Historie

Koruna, která vládla hlavně dubinám a hvozdům, začala být Přemyslovi malá ještě dříve, než usedla na jeho hlavu. Snad že byl jako dítě otcem přehlížen, vybavila se u něj povaha ambiciózní. Nedostatek diplomatického talentu nahrazoval silou a neexistoval problém, který by nedokázal vyřešit jeho meč. Výboje nejprve směřovaly na sever, kde proti pohanským kmenům pořádal výpravy ve jménu kříže. Když bohatá naleziště jantaru padla do jeho rukou, obrátil se k jihu. Do Korutan. Štýrska. Až k Jadranu. Zdálo se, že ho nic nezstaví. I po rakouské koruně sahal.
V jednom se ovšem přepočítal. 
Vaz mu nezlomili v cizině. 
Ale doma.

"Uvidíme se později," rozloučil se Franz Reichelt s přáteli a vrhl se dolů z Eiffelovky. 
Franz byl český krejčí, který žil v Paříži. Fascinovalo ho létání. Proto když Aéro-Club de France nabídl odměnu deset tisíc franků tomu, kdo vytvoří padák pro letce, pustil se do práce a vytvořil oblek z hedvábí a nepromokavého materiálu. 

První pokusy dopadly slibně. Nejprve shazoval z výšek figuríny, pak si postroj navlékl sám a zlomil si nohu. Domníval se, že padák ke správnému fungování  potřebuje větší výšku.  A tak se vydal do prvního patra Eiffelovky. Jenže padák se složil kolem jeho těla a Franz zahynul. 

Tak se stalo, že ctihodný vyslanec Stolce, neochvějný Petr z Castelnau, byl zákeřně zavražděn úderem do zad, když se chystal překročiti mohutné vody u města svatého Jiljí. Podle svědků se večera předchozího střetl v hlasitém sporu s hrabětem z Toulouse, který neprávem sejmutí trestů duchovních požadoval a jemu bezostyšně smrtí vyhrožoval.
Vaše Svatost shledá, že není již nápravy možné pro manichejci pomýlený kraj tento a jeho vládce svévolné. Následuji svůj list s pospěchem, abych Stolec o těchto závažných událostech dále zpravil.

Arnaud Amaury odložil brk.
O kolik více se mi ten hlupák hodí mrtvý je až s podivem, pomyslel si.

Útok na Brécourt Manor, jak se jmenovala farma poblíž umístění německých děl mířících na pláž Omaha těsně před invazí spojeneckých vojsk, se dodnes vyučuje na amerických vojenských školách jako příklad precizního velení a brilantní bleskové improvizace při útoku malého oddílu na opevněné pozice.

Zatímco menší část jednotky poutá pozornost a palbu nepřítele, zbytek se přiblíží z boku a úsek po úseku zejména pomocí ručních granátů obsazuje zákopy a ničí děla.

Kdybyste se ale tehdejšího nadporučíka roty E 101. výsadkové divize americké armády Richarda D. "Dicka" Winterse zeptali, řekl by, že pouze dělal svoji práci. Rozhodující totiž byla odvaha jeho mužstva.

Ze zlaté koruny vybíhaly ostré paprsky odrážející světlo opravdového slunce. Konstantin korunu protáčel v rukou. "Pověz mi, prefekte, co je to za kus kovu?"

Prefekt pretoriánů nevěděl, zda ta otázka není past. "Koruna."

Císař přikývl. "Symbol moci, symbol slunce, symbol starých bohů a starých časů."

Prefektovi bylo mlčení trapné, a tak přitakal.

"Dost už se starými symboly, se starými pořádky. Náš stát se musí změnit."

"Ano."

"Čeho se člověk zbavuje nejsnáze?"

"Zbytečných věcí," odpověděl a nakonec zvedl intonaci, "pane?"

"K čemu je stará stráž, která sesazuje císaře, nebo je vraždí a dosazuje jiné?" 

Konstantin korunu zlomil. Překvapilo ho, jak snadno.

Prší. Cesta ke hřbitovu pomrkává deštivými oky, dámám těžknou sukně a pánové nešťastně klovou špacírkami mezi loužemi. Před branou z kroucených kovových lístků se tísní reportéři a z fotoaparátů jim crčí. 
"Uhněte přece, notak!"
Davem čumilů to zašumí. 
Prochází vdova a synové. Na návrší za sebou nechává čerstvý náhrobek. Běžný kamenný anděl s posmutnělými rysy, jaké mu vtiskl kameník, třímá ve studené ruce model létajícího stroje. Po jméně, ověnčeném tituly a čerstvě pozlaceném, stéká déšť. 
"Takový velký člověk to byl."
"Vynálezce... dobrodruh... nesmírná odvaha..."
Vdova se zastaví. Ostře si změří dav. 
"Jistě," řekne. "Jen kdyby si, blbec, doma nezapomněl padák!"

 

V Innsbrucku konalo se divadlo převeliké, duši do rukou papežského nuncia Fabia Chigiho odevzdala pokorná služebnice Marie Alexandra. Vzdala se pro novou víru jména i trůnu, aby mohla s pompou přijet do Říma. 
V rodném Švédsku by ji konverze stála hlavu. 
Přes kontinent zasažený válkou, kterou její otec nezačal a ona neukončila, táhlo se s ní její skromné odstupné, čítající sto padesát vozů s vzácnými obrazy, bronzovými sochami, knihami, drahými kameny i všelijakými kuriozitami. Spolu s ní cestovalo dvě stě padesát pět dvořanů a podobný počet koní. 
V Římě se usadila coby triumf Vatikánu. 
Pokornou katoličkou se však nikdy nestala. 

Demokracie a rovná práva pro všechny?

Vlastně jen pro polovinu dospělé populace. O ženách nebyla řeč, pochopitelně.

Dlouho.

Dějepis učí, že v Rakousku-Uhersku bylo prosazeno všeobecné rovné hlasovací právo v roce 1907.

Až na to, že opět nikoli všeobecné. A v té době už to tak samozřejmé všem nepřipadalo.

Nicméně ženy nebyly výslovně vyloučeny z kandidatury (na to nikdo ani nepomyslel).

Hned následujícího roku se tři odvážné objevily na kandidátkách do sněmu. 

V roce 1912 nakonec uspěla jiná žena, která se do té doby politicky neangažovala. Spisovatelka Božena Viková Kunětická.

Téhle poslankyni však nikdy nebylo dovoleno vstoupit do sněmovní budovy.

Jednoho krásného dne roku 1950 se skupina fyziků z Los Alamos, tedy sebranka jako vídáme na StarConu a podobných akcích, vracela z oběda. Cestou vymysleli konspirační teorii, že za mizením odpadkových košů v okolí můžou mimozemšťané. Načež začali přemýšlet, kde všichni ti mimozemšťané jsou, když je ve vesmíru tolik galaxií, hvězd a určitě i planet. 

Ovšem už v roce 1835 mimozemšťany prý objevil astronom John Herschel pomocí svého nového teleskopu s 8m čočkou s padesátitisícovým zvětšením na Měsíci. 

Kriticky myslící čtenář však věděl, že vyrábět tak velké dalekohledy bylo naprosto mimo lidské možnosti. 

O těch křídlech radši nebudu ani začínat. 

Když někdy kolem roku 1980 čtyři Švédové s nevyslovitelnými jmény zakládali firmu Target Games, věnující se výrobě a distribuci deskových her, ještě netušili, že dali vzniknout něčemu, z čeho se jednoho dne stane firma s miliardovými obraty, udávající trendy v oboru strategií.

V roce 2026 je Paradox Interactive a její počiny, jako série Crusader Kings, Victoria, Hearts of Iron, Europa Universalis a Cities: Skylines, známá milionům hráčů po celém světě, kteří objevují kouzlo ukryté v historii (velká část her se snaží být historicky přesná, alespoň ze začátku) či urbanismu, nebo si plní dětské sny o tom, jak se stát diktátorem.