DMD č. 26. pro 26. 4. 2020. Téma: Prasečí tanec

Judita ležela pod peřinou, ale nespala. Ve vedlejším pokoji svítila lampa a přes prosklené dveře dovnitř jako průvod tančících prasátek vplouvaly úlomky teplého světla.
Klaply vchodové dveře. Světlo na chvíli zmizelo, pak se ozvaly hlasy. Judita napnula uši.
„Nevyděs se, ale asi máme dítě.“
„Děkuju pěkně, teď se bojím. Ta malá?“
„Karoline... Ne, nechci o tom mluvit. Zkrátka se o ni musíme postarat.“
Zatajila dech.
„To bude někdo muset začít vařit.“
Malá špehující se obrátila na druhý bok a zavřela oči. Možná to nebude zase tak zlé. Prasečí tanečnice se pokusily o poslední piruety. Pak je v objetí sevřela noc.

Spratek je to! Obarvit zajíce a potom ještě k smrti vystrašit veverku! Měl by dostat pořádnou lekci.

To vše bublalo v mysli kouzelné víle. Pak dostala nápad.

Potichu se připlížila zezadu k hochovi, který se právě chystal ulovit pestrobarevného motýla. Vyřkla šeptem nějaké zaklínadlo a mrskla čarovným pírkem.

Vmžiku tam namísto kluka kvíkal vepřík. Jevil se dost překvapeně, pokud to jen prase dokáže projevit.

Nato víla vzala staré koště a jala se seleti vyprášit kožich, tedy i když žádný kožich tento živočich nemá. Vepř se vzpouzel a snažil se vyhnout úderům, že vypadal, jako by tančil. Uličník dostal za vyučenou.

Hudba hrála a tanečníci kroužili hodovní síní vyzdobenou černobíle pruhovanými kanci rodu Crakehallů, mezi nimiž na počest hostů zářili zlatí lvi. Tywin Lannister se obvykle slavností svých vazalů neúčastnil, ale dnešek byl výjimkou – jeho syn byl totiž panošem lorda Sumnera.
Když píseň skončila, Cersei se nenápadně vytratila ze společnosti potomků starého lorda Crakehalla a přitočila se k bratrovi. „Pojďme na chvíli odtud,“ špitla mu do ucha.
„Nemůžu,“ oponoval. „Musím být lordu Sumnerovi nablízku, kdyby mě potřeboval.“
„Probírá s otcem obchody, to jim vydrží dlouho,“ usmála se sladce.
Otočila se k odchodu a Jaime ji následoval. Nikdy jí nedokázal říct ne.

Žiju prakticky v lese. Když Rebelka varovala svého nastávajícího před zvěří, která se tu promenuje po silnicích, smál se, dokud jim před auto nevešel muflon.
Přijela jsem tehdy z práce a čekal mě obvyklý výstup na naši utajenou pětitisícovku. (Mont Blanc? Nejvyšší hora Evropy je v Adamově.) Stráně jsou protkané spoustou zkratek a pěšinek a jedna taková křižovala i moji cestu domů. Už se šeřilo a já před sebou uviděla několik divných, pruhovaných koček. Vykračovaly si proti mě a držely formaci jako v nějakém historickém tanci.
Jakmile na ně z lesní stezky zachrochtala máma, zbloudilí čuníci se rozeběhli za ní.

„Hej, kotě, pojď za náma!“
Bude hodná. Dneska bude hodná.
„Zatřes zadkem, štětko!“
Bude sluníčková na celý svět. Tenhle týden už bylo dost malérů.
„Nechceš se pobavit? Bude to zááábava, puso!“
Měla by možná… Ále k čertu s tím!
„A víte, že jo? CHCI se pobavit!“
Vytáhla z kapsy revolver a začala střílet mládencům pod nohy. Někteří zvládli uskočit, aby je pak zasáhla další kulka.
„Hej, měli jste FAKT pravdu! Tohle je zábava!“
Byl to takový pěkný taneček, moc povedený, Harley byla spokojená. Hodná bude až zítra. Teda pokud nenarazí na další prasáky. Ti jí totiž všechna předsevzetí vždy zkazí.

Bylo pět hodin a deset minut. V hospodě U jelita bylo narváno. Servírky se proplétaly mezi hosty s rukama plnýma nádobí. Házely úsměvy na všechny strany, sem tam prohodily pár slov.
V boxu v rohu seděli čtyři muži. Všichni měli nevýrazné tváře, hnědé vlasy a oblečení jak z popelnice. Dokonce páchli. Nikdo se k nim nepřibližoval.
„Správce začíná něco tušit,“ řekl jeden. „Courá se nám Venku.“
„Už jako kluk byl prý moc chytrý,“ odtušil druhý.
„Nahradíme ho?“ na to třetí.
„Nemáme kým,“ odpověděl čtvrtý.
„Takže zbývá přesvědčit ho, aby nechal výklenek zavřený.“
„To dřív začnou prasata tančit,“ uzavřel to první.

„Prase domácí, prase divoké, prase celebeské, prase vousaté…“ přeříkávala Toninka polohlasem.
Leopoldina se zasmála. „Vousaté prase?“
„Latinsky sus barbatus. Žije na Borneu. Nemáš psát domácí úkoly?“
„Opravdu má vousy?“
„Skoro jako Franz Josef.“
„Nevěřím! Ještě mi řekni, že se i holí.“
„Poldýno,“ odvětila Toninka nepobaveně, „je to zvíře. Neholí se, nemá k tomu motivaci ani potřebné dovednosti. Jestli namítneš, že by jako pěnu na holení mohlo užít bahno, uvidíš ten tanec. Musím se učit. A ty taky!“
Mladší raději spolkla poznámku, že císař by se na rozdíl od bornejského prasete oholit mohl, vždyť na obrazech z mládí vypadal mnohem lépe.

Byl to velkolepý večírek. Obrovský dům, prostorné místnosti, luxusní jídlo a spousta hostů. Všichni měli masky. Všechny byly prasečí. Přivázali mě k židli a do pusy mi nacpali roubík.
Mluvili spolu, smáli se, jedli a tancovali. Matně si vzpomínám, jak mě donutili vypít sklenici vína. Musely v něm být drogy. Když jsem začal být malátný, přeřízli mi pouta a vytáhli mé tělo na taneční parket. Všechno se se mnou točilo. Chtělo se mi zvracet.
Pak už si jen pamatuju, jak běžím nahý po silnici a snažím se zastavit projíždějící auta.
Ostatní prý zabili. Doteď nevím, jak jsem to tehdy přežil.

Nechali Česťu, aby se oblékl. Aspoň že tak. Karla spoutali. Neprotestoval. Veronika chtěla.
"Prosím tě, aspoň jednou v životě mlč." Řekl jí Matěj. Promluvil si s kolegy, vypadalo to na horkou debatu. Pak se vrátil k ní.
"Jsme v pěkným průseru, začali oficiální vyšetřování."
"Karla?"
"Karla, Česti, tebe... A jakmile vás předáme i mě."
"Ale..."
"Ale nic. Udělal jsem, co šlo. Byl to doslova prasečí tanec. Ničil jsem důkazy, kde se dalo, ale ani prase nesežere celé tělo, chápeš? Vždycky něco najdou. Takže v tuhle chvíli jsme oba dva minimálně bez práce."
"A Karl? Česťa?"
"Těžko říct, holka. Těžko říct."

Prasata tančila a brumlala si melodii. V kopýtku držela plechovky a popíjela z nich mléko jako koktejl ze sklenic. Občas se některé z prasat rozeběhlo a vrazilo hlavou do zdi.
„Řekl jsi mi, že jsi to mléko vylil!“ pustil se strejda Mudra do Kotvičky.
„Vylil, ale víš, že moje Micka dojí hodně, takže nadojila ještě,“ řekl provinile kocour.
„A co jsi s tím mlékem udělal?“
„Vylil jsem jej do příkopu. Čestné slovo!“ přísahal kocour.
„Do toho příkopu chodí prasata, aby se tam válela v bahně,“ informoval všechny Ťapka.
„To jsem zvědavý, jak to budeme vysvětlovat sousedům,“ povzdechl si strejda Mudra.