou, pôrodné asistenky strácajú prax, deti odrastajú a nové nepribúdajú! Mnoho sme nad týmto premýšľali, a dospeli sme k záveru, že je to prílišnými lákadlami našej rozvinutej civilizácie. Vírus nám spadol ako z neba, aby sme túto teóriu overili! Zavreli sme všetky pokušenia, aby ste mohli byť doma.
Teraz je čas, ráno, na obed i večer, tuliť, tuliť, tuliť! V štátnom záujme!

Princeznu Oglamár probudil uprostřed noci nepříjemný lomoz. Nejprve uši napínala, aby zjistila, co zase strašlivý Smerg chce, ale zvuk vycházel odjinud. Cvakot brnění byl nezaměnitelný - to musel být hrdina, který ji vysvobodí od všech utrpení.
Opatrně se přiblížila k oknu a vyklonila se. A vskutku, na nádvoří zahlédla v odraze pochodně dva rytíře. Jednoho ve zbroji, druhého, urostlejšího a určitě toho nejlepšího spíše tušila ve stínu opodál.
Jejich kroky směřovali kamsi ke sklepení, ale to princezně nevadilo. Alespoň měla dost času na to, aby po výstupu do věže našel hrdina princeznu v její nejlepší podobě.
Rychle, kam jen dala šminky?

V Božích rukách Ty a já
Jeden bez druhého schoulení
Unavení a trochu ztracení
V Božích rukách Ty a já

Kráčíme po cestách svých
Umíme zhasnout jenže
Dál zhasínáme každý sám
Kráčíme po cestách svých

Jsme spolu dva
A jenom Bůh ví
Zda se to změní
Jsme spolu dva

Kráčet s důvěrou
Věřit slovům bez skutků
Bez nich mrtvá je víra
Kráčet s důvěrou

Dar který nám byl dám
Snad jednou budeme moci
Spolu v lásce využít
Dar který nám byl dán

Je spojení lidí opatření
V pravdě nejjistější
Pro dítek narození
Je spojení lidí opatření

Zhasneš už, můj milý?

"Zkusili jsme opravdu všechna dostupná opatření?" Hlas císařského majestátu se nesl sálem.
"Ano, auguste, vše," pevně odpověděl Sabinus.
"Muže jste přestali kleštit?"
"Samozřejmě."
"Navezli jste do Říma čerstvé otrokyně z Núbie?"
"Tisíce."
"Zákaz rozvodů s prokazatelně plodnými manželkami?"
"Platí rok."
"Vojákům prodlužujeme pobyty u žen?"
"Na dvanácte dní."
"Jak je tedy možné, že noví Římané se nerodí? Peníze dáváme mladým rodinám, dcerám bez bratrů dokonce i občanská práva, slavnosti plodnosti pořádáme snad každý měsíc... Jak máme Řím opět ku slávě pozvednouti, když docházejí Římané?" Hlas majestátu vyhasl.
"Snad kdyby..." opovážil se Sabinus.
"Kdyby? Dopověz."
"Snad kdyby libertini práva občanská dostali?"

„Kněžna Sofie!“ zaznělo vítězoslavně. To pan Bolty uváděl svou paní. Nebylo to jen tak nějaké uvedení – konal se zahradní ples. Paní Boltyová nahodila široký úsměv a ukázala zoubky jako perličky.

Ženy vytáhly plesové šaty jakoby z Viktoriánské éry. Zábava se totiž nesla ve staromódním duchu a byla to velká událost dalekého okolí. Každé ženské srdce zaplesalo očekáváním.

Danny se na tuto událost moc těšil. Vždycky se pečlivě upravil, aby vypadal jako ze škatulky. Jak říkával, na lov se musí člověk připravit. Svým půvabem pokaždé během plesu okouzlil nějakou vdanou paničku, která s ním skončila v posteli. Často s nechtěnými následky…

Příjemné prostředí.
Příroda.
Pohodlí.
Dokonalá oáza klidu. Žádné špatné zprávy sem neproniknou.
Zdravá strava. Vydatná.
Vitamíny.
Pravidelné cvičení na čerstvém vzduchu.
Žádný alkohol.
Hodně spánku.
Pocit bezpečí.
Žádný stres.
Žádné starosti o obživu ani o budoucnost.
Žádné starosti s výběrem vhodného partnera.
Vše je zajištěno, vše je dokonale zorganizováno.
Stačí jen počít.
Bezchybná lékařská péče čtyřiadvacet hodin denně sedm dní v týdnu.
Výživná strava.
Lehké cvičení.
Klid a pohoda.
Výbavička pro dítě je zajištěna.
Stačí jen porodit. Samozřejmě pod bedlivým lékařským dohledem. Není se čeho bát.
Za pár týdnů děti zmizely. Je poslali také pryč.
Svou povinnost vůči Říši splnily.

"Miláčku!" přitulila se a pokusila se ho odstrčit od dalekohledu. "Na co koukáš?"
"Na Měsíc. Je úplněk, hvězdy nejsou moc vidět."
"Říkával jsi mi, že naše těla jsou složena z popela vyhaslých hvězd." zapředla mu do ouška.
"Jsi dobrá žačka," usmál se.
"A ty básník! Vyprávěj mi o Luně!" objala ho.
"Měsíc je jedinou oběžnicí naší planety."
"Ano?"
"Pohybuje se téměř po kružnici s minimální excentricitou."
"Opravdu?"
"Tmavé skvrny nazýváme moře, světlé..."
"To mi ukážeš zítra!" odtáhla ho od okna a zatáhla záclony.
...
Vliv Měsíce na to, že se po čtyřiceti týdnech, rozuměj po deseti měsících, narodila trojčata, nebyl prokázán.

Ptačí jeřáb, kotvičník, dub letní, andělika, lékořice lysá.
Mateřídouška, dobromysl, heřmánek, řebříček, šípek, hluchavka bílá, truskavec, čekanka, jitrocel.

Karneolové korálky, nošené ve dvou řadách kolem krku.
Aktivní měsíční kámen, nošený pod šaty na podbřišku.
Aktivní achát, přikládaný na podbřišek.
Záhnědy v kožené čelence.
Hematit na zápěstích.

Magická zaříkání, složitá kouzla, obřady, vyžadující ingredience nechutné a nezákonné.
Elixíry, jejichž složení a pracnost výroby zvyšují jejich cenu takřka astronomicky.
Dlouhé porady s osobami moudrými.
Vyšetření a odmítání výsledků.
Pokoření se a prosby ke kněžkám a bohům.
Zoufalé cestování daleko za hranice civilizace.
Nic.

Jestliže máte atrofované gonády, nic z toho vám nepomůže.

Doporučení, která zde slýchají všechny nastávající maminky, zná nazpaměť:

- nenamáhat se
- neohýbat se
- jíst ovoce a zeleninu
- nerozčilovat se
- neplakat
- neuškodit plodu jakkoliv jinak

A nazpaměť zná i větu, kterou se s ní rozloučil ten hezký modrooký voják, když od ní odcházel: Das was schön, nenne es Hans.

Teď už ví, že to byla jen legrace. Ano, samozřejmě v duchu mu - jí? říká jménem, ale už dávno ví, jak to tu chodí, dozvěděla se vše hned krátce poté, a to milování jí zhořklo na patře.

****
o měsíc později
****

Poslední výdech.

První výkřik.

Das Leben war gebor'n.

Das Leben was weggenommen.

Krůpěje v mechu září jako šípky. V mysli hledám skuliny, kam bolest nepronikne.
Pulzující rána mě pojí s Martinem. Žije. Sílí.
Moc mi došla. Je tohle konec?
Vlastní krví mu píšu do osudu. Výhry, lásku, kopu dětí, moc pro prvorozeného.
Síly dochází. Čas přestat bojovat.

Známý tvar starých rukou, staré magie, vonící pergamenem a pšenicí. Procitám ve své komnatě, šátrám po ráně.
„Zůstane ti jizva,“ šeptá Metod.
Natahuje ruku. Jeho – moje – naše moc zašumí. Ztuhnu, očekávám zradu.
Smutný úsměv. „Neboj se, Marianno. Já ti přece nechci ublížit.“
Zná mě. Zná moje slabiny.
Uhýbám. „My dva si umíme jen ubližovat. Odejdi.“