DMD č. 8 pro 8. 4. 2022. Téma: Mravenčí práce

“Ky! Ky!”
Sáně se sápe po krabici bezpečně uložené na terárku.
“Šudať! Pizim pizim.”
Podám mu ji Vzápětí už podlahu v obýváku pokrývá změť rozmanitých dílků. Hlava králíka vedle psího ocasu . Minové pole dřevěných kosodélníků. Mezi tím dřepí Sáně a vkládá tvary do šablon. Červený trojúhelník vedle zeleného lichoběžníku. Žluté a modré kosočtverce. Dětská ručka pečlivě skládá obrazce. Výtvory soustředěně rovná do řady. Ještě jednou si je zálibně prohlédne, než se pustí do puzzlí.
“Yba! yba!” ukazuje mi vítězoslavně poskládanou zlatou rybku.
“Ka! Mu. Mu. Pes. Haf haf.”
“Ajíka” už postavit nestihne. Všudypřítomný malý buldozer obrátí Saní snahu v chaos.

Skrýt se za starou ochranou masku: "Nic nevím," bylo pro HuaiSanga až přehnaně snadné.
Hrklo v něm až, při oslovení, z dob ještě dřívějšího přátelství.
Přinutil se ke zdánlivému klidu.

"Co přesně se mistr Wei domnívá, že vím?" zeptal se se zájmem.

- "Jistě víc, než vůdce Nie přiznává."

Ušklíbli se na sebe.

"Tedy se mistru Weiovi a HanGuang-Junovi doneslo, co se na hoře Fēng shān stalo?"

- "Potřebujeme detaily, HuaiSangu."

"Ach, ale o detailech toho opravdu moc nevím," povzdychl si.

Bichen, WangJiho meč, povyskočil o půl délky z pochvy.

"Vážně ne!"

Kéž by dostat pravdu z Nie HuaiSanga nebylo tak těžké...

Ředitelčina slova nasadila Vilémovi brouka do hlavy, až mu v ní mravenčilo, a tak když kolega Hynek Bodrý-Mácha dva dny poté zahlásil po celodenní tvrdé šichtě, že jde vyvenčit mravy, vyběhl za ním na chodbu.
„Já vždycky myslel,“ kdyby měl čepici, žmoulal by ji v ruce, „že máš psa s praštěným jménem…“
„Já? Proč?“ vyhrkl Hynek, než mu původ omylu došel a nahlas se rozesmál.
„Tak kam jdeš?“
„Tady ne.“
Mlčeli až do parku na Parukářce, kde se Hynek rozhlédl, vklouzl do křoví a vytáhl placatku.
„Chceš zunka?“
„Ty máš dneska narozeniny? Nebo ti někdo umřel?“
„Slavím i jindy, víš.“

Najít peníze ve mlýně vyžaduje pozornost a pečlivost. Nekopal někdo ve sklepě? A co cihly v komíně? A co prkna v síni?
Modrožlutí mordýři prolézající mlýn od časného rána již ztrácejí nadšení. Kusy tažného valacha voní na rožních, sud s pivem je naražený a vedle něj chladne čerstvě upečený chléb... Hojnost! To nestačí?
"Kde ses flákal, finskej trpaslíku?"
"Hej, kam se to valíš?"
Ukko dorazil do mlýna až teď. S jistotou vešel do mlýnice a zpod prkna v tmavém koutě vytáhl naditý měšec.
"Tys čaroval?!"
"Pche. Našel jsem mlynáře zašitého v lese a posadil jsem ho do mraveniště. Zazpíval hned..."

Vždycky se najde nějaký vůl, kterému rupne v kouli; a čím výš sedí, tím větší nadělá paseku. Inu, nebudu zdržovat podrobnostmi, zbyla nás hrstka, včerejší starosti passé, civilizace v troskách. Asi bychom si i vyhrnuli rukávy a vykasali podolky, města postavili a zemi zalidnili, kdyby vedlejším účinkem bionuklerárních zbraní nebylo zmutování veškerého hmyzu do olbřímích rozměrů. Zpočátku se druhy rubaly mezi sebou, ale kolektivní vůle a pilná práce mravenců nakonec slavila triumf a opanovala planetu.
„Synu, jdeme záškodničit! Dá-li pánbu, zasadíme jim citelnou ránu!“
„Já ti nevím, otče. Jestli není čas si připustit, že my už jsme svoji šanci propásli.“

Ruce kmitají jako stroj. Neúnavně, soustavně a metodicky se stříbřité zrození mění v nit. Desetiletí zkušeností přetavených do ručního umění. Ale umění ne tak ledajakého. Nit života se leskne krásou svěžesti anebo svítí havraními křídly strastí; nejčastěji však má barvu různorodou, nedefinovatelnou jako tajemný úsměv Mony Lisy, a přece přitahuje, fascinuje.

Další ruce nit potom navíjejí na koloběh života – každé otočení hypnotizuje každodenností vrzavého rytmu nenaolejovaného mechanismu osudu. Opatrnost a trpělivost se zakořenily do dávno zapomenutých obav z přetržení a přerostly v sebevědomý pohled smrti přímo do tváře.

Až ty poslední zabrnkají na struny konce a vlákno uvadne jako růže.

"Jaký jsi měl den, Same," zeptala se Sibyla, když se Elánius usadil do křesla.

"Ani se neptej. Celé dopoledne jsme se snažili dopadnout ten nový gang podvodníků, a zbytek dne jsem strávil papírováním. Nikdy bych neřekl, že to člověka utahá víc, než stará dobrá policejní honička. A co ty?"

"Ve Svatyni chorých draků se objevila Zášupinka. Musela jsem s děvčaty prohlédnout každému dráčeti šupinku po šupince. Snad jsme je vybraly všechny."

Elánius náhle zaúpěl. "A večer je hostina u Patricije. Musíme tam jít?"

Sibyla přešla ke křeslu a políbila Elánia na čelo.

"Myslím, že ne. Pro jednou se Havelock nezblázní."

Evžen luskne prsty. Ani zrnko prachu se nepohne. Umřela tu i magie.
Ohnisko musí hledat kolem domu. Bezový detektor je k ničemu.
Spatřit pozemek protkaný spletí černých čar vlastníma očima. Prohmatat vlastníma rukama. Naslouchat vlastním srdcem.
Poshledat amulety. Nakreslit na zápěstí ochranné znaky. Připravit jištění.
Poklekne uprostřed dvora.
Pravou dlaň položí na studenou zem, levá svírá divoce pulsující rudý kamínek.
Zlehka jako vánek vstoupí do temnoty.
Citlivé prsty přebírají zrníčka ledového písku. Vnímá ostré skály.
Kapka vody. Topí se v přehluboké tůni.
Prach. Zápasí se zběsilou bouří.
Blátivá hlína. Bublání zrádné bažiny.
Mazlavá smyčka mrtvé žížaly. Jedovatá kobra zaútočí.
Uštkne.

"Honem! To musíte vidět!"
"Co je? Co se děje?" rozespale si nasadila brýle Molly.
"Páni," žasl Jake. "Myslel jsem, že byl jen jeden."
"Byl, ale replikoval se..."
"Během hodiny?" nevěřícně zašeptala Molly.
"Ano, z jedné organické toalety se staly dvě a nyní jich počítač zaznamenává skoro pět stovek!"
"Co tam provádí?"
"Nevím, jistě... vypadá to, že si ochočily mravence."
"To je zvrácený! Toalety a mravenci... kdybyste mi řekli, že nás jednoho dne napadnou toalety z vesmíru, které začnou využívat mravence pro kdo ví jakou práci, hodiny bych se smál a doporučil vám blázinec. Opravdu jsem zvědavý, jak tohle vysvětlíme armádě!"

Z kalendáře odpadl další list. Blíží se nejtěžší boj – odevzdání bakalářské práce. Vedoucí na ni netrpělivě čeká, už přes měsíc ses neozval. Minule ti dal najevo, že stylistiku si opravíš sám a tvé pravopisné novotvary raději řešit nebude, ale najde-li jich mnoho, spláchne ti práci do záchodu, doslova.

Musíš se kousnout. S funěním usedáš k počítači, zavalen papíry s poznámkami a připomínkami. Projíždíš očima řádek po řádku a hledáš „nevybuchlé miny“. Každá přehlédnutá chyba je dalším hřebíčkem do rakve neúspěchu. Přísný učitel nic neodpustí.

Mravenčí práce zdaleka nekončí. Házíš do sebe další energiťák a padáš ze židle. Chybí sto stran…