Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Leží vedle sebe na zemi, pohledy upřené na nebe, siluety těl ve tmě sotva patrné. Lehce se zavrtí, jak ji šišky tlačí do zad a jejich dlaně se dotknou. Trvá to sotva vteřinku, ne víc než letmé pohlazení, jako když motýl sedne na dlaň, zamává křídly a je pryč.
Co si přát? chtěla by říct. Všechno mám, nic víc nechci - jen dnešní noc, zářící hvězdy a tebe. Ale zůstane mlčky, jen se opatrně přetočí na bok, natáhne konečky prstů. Úsměvy na tvářích, propletené dlaně, vůně jehličí.
„Nic víc nechci,“ zašeptá a noc utíká k ránu.
Zahradou se blížil mladý muž v róbě taoistického mnicha.
"Mistře Juangu?" pravil k postaršímu muži, sehnutému nad záhonem zeleniny. "Trénoval jsem psaní toho znaku, ale pořád mi to nejde. Neporadil byste mi?"
Mistr Juang si povzdechl a narovnal se.
"Víš, ty jsi jako támhleten bělásek. Podívej na něj a ještě nedávno to byla obyčejná housenka."
"Jakou to má souvislost? Chcete říct, že abych dosáhl svých cílů, musím být trpělivý a jednoho dne se dostaví proměna?"
"Ne, chtěl jsem říct, že mi housenky sežerou všechno zelí, a jestli mi ho ty budeš ještě někdy krást, tak jako včera, zpřerážím ti hnáty!"
„Autonehoda. Pětiletá holčička, byla připoutaná, ale vypadá, jako by prolítla sklem. Podívejte.“
„Jedeme na jedničku. Okamžitě zavolejte pediatrii. Nedotýkejte se jí.“
Lupin s Weasleym dorazili rekordně brzy.
„Vyšetřovali jste ji?“
„Nasadili jsme oxymetr. Saturace je dobrá. S ostatním jsme čekali na vás.“
Když Ron uviděl tvář a končetiny malé pacientky, vypadal, že neví, jestli bude zvracet nebo plakat.
„Co to s ní je? To přece nejsou zranění z autonehody.“
„Ne, to je Epidermolysis Bullosa.“
„Nemoc motýlích křídel?“
„Ano. Musíme ji nakrémovat, než se jí budeme dotýkat.“
„Proboha...“
„Jak vidíš, ne všechny děti jsou usmrkánci nebo simulanti. Někteří skutečně potřebují péči.“
Při této nemoci je kůže pacientů křehká jako motýlí křídla a někdy stačí jen nepatrný tlak nebo tření, aby se poškodila.
Kdyby někoho zajímalo, co je zač nemoc motýlích křídel, tady je odkaz na web organizace DEBRA, která pomáhá lidem s tímto postižením. A kdybyste chtěli, můžete je i podpořit. ;-)
Varovanie: Drabble je vhodné až od osemnástich rokov.
Obsahuje popis mŕtveho tela v rozklade.
Z diaľky: Sediaci muž sa opiera o strom.
Detail: Na vlasoch mu pristáva motýľ. Muž sa nehýbe. Motýľ preletí o nižšie, mimo záber.
Záber odďaľujeme. Už vidíme celú hlavu muža. Ľavé oko mu visí z jamky. Pravú polovicu tváre pokrývajú červy. Na ľavú dopadajú slnečné lúče. Pod červami sa schováva obrovská diera. Vyzerá to, akoby mal muž obrovsky roztiahnuté ústa. To mu však iba chýbajú líca.
Motýľ zaletel práve do tejto diery. Krídlami sa dotkol zvyškov mužových úst. Krídla sa mu prilepili. Motýľ nemôže uniknúť. Snaží sa, ale ostáva prilepený.
Motýľ umiera.
Záber sa vzďaľuje. Vedľa mužovej ruky leží revolver.
Smrti král (1989) je film nemeckého režiséra Jörga Buttgereita.
Podobná scéna vo filme nie je, ale asi by aspoň trochu zapadla.
Opisy mi nejdú, ale toto je zhruba ilustračný obrázok (obrázok je z miesta, kde robia efekty do filmov, takže ide o make-up a podobne, nie je to skutočné).
Moja tohtoročná (2021) ikonka patrí k tomuto filmu.
Toto drabble o Narcisse věnujeme Helen McCrory, filmové Narcisse Malfoyové, která nás dnes opustila. Bude nám chybět.
Když poprvé vstoupila do své kanceláře, zaplavil ji chaos. Lockhart buď fungoval v unikátním režimu „kam to položím, tam to zůstane“, nebo v poslední době rezignoval na veškeré pracovní povinnosti. Druhá možnost se vzhledem k jeho osudu jevila o chlup pravděpodobnější.
Zavedla systém schůzek se zástupci jednotlivých oddělení. Kancelář bystrozorů poslala Jamese Pottera. Byl... milý. Občas jí přinesl kávu, zeptal se jí, jak se má, zavtipkoval. Nechoval se k ní jako k nepříteli. Nebyla naivní, bylo jasné, že to nedělá z čisté lásky, ale někdy stačí tak trapně málo.
Motýlí křídla, protivný znak náklonnosti, se zjevila a nebyla k odehnání.
Z loňska víme, že náklonnost není jednostranná. To ale ještě neznamená, že to dobře dopadne...
"You've been awful quiet," Sam said, from the corner of the room. It wasn't like he was craving conversation with Bucky. Still, there was quiet, and then there was quiet.
"Butterflies."
"Beg pardon?"
"You know that theory - something about the wings of a butterfly setting off a whole set of complicated reactions."
"That's what you're thinking about?"
"I know time travel creates alternate timelines, but..."
Sam raised his eyebrows.
"He would have changed things. Where he went. He couldn't know the consequences."
Ta věc mě fascinuje. Úplně cejtím, jak mi při pohledu na ni škube v lopatkách. Je to docela jinačí věc, než ty, co tu obvykle potkávám. Nebo ty, co mi Dvounohá dává do misky. Tahle je mnohem barevnější.
Klouzavou lesklou podlahu protíná pruh slunečního světla a ta věc sedí přímo uprostřed. Občas se pohne. Dráždivě.
Je to instinkt - tělo se napne jako pružina, sníží těžiště a přesune váhu dozadu. Věc čeká. Vůbec nic netuší. O další zlomek vteřiny je to jedno - poslední, co uvidí, je beztak vnitřek mojí tlamy.
Poznámka - jdu se napít. Motýli chutnají stejně hnusně jako kuchyňský moli.
Alanina křídla, hmyzí polokrovky, byly zakrnělé. Nebylo to nic tak výjimečného, na Landfallu bylo nelétajících jedinců asi dvacet procent, ale užila si s tím svoje. V dětství nekonečné hodiny s aviatickým fyzioterapeutem i pár posezení s psycholožkou. Špatně skrývané otcovo zklamání, když se pokrok nekonal, posměšky spolužáků. Její obranou byla rebelie. Bavilo ji označovat křídla, chloubu a znak své vlasti, za přítěž, a šokovat tak příbuzné i vrstevníky.
Heistova kniha jí otevřela svět, kde na křídlech nezáleží. Muž s rohy měl do jejího srdce snadnou cestu. Poprvé máchla křídly, když s jeho dítětem v náručí padala do hlubin.
Poprvé vzlétla.
Pohled na jejího chlapce hrajícího si ve stínu topolu v zahradě ji vracel úsměv na tvář.
Těžko věřit, že tak rychle vyrostl. Dny letěly rychle, snad rychleji než písky hodin.
Jenže ani ty se nedaly zastavit.
"Gaie, je čas jít za dědečkem!"
"Nechci!"
Taky nechtěla. Tchán ji odpuzoval.
Můžou chvíli posedět, synáčkův smích jí jako jediný dokázal projasnit černé dny vdovského smutku.
"Je čas!"
"Nechci!
"Gaie Julie Caesare Auguste Germaniku! Jdeme!"
Když vás matka zavolá celým jménem, jdete. I chlapec s dupáním vojenských botiček šel.
Zavolání spasilo motýla, který jediný vylétl zpod topolu. Tucet jeho příbuzných na hromádce pozbývalo křídel.
Ten asi sedmiletý chlapec je Caligula, budoucí třetí římský císař a syn velmi populárního vojevůdce Germanika. Nejranější dětství Caligula trávil po různých vojenských táborech, kde mu snad z žertu darovali dětskou římskou zbroj, ve které chodil. Tak si získal svou přezdívku Caligula (=botička), kterou pak v dospělosti nesnášel.
Germanicus byl sice adoptivním synem císaře Tiberia, ale je dost možné, že ho Tiberius nechal zavraždit, protože se bál konkurence. Po Germanikově smrti Caligula i se svou matkou žil spolu se starým a povětšinou samotářským císařem (a pokud budeme věřit životopisům od jeho nepřátel, tak budeme věřit tomu, že Tiberius byl úchyl a pederast).
Když starý a neoblíbený Tiberius zemřel, císařem se stal mladý Caligula, jenž si rychle získal lásku Římanů. Jak všichni víme, na konci mu přeskočilo a stal se z něj šílený despota, který zemřel v osmadvaceti letech rukou svých osobních strážců.
Můj druhý drabble o Caligulovi, ten první (chronologicky značně po tomto) naleznete zde.
Nejprve se ho dotkl trochu váhavě. Byl hedvábně hladký, jemný jako křídlo opravdového motýla.
Tolikrát musel poslouchat o jeho původu a o tom, z jak luxusního hedvábí je vyrobený.
Musel uznat, že na dotek je opravdu příjemný.
Ke vzorku pochopitelně měl jisté výhrady, ale pro tentokrát všechny zapomněl.
Teď byla důležitá jen ta hebkost v jeho rukou.
Crowley se zhluboka nadechl.* Sotva znatelně se mu roztřásly ruce. Naposledy bříškem prstu pohladil jemnou tkaninu a po tom to konečně udělal.
To, na co čekal několik století. To, co si představoval v bezesných nocích.
Potom Azirafalovi konečně toho jeho směšného motýlka sundal!
* Všichni samozřejmě víme, že Crowley ve skutečnosti vůbec dýchat nepotřeboval, on i Azirafal dýchali jen proto, aby nebudili nemístné pozdvižení.
Ale jsou chvíle, které vyžadují opravdu velice hluboký nádech.
